Venkovský učitel

Takovéhle herecké výkony (neverbální projevy) jsem v žádném jiném českém filmu neviděl, Bydžovská je naprosto neskutečná a určitě zastiňuje i Lišku. Stejně tak mluvené slovo, film plyne a několikrát je doslova interuptován špičkovými dialogy, při kterých ztichlo celé kino, a všichni jenom viseli na ústech herců. I takřka dvouhodinová stopáž není vůbec žádný problém. Ale něco přeci. Přísahám na všech osmnáct kol Optima, že do kina už na českej film nejdu, dokud nezačneme točit pozitivnější snímky. Na mě tyhle věci působí až moc depresivně a smutně (vím, že je to následek události, která ve mně pořád leží), ačkoliv vyznění filmu je kladné. Znovu se budu opakovat (viz Vratné lahve nebo Medvídek), ale nevím, proč je naše tvorba tolik tíživá a depresivní. Život sám o sobě je těžký a tvrdý boj, proč se na to koukat ještě ve filmech. Ale jak říkám, toto je pouze moje věc, já jsem si to prostě neužil tak moc, jak bych měl. Jinak natočeno je to parádně a zahráno ještě lépe. (28.03.2008)

Bohdan Sláma vyrostl ze své formální syrovosti s divokým hmyzem, třebaže velmi nápadité a slibné, a se zdatnou obhajobou na nezdolnost člověka prožívat štěstí, zdárně vplul do záludných vod evropského artu. Na rozdíl od drtivé většiny současných českých dlouhometrážních filmařů na to skutečně má (ještě snad Morávek a možná kdysi Nellis). Všechny ty formalistické poznámky o diegetické a nediegetické hudbě, mizanscéně, střihu a precizně komponovaných záběrech atd. už tady padly mnohokrát, takže nebudu zbytečně redundovat. Velmi mě překvapil Liška (snad poprvé jsem ho viděl v roli někoho, kdo není ani jurodivý idiot, ani adolescentní blb a funguje to skvěle), pobavil mě Kotek (jak by asi vypadalo jeho obsazení do hlavní role místo výborného Ladislava Šedivého?:-)) a potěšil Krobot (jsem fanoušek Krobota – viz: A Londoni férfi ) Obsahem film navazuje na „empatickou“ vlnu sociologicko-psychologické artové cinematiky a jestliže kdosi mítá námitky, že téma je poněkud vyčpělé a animované konflikty profláklé, pak odmítám a mítám zpět, že vše „už tu někdy bylo“ a aktuálnost témat je velmi relativní. PS: Přirovnávat Venkovského učitele k hixploitationu mi přijde trochu jako recenzentská ipsace, ale budiž. To jen tak na okraj. (25.06.2008)

O Pavlu Liškovi si spousta diváků myslí, že většinou hraje naprostého idiota z jednoho prostého důvodu: sám je totiž přesně takový i ve skutečnosti. No, tihle lidé pravděpodobně ještě stále neviděli Polski film. Ve Venkovském učiteli pak Liška není tak docela magor, je jen prostě... no jiný. Férový snímek s tunou zvířátek, sexu a zlobivých dětí! Vypsané pořadí je zcela náhodné. (08.01.2014)

VENKOVSKÝ UČITEL je nikoliv český, ale evropský projekt, jehož stylistická figura je formálně opodstatnitelná. Práce s více plány najednou, přesné rozmístění v mizanscéně, co scéna, to jeden záběr či vnitrozáběrová montáž, diegetická hudba přecházející plynule do adiegetické a zase zpátky, práce se (hereckými) šaržemi a pomalým plynutím snímku, založeném na výpovědní hodnotě obrazu a hudbě jako fokalizujícím prvku._____ Bohdan Sláma filmařsky dospěl a našel svůj styl, metaforické či metonymické banality jsou opodstatnitelné vzhledem k užitým formálním prvkům, v první čtvrtině stylistická figura založená na násilném a neplynulém střihu se ukáže jako jazykově promyšlená, vyjadřující pohyb postav v příběhu. Pavel Liška, zbaven své šarže, se až moc soustřeďuje na učitelovskou dikci, věrohodnější je v mlčenlivých scénách. Zuzana Bydžovská po GYMPLU pokračuje ve své odyssey matky s problematickým výrostkem, škála poloh v jedné scéně (jednom záběru) je odzbrojující. Marek Diviš slouží filmu a neexhibuje, Godárova hudba doplňuje obrazovou složku. Zbavit se nadbytečných explikací a tendenčnosti v analogii učitel=režisér a žák=divák, je to za 100%. Ale Sláma si je vědom svých chyb, takže se může zlepšovat._____ P.S. to Rob Roy: Ne že tam je míň než 200 střihů, on je tam méně než 100 střihů - přesně 81! (28.03.2008)

„Víš, ty se musíš naučiť víc si věřit.“ – „Ale jak?“ – „Musíš mýt sám sebe víc rád.“ – „Jenže to nejde. Není proč.“ Spoilery. To čo bolo? Sláma po DIVOKÝCH VČELÁCH a ŠŤASTÍ uzatvára svoju voľnú trilógiu o hľadaní svojho miesta pod slnkom. Pitvou homosexuála. Nemám problém s tým, že hrdina je gay. Síce je smutné, že i v roku 2007 sú homosexuáli tabuizovaní a pokladaní za niečo tajomné, o čom treba nakrúcať filmy, ale to samozrejme viac vypovedá o nás, než o režisérovi. Takisto nemám problém s tým, ak je hrdinom sexuálny deviant. Ale musí sa jednať o dokument, psychologickú drámu, triler alebo horor. Sláma však zo sexuálneho zločinca urobil sympatickú postavu bezstarostne na lúke zbierajúcu slimačie ulity. Podľa režiséra je normálne, že sa deviant s plačom ospravedlní matke zneužitého neplnoletého chlapca. Keď to nepomôže, nafinguje samovraždu (na jej pozemku, aby ho včas našla a stihla mu zabezpečiť prvú pomoc). Nakoniec mu žena odpustí a všetci traja ŠŤASTNE ŽIJÚ POD JEDNOU STRECHOU. Aj kebyže necháme bokom absurdný, jedným slovom neuveriteľný scenár, po ŠŤASTÍ, ktoré zbožňujem, je to radikálny zosun dole. Doslovné, zjednodušujúce. Nadchli ma len niektoré herecké výkony (Voříšková, Krobot, Kronerová) a z dvoch troch scén som mal slzy v očiach, buchot v srdci a čeľusť na stole (keď Liška niekomu oznamuje, že je gay). Na dvojhodinový film málo. Nepotešili ma ani ďalšie zápory (film končí vo chvíli, keď začne byť najzaujímavejší). (04.02.2010)