Oblečen na zabíjení

Netuším, jestli Brian De Palma zamýšlel svůj film jako poklonu celoživotnímu dílu Alfreda Hitchcocka, nebo jen napodobil jeho styl ve snaze dosáhnout stejného účinku. Kdybych chtěl být zlý, napíšu, že je to prachsprostá vykrádačka Hitchcockových režijních postupů, i tak se dá výsledek interpretovat. Každopádně snímek Hitchcockovy nejúspěšnější práce v dobrém i zlém silně připomíná. De Palma podobně dávkuje napětí, neúprosně stupňuje očekávání, aby v pravou chvíli zasadil tvrdý, emoční úder. Hitchcockovy snímky obvykle stály na vynalézavé režii, scénáře často bývaly slabší. A Oblečen na zabíjení funguje stejně. De Palma divákovi naservíroval několik lahůdkových scén, přidám se k těm, kteří za předčasný vrchol snímku považují vymazlenou dlouhou scénu v galerii, kde De Palma obratně pracuje s diváckým očekáváním a servíruje svému publiku nymfomanku i jejího potenciálního kata. Problém je v pointě, protože tu jen trochu bystřejší diváci pochopí nejdéle ve třetině filmu. Jako mnoho režisérů předtím i potom De Palma dává přednost efektním scénám před logikou. Na Nancy Allen se hezky dívá, Brian De Palma měl při výběru své životní partnerky vkus a Michael Caine podle očekávání film svou přítomností táhne. Celkový dojem: 65 %. (12.11.2018)

Normálne som niekedy nevedel, či to má byť pocta alebo fraška...OK,určite pocta - v "hitchovosti" je De Palma výborný a má napozerané. Vtip je v tom, že pointu odhadne nadpriemerne znalý divák už podľa spoilerového nešťastného názvu a keď nie vtedy, tak minimálne v polovici je jasné snáď všetko a už sa len čaká na potvrdenie. Dressed to Kill má svoje svetlé momenty, ale pôsobí tak neskutočne naivne, až to bolí. (03.06.2013)

Záhadný příběh o vrahovi, který vraždí břitvou, ale jeho úmysly jsou více nenormální než se zdá. Režisér si zahrává s kombinací krásných žen a vražedné břitvy. Vždy trochu erotický náboj a poté se vrah vynoří ze stínu velkoměsta. Brian De Palma vytvořil nebezpečnou atmosféru, která je téměř cítit ve vzduchu jako spálený leták, který štípe v očích i v nosu. Připomíná to pocit, jako když vás stále někdo pronásleduje a vy se nedokážete bránit. Vyvolává naprostou bezradnost, chuť se rozplakat, vrátit se do dětství a být v bezpečí. Jenže zlo je v určité formě stále kolem. Jen čeká, kdy přestaneme dávat pozor. Angie Dickinson opět královna filmu a to nejen tělem, ale i scénou v muzeu, kde dokázala skvěle zahrát ženu v pozdním věku, která si chce ještě dokázat, že je atraktivní. Ta scéna je tak nepříjemná, zraňující i vzrušující. Budu si tu scénu ještě dlouho pamatovat. Hudba pomáhá zvýšit napětí a je velmi dramatická. (02.02.2013)

Tak mám za sebou první setkání se slavným režisérem Brianem De Palmou. No byla to jedna primitivní hororová kravina a ještě z větší části nudná. Slavnému Psychu Alfreda Hitchcocka jsem nadělil 3 hvězdičky a ač jde o zdařile natočený film, nemůžu se u něj zbavit jisté pachuti prvoplánového děsení diváka, stejně jako znuděného pocitu z nekonečného rozjezdu. De Palma na Hitchcockův styl přímo navazuje, či dle některých vyjádření přímo vykrádá, nicméně žeby ten brakový příběh o vrahovi v ženských šatech získal v jeho podání nový zajímavý rozměr navíc... no, pro mě bohužel ne. Spíše bych řekl, že tak silná inspirace notoricky známým filmem byla spíše na škodu, protože pointu zde divák poměrně brzy vytuší a nedokáže už ani tolik šokovat. Režisér se až nechutně vyžívá v zabijáckých scénách plných krve a současně nahoty, ale mezi tím si na chvíli u mě napravil renomé, když se mu podařilo vybudovat v druhé polovině působivou atmosféru, včetně zajímavých vizuálních nápadů (zejména s prodělením plátna, kdy v jednu chvíli sledujeme dva děje kolem klíčových osob souběžně). Ovšem i to napravené renomé si znovu stihl skazit lacině psychopatickým zvratem k závěru. No nic, pokud jde o variace na Hitchcockovy slavné motivy, pro mě osobně legendární zůstávají Chabrolovy Kloboučníkovy přeludy (1982). 35% (08.02.2021)

Alfred Hitchcock je u mňa na prvom mieste a Briana De Palmu mám veľmi rád. A práve preto nejdem nad 3*. Dressed to Kill sa formálne podobá na Hitcha viac než Hitch sám, no napätie i šok v ňom balancujú s jemnou naivitou a miestami až nechceným smiechom. Ak to De Palma robí schválne, v rámci nadhľadu, potom uberá filmu to, čo robí Hitcha Hitchom a prečo by sme mohli milovať aj túto jeho poctu majstrovi. Ak to nerobí schválne, za naivitou filmu je pravdepodobne podpísaná doba vzniku filmu. A tu prichádzame k ďalšiemu De Palmovu faux pas - Hitchove filmy nestárnu. (25.02.2004)