Všechny polohy lásky

Solidní sondička do životů, srdcí, životních cílů, trenek a kalhotek běžné španělské populace. Sem tam jsem se zasmál nad nějakým tím vtípkem retardovaného kamaráda hlavního hrdiny. Sem tam jsem se zhrozil nad "manuálkou" u maséra a rozhodl jsem se, že nikdy žádného nenavštívím. Příjemné osvěžení. Španělská kinematografie je dost specifická. Soudě dle toho mála, co jsem zatím viděl. Nemohu říct, že bych si na ní nějak ujížděl, ale čas od času nějaký ten snímeček určitě neuškodí. Viděno v rámci Společné výzvy s Lucinkou. Film nám vybrala uživatelka eLeR. (03.12.2016)

Tak nevím. Je to jeden z těch filmů, kde jsou dlouhé pohledy, jeden hudební motiv, který se prolíná celým filmem, pár méně či více sympatických postav, nějaké téma, většinou se sociálním přesahem, žádné velké drama, resp. dramata jsou to velká, ale zobrazena a řešena tak nějak jako by v pozadí, poskládána vedle sebe jako fotky v albu. Žádný velký křik, žádné vypjaté scény, kdy herec různým způsobem křiví obličej, divoce gestikuluje a hraje celým tělem - už jsem si vzpomněla, snad se tomu říká komorní drama. Je ze Španělska, to by měla být záruka kvality. Nemůžu říct, že by mne to nebavilo, ale nadprůměrné mi to nepřišlo. Možná to ale docením za čas a pak třeba i o hvězdičku zvednu. (19.12.2010)

Po dvou letech od natočení ten film musel být mnohem aktuálnější. Upřímné a možná až moc skromné drama o těch, co hledají štěstí, a najdou ho tam, kde by vůbec nečekali, že bude, třeba v kriminále nebo v miniaturním kanclu vrátného. Úsměvná dějová linka Israela a jeho otce příběh odlehčuje, stejně jako ironie osudu Jorgeho bratra. Minimalistické, ale pořád s tím neodolatelným španělským espritem, který se blbě popisuje, který se musí vidět. (09.09.2013)

Filmová návštěva Španělska, která se opravdu vyplatila. K míchání žánrů bývám mírně skeptická, tady bylo od všeho tak akorát. Kdybych se měla vyjádřit v kostce, napíšu kompletní zamyšlení nad vzaty v rodině. Jak daleko dokáže jít bratrská láska? Jak daleko láska synovská? Co je tabu a v čem lze posunovat hranice?                                                                          Challenge Tour říjen 2015: 30 dní se světovou kinematografií (14.10.2015)

Pekný námet, výber postáv a aj celkové spracovanie. Takýto štýl s rozvetveným dejom pomedzi rôzne postavy filmu mi je veľmi sympatický, ale v tomto prípade mi prekážala tak trochu absurdnosť (občas viac ako len trochu) niektorých situácií a aj samotných koncov všetkých vetiev filmu. Aj keď sa naskytá otázka "Nie je aj život okolo nás tak trochu absurdný?". Po dlhšom rozmýšľaní ma napokon ovládol pocit, že v podstate na každom kroku sa človek v medziľudských vzťahoch stretáva s nesmiernou absurditou. Ak bolo cieľom filmu rozvíriť tieto pocity, tak sa mu to podarilo dokonalo. Španieli vedia skvelo narábať s emočnými náladami príbehov, a toto bol toho len ďalší dôkaz tohto majstrovstva. (06.03.2014)