Import/Export

Je nad slunce jasnější, že tohle NENÍ film pro každého. A záleží hodně na rozpoložení, v jakém se při sledování nacházíte a také na očekávání, s jakými k němu přistupujete. Tak trochu polodokumentární zpracování může někomu vadit, ale podle mě právě ono je jedním z největších kladů tohoto snímku. Syrovost některých scén, ať už erotických, či nemocničních by se v jiném filmu mohla považovat za pokus o senzacechtivost, ale v Importu/Exportu takhle nepůsobí - naopak, přesně zapadá do režisérova konceptu. Vpodstatě mi na snímku vadila trochu snad jen jeho délka - snad 20 minut ubrat a bylo by to super. Ale když tak zpětně přemýšlím nad dějem, nenapadá mě, ze které části by se dalo něco ustřihnout... Btw. Opravdu "exkluzivní" byly záběry z košického sídliště Luník. Kdo o něm nikdy neslyšel, trochu napovím - jde o takový slovenský Chánov... Malý závdavek viz zde - http://www.osel.cz/_img/img1094695349.jpg (25.11.2007)

jako porno to neobstojí a jako film taky moc ne.. jsou to takové scénky ze života dvou looserů, které však nikam nesměřují, čímž se dvouhodinová stopáž stává nesnesitelnou (navíc ne-konec je tak nijakej, že to celou dobu sráží ještě hloubš).. asi jsem Seidlův umělecký záměr nepochopil, ale pokud chtěl říct, že život v současnosti není žádný med a kapitalismus má i stinné stránky, mohl natočit půlhodinovou sevřenější etudu.. bylo by to zajímavější.. asi už chci v umění víc než jen naturalismus, byť ten byl na celém snímku asi tím nejzajímavějším (08.10.2007)

Příběhy se odehrávají na Ukrajině, v Košicích a ve Vídni. Mladá Ukrajinka opouští dítě a vydává se do světa velkých peněz v zahraničí, který ji ale mine. Podobně dopadá i mladý Rakušan, kterého podivné otcovy kšefty zavedou na Ukrajinu, odkud nakonec prchá po svých. Bezútěšný film s nijak zvláštním dějem a množstvím depresivních scén. (19.04.2017)

Svět rozdělili na několik částí. Z jedné se exportuje, aby v druhé se mohlo importovat. V jedné se vysvléká, aby se v druhé mohlo onanovat. V jedné se ponižuje, aby se mohlo ponižovat i v té druhé. Svět je nemocný, to je jediný výsledek všeho toho pinožení. A jediný nosný závěr filmu Import/Export. Rakousko nepatří zrovna mezi nejproduktivnější státy, co se týká filmů. Ale když už do toho praští, práší se z něho po celém světě. Jen chtít vidět, jen chtít nebýt viděn. Dejme si na talíř své představivosti spravedlivý svět, kde výkal máme všichni stejný, protože jsme všichni i stejně nakrmeni. Vezměme si do rukou vidličku nihilismu a nůž dekadence, zamíchejme spravedlivý svět a podívejme se na výsledek. Ano, pohlédneme na náš svět, kde si lze postavit stůl nad hlady umírající dítě, sednout si na židli, natáhnout nohy a opřít si je o to vyhladovělé torzo a přežrat se jako to prase. Import/Export je přesně o tom. Ale nezobrazuje tendenčně pouze ubohost hladem trýzněného smrada zpod stolu, ale i ubohost žeroucího. (14.09.2012)

Ulrich Seidl je jeden z bezpochyby nejzajímavějšich filmařů součastnosti, v jehož celovečerních hraných (inscenovaných) filmech se projevují jeho dokumentární počátky, cit pro casting a vedení herců s imrpovizací s tím spjatou, určitá neotesanost co do filmového jazyka, stylistická účinnost hraničicí mezi malebností a realističností ala kaurismakioviny a fakt, že on vypráví o hnusných věcech, přičemž jeho filmy jsou veskrze humánní a užitá symbolika všeobecně pochopitelná._____ I Import/Export, stejně jako Seidlovy dokumenty a první celovečerní didaktický debut Psí dny, vypráví o neschopnosti vymanit se z genderové role určité sociální skupiny, a přestože vyprávění je v některých chvílích přilišně zkratkovité (epizodka s au-pair) a tendenční (opětovně epizodka s au-pair), zamlouvá se mi, že snímek neplní dramaturgická očekávání, kdy se dvě ústřední postavy filmu nestřetnou, vyprávění volne plyne, aniž by nějak gradovalo a bylo zakončeno výraznou pointou a že i přesto, že se jedná o silně depresivní film, špetka naděje v podobě písní, určitých morálních hlasů filmu, zde je a pro osudy postav můžeme mít porozumění._____ U Seidla je vždy podstatný úvodní předtitulkový obraz filmu a v tomto připadě to je muž nakopávající, resp. snažicí se nakopnout motorku - stejně tak postavy se snaži dělat něco se svým životem, "nakopnout ho" tím správným směrem. Forma filmu, jak pasoliniovská neotesanost co do stylu a i kaurismakiovská vyprázdněnost vyprávění, nutí diváka k zaujetí stanoviska a činu... Import/Export aneb film, který pohorši maximálně maloměšťáky a za tím všim hnusem skrývá velkou dávku humanismu. (05.11.2007)