Ty, který žiješ

Do kontrastu se zde staví naše každodenní strasti, reptání, žehrání... a jeden opravdu velký problém, který by všechny tyto chmury zahnal jako mávnutím kouzelného proutku. Objeví se hned v první scénce, kde jen mávnete rukou a říkáte si: No jo, nějaký neurotik.... ale to ještě nevíte, co bude scéna poslední. Filmem nevede žádný jednotící příběh, jde spíš o sled komických scének, jen některé postavy se objevují častěji než jiné. Bohužel některé scény byly dost přehnané, čímž pro mě ztrácely svou vtipnost. (25.07.2007)

Zdají se vám sny, ve kterých se navzdory vypouštěným nesmyslům a idiotskému chování každý tváří totálně důležitě a vše, co se v nich odehraje, byť by to byly sebevětší pitomosti, proběhne zcela přirozeně a nikdo se ničemu nediví, včetně vás samotných? Tak podobné povahy je i tenhle film - jako bláznivý sen nebo libovolný dokument od Ulricha Seidla, mě ještě napadá... :-) Konečně, právě sny samotné zde dostávají svůj prostor a já nestačím žasnout nad nápadem přenést jejich absurdno na plátno, navíc s takovou lehkostí a vtipem, jako v Du levande. Nic, půjdu spát, zítra je taky den... a ať se mi něco hezkého zdá... třeba od Roye Anderssona. (24.11.2014)

Neumím to vysvětlit, ale ačkoli tenhle film postrádá příběh a střih, postrádá humor i akci, postrádá gradaci a mnoho dalších věcí, o kterých jsem si myslel, že jsou pro kinematografii nezbytné, je skvělý. V těch všech pošahaných a nevtipných scénách je jakási podivná poetika, která mě jakýmsi pošahaným způsobem nutí si některé scény pouštět znova. Nevím, jak je možné, že to funguje - ale funguje. (14.03.2010)

Tenhle styl absurdního humoru ne že bych neměl rád, ale prostě se musí umět. Tady mi přišlo, že autor měl zajímavý nápad, ale na celovečerák to nebylo a není. Postavy, které v této koláži potkáme, se nikam nevyvíjejí, v podstatě jen glosují situaci kolem sebe, každý po své, ale nikam se nepohnou. Chápu to jak satiru na - dříve se říkalo na maloměšťácký způsob života, dnes by se řeklo naše zaprděné stereotypy, kdy nejsme štonc vstát a udělat něco, co nás baví, a tak se furt dokola patláme v těch samých sra.čkách a litujeme se nebo říkáme, že nás nikdo nemá rád, a chtěli bychom někam pryč, ale nic pro to neuděláme, a i kdybychom byli někde pryč, litovali bychom se stejně, protože je to celé o nás samotných a pocitech v nás. Děláme si to zkrátka často jen a jen my sami, to, nač nadáváme. A pak už může být pozdě. Myšlenka je skvělá, ale popravdě mne tenhle humor trapnosti, stále opakovaný dokola po celých 90 minut, posléze už jen ubíjel. (12.01.2020)

Formou i obsahem sice osobité, ale celistvé zpracování může již po chvíli začít upadat do nezáživnosti. Rozhodně bych však nepoužila výraz "nudný." Je to jaksi specificky nepodnětné. Tento, možná nesmyslný výraz, stejně ani tak nedokáže vyjádřit mé roztěkané dojmy:) Dlouhé záběry i scény bez postupu děje, často mlčenlivé, nebo s dialogy pronášenými jakoby bez zájmu. Spousta okolních postav vystupuje a působí jako nějaké apatické, nehybné figury. Film v podstatě neobsahuje žádný příběh, nemá nijak propracované, složité či povšimnutí hodné postavy. Jeho nikam nesměřující vývoj Vás může lehce přestat zajímat a ani možná nebudete umět říct, o čem vlastně byl. Něco však v sobě má. Něco, co mi nedovolí o něm říct, že mě nezaujal, nebo, že byl o "ničem." A to ačkoliv jsem ho celý nedokázala sledovat pozorně a soustředěně. Sdílím pocity s komentářem uživatele Niktorius. (25.10.2011)