96 hodin

Unesli mu dceru a na oplátku dostanou kulku mezi oči. Kdo? VŠICHNI. Liam Neeson jako naštvaný taťka pobíhá po francouzských ulicích, mlátí lidi na letištích, střílí Albánce ne po dvou, ale minimálně po desíti a když si potřebuje malinko dáchnout, klidně přistoupí na bauerovské mučeníčko se dvěma hřebíky a elektrickou sítí. Stupeň nekorektnosti příjemně stoupá, tempo se zvyšuje a pět minut před koncem nikoho nezajímá, že je to blbé jako tágo a Maggie Grace vypadá i v teen mikince na pětadvacet. Hlavně že se nešetří kulkami, chladnými hláškami a Neeson nepolevuje ani když mu docházejí stopy. Vždycky si lze přeci vyzoomovat z foťáku i to, co tam není. Podstatné je, že se všichni náležitě baví. I love "ejtýs" ozvěny. :) (10.09.2008)

Odezva úspěchu Bourneova ultimáta, potažmo celé trilogie na sebe nenechala dlouho čekat a máme tu další vybroušený akční film pohybu. Hlavní jednotka pohybu - Liam Neeson je prototyp rozzlobeného muže, který přesně ví co dělá, oslňuje nejen svými bojovými schopnostmi všeho druhu, chytrostí a ladností s jakou se prodírá dopředu, ale i čistým odhodláním s trochou té mateřské lásky. Je zajímavou kombinací nasraného zabijáka a ustaraného rodiče... Režie je velmi svižná a střih ve strachu, aby graf intenzity ani na sekundu nezakolísal, také poměrně zběsilý, možná bych ocenil i drobátko více přehlednosti, ale to nestojí skoro za řeč. Hlavním záporem je poněkud povrchní, provařený a snad až okrajový scénář - akce na sebe strhává veškerou pozornost a jemu to vůbec, ale vůbec nevadí! 8/10 (29.11.2008)

"A BYLA TO BUŇKA, NE DůM." Unesli mu dceru a to neměli dělat. Kurva neměli. Psí oči Liama Neesona tvrdnou a kosti albánských překupníků s bílým masem začínají praskat. Taťka si jde pro svou holčičku a vyzbrojen manuálem laskavě zapůjčeným Jackem Bauerem, chvaty naučenými od Stevena Seagala a s v závěru krásně absurdní výkonností a neprůstřelností Ramba po bronsonovsku obhajuje zájmy bílé střední vrstvy proti hnusným společenským parazitům, které podle svého motta "nepotřebuju zbraň, stačí, když ji máte vy" splachuje do kanálu jejich vlastní krví. A není škoda každé rány, která padne vedle, protože žádná vedle nepadne. Besson se po UTRŽENÝ ZE ŘETĚZU zase jednou vytáh. Komplikovanějšího scénáře netřeba a naopak být tam obsazen místo božího Liama nějaký bouchač, nefungovalo by to ani zdaleka tak dobře. Iritující zběsilý bourneovský vizuál pro tentokrát velkoryse odpustím stejně jako hromadu dalších nepodstatných věcí. Tenhle film je můj splněnej vlhkej sen. A béčko roku. A díky za Holly "Christie wins!" Valance. (19.10.2008)

Umanutost ‚bourneovek‘ a zaťatost ‚seagalovek‘ se potkala v režii jednoho z nejtalentovanějších řemeslníků Bessonovy filmové stáje a dala vzniknout nekompromisnímu akčnímu nášupu, který už v kinech chvilku chyběl. Jenomže hlavním tahounem není ani tak solidní akce, jako spíše nasraný Liam Neeson, kterému poloha boha pomsty a zachránce panenství vlastní dcery zatraceně sedne. Albánský póvl posílá pod drn chytrými chvaty či provizorním spotřebičem energie francouzských elektráren a to vše bez mrknutí oka a bytelnějších emocí. S hutnějším dějem a s ještě větším důrazem na fyzično (rozuměj: klidnější střih) akce za 5*. (19.10.2008)

Macho verze Bez dcerky neodejdu. Je z toho na míle cítit drsný závan klasických francouzských chlapáckých snímků "jeden proti všem" s Belmondem či Delonem (především Slovo policajta to připomíná možná až moc). Jenže tak nějak vyčpělý závan. Nezajímavý prolog (pětadvacet minut) a epilog tomu zbytečně ubírají dost kladných dojmů. Opravdu dobré, nikoli však výtečné, to totiž začne být až po přesunu děje do Paříže. Dále se tu pak kecá více než je zdrávo, jenže postavy nemají co říci. Kdyby raději jednali. Záporem je i Maggie Grace, respektive její role. Ta je tak antisympatická, že se vlastně divím, že někomu stojí za to kvůli ní rozpoutat v pokojném městě nad Seinou takové peklo. No, ale pak tu jsou klady. Těch sice není nepočítaně, ale jeden stojí za vypíchnutí. Liam Neeson. Kdo by to byl do něj řekl, že se z něj v šestapadesáti najednou vylíhne takový drsňák. Po dnešku tedy již vím, že jestli někomu na téhle planetě není radno unášet dcerku, tak jedině Liamovi. Všichni ostatní jsou oproti němu vylouhovaní čajíčci. Kdyby býval pobral ještě špetku stylu, tak mu není co vyčítat. Morel prostě až příliš okatě sází na to, že obdobná sorta filmů dnes již takřka vůbec nevzniká, a tak mu toho divák ve výsledku hodně odpustí. (25.07.2008)