96 hodin

Ukrutnej akční nářez! Tohle jsem fakt potřeboval, po dlouhé době akční thriller s oldschoolovým tématem a moderním zpracováním, které mi vyjímečně nevadilo. Vím, že Neeson není žádnej martial arts mistr a střihy byly udělaný naprosto v pohodě. Ale hlavní je prostě děj a to, jakým způsobem jeho hlavní postava vymete s grázlama, kteří si dovolili unést jeho dceru. Rychlej, dynamickej, vynalézavej, krutej a chladnej taťka, kterej si absolutně nebere servítky a jde za svým cílem jak loveckej ohař, vystřílí, vymlátí, zláme, nakope a umučí všechny, kdo se mu postaví do cesty. Opravdu nářez, nevím, co mi nedovoluje nedát plný počet ... Možná prostředí ve kterým se film odehrává, možná absence krve (toho jsem si všiml až v třetí třetině filmu - film je brutální, ale krev zde neteče). Těžko říct. Každopádně všem milovníkům akčích filmů doporučuju. Je to něco mezi nejlepšíma Seagolavkama a Bournem. (20.10.2008)

NOC PLNÁ FILMŮ. 96 HODIN je překvapením roku, jež je přesně takové jako jeho hlavní hrdina: starý profesionál navracející se do akce, který se s ničím nesere a vše je ryze efektivní; přitom se to nebere příliš vážně a černý humor funguje naprosto bezchybně. "Osmdesátkový" klasický žánrový francouzský thriller neupadávající nikdy do schématičnosti či přiklánějící se ke klišé, který je ozvláštněn současným šoufl stylem bourneovských podívaných. Chytré, důmyslné a brilantní. (25.10.2008)

Unesli mu dceru a na oplátku dostanou kulku mezi oči. Kdo? VŠICHNI. Liam Neeson jako naštvaný taťka pobíhá po francouzských ulicích, mlátí lidi na letištích, střílí Albánce ne po dvou, ale minimálně po desíti a když si potřebuje malinko dáchnout, klidně přistoupí na bauerovské mučeníčko se dvěma hřebíky a elektrickou sítí. Stupeň nekorektnosti příjemně stoupá, tempo se zvyšuje a pět minut před koncem nikoho nezajímá, že je to blbé jako tágo a Maggie Grace vypadá i v teen mikince na pětadvacet. Hlavně že se nešetří kulkami, chladnými hláškami a Neeson nepolevuje ani když mu docházejí stopy. Vždycky si lze přeci vyzoomovat z foťáku i to, co tam není. Podstatné je, že se všichni náležitě baví. I love "ejtýs" ozvěny. :) (10.09.2008)

Pomsta chutná sladce a lidé měli odjakživa rádi ten pocit zadostiučinění, který se dostavuje při výkonu exekuce. Soudce Lynch už se bohužel dlouho nepraktikuje, a tak obyvatelstvu chtivému nekompromisní podívané a rychlé odvetě nezbývá než nějaký ten film, kde hrdina bere spravedlnost do svých rukou. Typická pro tenhle druh produkce je série Charlese Bronsona Přání smrti. 96 hodin je přímočarý akční film, kde hlavní hrdina ve vysokém tempu postupně zmasakruje tři zločinecké gangy, aby svoji nezletilou dceru vyrval ze spárů zločinu. No není to hezký? Možná by i bylo, kdyby scénář nepředstavoval typickou seagalovku, od které se liší obsazením áčkového herce v hlavní roli. Bohužel platí, že herce takového kalibru, jako je Liam Neeson, je pro takový snímek škoda, protože tam nemá co hrát. Typově se do role bouchače nehodí a jeho charakterní herectví nemá téměř žádný prostor, protože dialogy jsou plytké a děj blboučký. V podobných akčních filmech roste napětí, pokud se hrdinovi postaví dostatečně charismatický a schopný protivník, jenže tady jsou padouši nesmírně snadno na odstřel. A i ten jediný, na kterého rozzlobený tatíneki v samém závěru narazí, je příliš rychle odkrouhnutý. Pak je tu ještě poselství určené pro americký trh, který je pro komerční úspěch filmu rozhodující. Milující američtí rodiče, kde svět hodnot ještě neokoral a nerozložil se tak, jako ve zpustlé dekadentní Evropě, jsou postaveni jako protipól cynického francouzského obchodníka s bílým masem, tlupy zločinných Albánců nebo poživačného arabského magnáta. Celkový dojem: 45 %. (20.08.2010)

Každé zdravě paranoidní fotřisko dobře ví, že Paříž je nová Sodoma, v níž hordy albánských draků číhají na nevinné americké panny a przní je v ten okamžik, co se podvozek Jumboleviathanů jen otře o de Gaula. V křišťálové kouli, jež zove analytik, však gunman Papá spatří rodiště a zaměstnání pánů přistěhovalců a nakope jim prdel. Brutalita je ospravedlněna, unesli mu přeci dceru. Tatam je pozitivní tolerance předchozích let, přichází "oko za oko, zub za zub". "Dost jsme vám, vy Albánci a Arabové, my zápaďané, dopřáli povyražení. Serete nás k zbláznění a konečně přišel čas nakopat vám řiť," dalo by se číst sdělení filmu. Pokud je to tak, pak je film jen výrazem primitivního vzteku, snad i pochopitelného, který jen již rozlobeným přinese na okamžik pocit: "Dobře jim tak, hajzlům." A pokud tomu tak není, cítím jen snahu přinést hrdinu drsnějšího než přinesli jiní, přesvědčivější násilí, zběsilejší akci, kterou tady tvoří spíše střih a pohyby kamery, než herci a kaskadéři. Raději mám o dění přehled alespoň takový jako hlavní hrdina. Dobře mi to zprostředkovává např. scéna únosu, o dost hůře různé rvačky a automobilové honičky. Kol a kolem vzato, nesmysl, co občas mírně zvýší hladinu adrenalinu v krvi. (12.05.2010)