Oblečen na zabíjení

Pracně budovaná hitchcockovská atmosféra dostává velmi brzy první trhliny. Což je samozřejmě problém, protože pak to šokující odhalení nefunguje tak, jak by fungovat mělo. Inspirace Psychem je zřejmá: všechny herečky se tu ocitají ve sprše, kde se dlouho a velmi detailně myjí a mydlí... Jako bychom o každém druhém filmu říkali, že je inspirován Pánem prstenů, protože v něm chlapi nosí prstýnky... Nooo nic. Oblečen na zabíjení je spíš lehce podprůměrný film, ale Michael Caine to zkrátka umí a jeho přítomnost film vytahuje na tři hvězdy. (11.06.2018)

První půlku filmu jsem se díval, druhou spíš už jen poslouchal. Možná tomu někdy dám ještě šanci, chce to ale dívat se za horkého a větrného letního dne, kdy budou dveře okna dokořán a záclona každou chvíli pleskne o okno. Ačkoliv se vyústění může zdát překvapivé, zdejší odborníci jistě budou tvrdit, že to věděli dopředu. Já nemůžu soudit, protože jsem se díval na půl oka. (19.12.2021)

Je to víc Argento než stále omílaný Hitchock. Ve své konstantní snaze vyprávět obrazem je to fascinující a dokonalé, ale taky malinko legrační. Dressed to kill je až béčkově přímočaré - ale skrz všechna ta zrcadla, split screeny, zrychlené obrazové záznamy, zamlžená skla - jako by De Palma pomrkával po divákovi, že to celé je jen rafinovaná, sebe si uvědomující hra na realitu - film. (25.10.2023)

Nevim, jestli je to tim, že jsem na to koukal jen tak jednim okem, ale tohle se mi moc nelíbilo. Pokud jste viděli Psycho, tak vám bude hned jasný, že tvůrci tam hodně čerpali inspiraci a pravděpodobně vás tak ani moc nepřekvapí závěrečný rozuzlení. On taky hodně napoví i ten českej název. Ale úplná ztráta času to zase nebyla. Pořád to bylo mnohem lepší, než extrémně nudný Psycho. (12.11.2008)

První dějství s A.Dickinson je díky excelentní naraci obrazem (galerie, sen) naprosto úchvatné, nicméně po výtahovém mordu (režisérem mimochodem považovaným za jeho nejlépe natočenou vraždu) nastupuje kriminálně-thrillerová zápletka, která má šanci u diváka uspět jedině v módu emočním, neb v tom logickém jeví známky nezanedbatelné prostoduchosti. Když na tohle přistoupíte, báječně si De Palmovo pukrle směrem k Hitchovi užijete.. Spoiler: Příště bych si přál vraha, co tak často neciví na své druhé já do zrcadla a taky o něco zapeklitější název. Pojmenoval snad třeba Singer svůj majstrštyk „Předstírané ochrnutí“..? (26.11.2013)