96 hodin

Takměř dokonalý film, který nezpomaluje, před ničím neuhýbá, k problémům se staví čelem a řeší je přímo a od začátku do konce jede na 110 %. Pokud chytnete niť hned od prvních minut a v té rychlosti distribuovaných informací se stihněte bryskně zorientovat jako hlavní hrdina, náramně si tuhle jízdu užijete jako já. (27.10.2009)

Liam Neeson si jde pro svoji dceru tak rázným krokem, že se mu vyhnete obloukem s radiusem 300 metrů. Jenže on už stejně o vás ví: nejen, že jste v jeho blízkosti, ale zná vaše rodné číslo, velikost bot, i to, že vám včerejší čočka k večeři příliš nesedla. Teď trochu přeháním, nicméně Neeson se s ničím a s nikým nepáře, rozhoduje se okamžitě a logicky, s využitím všech svých dosavadních zkušeností. Já jsem mu věřil úplně všechno! Normálně jsem přesvědčen, že by teď seřezal Seagala do velikosti pet lahve. Souboje, přestřelky na velmi dobré úrovni, při posledním boji s nožem (a nejenom při něm) jsem se skutečně zajíkal tím jeho dynamickým hrdinským projevem, že mi až připomněl neohrožené akční hrdiny 80. a 90. let. Fandil jsem mu ukrutně. Byť místy předvídatelné nebo lehce přitažené, celkově velice poutavé, jednoduché, strhující a impozantní. 216,5 miliónů dolarů(výdělek celosvětově) (14.02.2009)

Johohó Liam Neeson jako ultimátní drsňák, který by klidně mohl chodit na pivo s Jackem Bauerem. Liam tam zabíjí tu albánskou špínu, jako by se nechumelilo, a když si na něj někdo otevře držku, nebo na něj nedejbože plivne, tak mu zabodne kolíky do kolen a usmaží no na homemade elektrickym křesle. Vše odsejpá, jak má na nudu není čas a všechny role mají známé tváře. Myslím že jedno zhlédnutí mi na obdivování Neesonova úctyhodného bodycountu nestačí. (25.09.2008)

Křepká pohádka o paranoidním tatíkovi, co na výletě do Paříže pobije pár ošklivých Arabáků a Albánců, aby jeho princeznička štěstí došla a neskončila na gerontofilní holi vilného boháče. Morel a Neeson z dost nelogické a místy sentimentální podívané dělají neuvěřitelně adrenalinovou šlehu plnou brilantní akce a drsných hlášek. Tak perfektně nastříhanou a frenetickou akci jsem už hodně dlouho neviděl – a to se skoro výhradně pracuje s hodně úspornými choreografiemi. To pak člověk zapomene i na to, že příběh vlastně vůbec nedává smysl a je tam jen na ozdobu. (06.10.2009)

"Není čas si měřit pinďoury." Ale právě naopak, teď ten správný čas nastal. Bryanovi totiž unesli dceru a dobrovolně mu ji nevrátili, takže se mohou na vlastní oči, uši, krky, lokty i kolena přesvědčit o tom, že majitelem největšího pinďoura je právě Bryan. A jelikož nejsem závistivý, tak mi ta sada speciálních dovedností připadá velmi zábavná, a pokud někdo unese mé dítě, tak se dozví, že znám někoho, kdo zná někoho, kdo tvrdí, že jednou viděl někoho, kdo se nápadně podobal Bryanovi. A s takovými známostmi bude potomek doma dřív, než stačím vyslovit obligátní: Zabiju tě, až umřeš, borůvkovej koláči. (15.06.2016)