Super drbna

1. série - 85% - Drama protkané ironií v každém švu, vztahovka jedna báseň a nevyhraněných záporáků doslova plno. Gossip Girl je na první pohled stokrát viděná rutina, na ten druhý pak seriál, který se nebojí odkrýt pár teenagerovských tabu a to jedinečným způsobem a stylem. Dokážu pochopit, když občas schválně přepálená zápletka někomu nesedne, ale argumentovat tím, že se jedná jenom o "další blbost o mladých a bohatých pro mladé a bohaté" dokazuje, že dotyčný neviděl snad ani jeden celý díl. O to jsem pak radši, když u mě drbna celou první sérii bodovala, ukázala mi skvělé postavy (na teenagerovské straně vedou jednoznačně Dan a čím dál víc i Chuck, na straně dospělých krásná a elegantní Lily) a ve finálovém díle se nebála několikrát zaskočit úplným popřením klišé. Úkol tak zůstával jediný - nerozmělnit onen nezaměnitelný styl a atmosféru. 2. série - 70% - Drží si tvář, ale příběh občas hapruje až ostudně. Kvalitativní sinusoida letos vylétla jak silně nahoru (okolo poloviny série byla většina linií téměř bezchybná), tak i nečekaně dolů (bezradné hledání nové ústřední linky v úvodu nebo neschopnost přivést jedinou stálejší vedlejší postavu). V oblíbenosti je ale (mimo stabilně příjemnou dospělou část) už trochu problém. Stále vede romantický umělec Dan s rozervaným sukničkářem Chuckem, ale ze slečen zůstává jenom rozmazlená, ale přesto kouzelná Blair. Sobec Serena s věčným pocitem ublíženosti a hlavně fracek Jenny, kterou už nemohu ani vidět, klesly do těch nejspodnějších pater. Pokud mi je tedy více než polovina charakterů jedno nebo bych je nejraději neviděl, začíná být něco špatně. Nemluvě o tom, že vztahové peripetie jsou servírovány pravidelně, ale jakoby scénáristům už ani tolik nezáleželo, kdo zrovna co prožívá a hlavně s kým. Ta procentuální semdesátka se tak v základech povážlivě kýve a drží se pouze díky zmiňovaným postavám, stále dobře padnoucímu voiceoveru a výbornému soundtracku. Pokračování už se ale musí usadit ve věrohodnějším a romantičtějším duchu, jinak bude zle. 3. série - 90% - Záchranná injekce. S přirozenějšími vztahy jde všechno o několik tříd snadněji a tvůrcům k tomuhle zjištění přeplácaný finiš druhé sezóny pomohl. Nejvíc mi tak tentokrát vadí neskutečná nadstřelenost reálií, kde hlavní hrdinové půl roku po tom, co odmaturovali a řešili jenom Gossip Girl a občas nějakou rodinnou krizi, postoupili do hlavních rolí v celém New Yorku. Někdo kupuje nejdražší hotel, někdo sbalí největší celebritu, někdo točí příspěvek do zpráv v hlavním vysílacím čase a někdo rozhodne celou klíčovou politickou kampaň. A to všechno v podání devatenáctiletých sotva-vysokoškoláků. Jelikož si ale GG nikdy nehrála na seriál ze života, lze nad tímhle faktem zakroutit hlavou, usmát se a jít dál. Protože scénáristé rozehrávají ve vztahových liniích velmi silné manipulace s divákem, které jsem jim tuto sezónu s radostí spolkl i s navijákem. Přátelství rostoucí v lásku, láska měnící se v krizi a k tomu všechna možná skoro až telenovelová klišé, podané dokonalou formou, s grácií a prvotřídním nadhledem. Drbna zkrátka definitivně našla svoje místo, ví, jak na diváka, jak ho dojmout i jak s ním zamávat. 4. série - 70% - Na některé kvalitativní skoky se zvyknout nedá. A když se pak podzimní část sezóny stane nejhorším obdobím seriálu, je to menší rána pod pás. To, co scénáristé předvádí ve zvratech typu "dítě ruského bosse", se nedá zařadit jinam, než do škatulky s velkým nápisem WTF. Nejvíc otravuje to, že celá ústřední zápletka je znovu vyprávěna kolem sobecké Sereny. Zachránci tak zůstávají stejní: poživačný a rozervaný Chuck s královnou Blair a stále i Dan, který ale trpí tím, že si velmi dlouho jako kladná postava téměř nemá s kým nahrát. Když se pak stane nesmyslně otravná figurka i z Vanessy, zdá se kvalitativní dno velmi blízko. Přišel ale jeden vztah/nevztah s absurdní a přitom roztomilou dvojicí, který vyústil v osudový několikaúhelník a přinesl konečně to, proč jsem měl GG vždycky rád. Příjemnou nadsázku s uvěřitelnými emocemi uvnitř. Sice společně s vyjmenovanými oblíbenci zachraňuje v hodnocení více než polovinu procent, ale je to málo, protože se s ním nedá pracovat donekonečna a pokud by pátá sezóna měla pokračovat v nicotných a zoufale předvídatelných liniích kolem Natea nebo Lily, bude to možná konec. 5. série - 55% - Pocit, že jsem na Upper East Side viděl už všechno a pořád jsem u něj vydržel, velí dát vyšší hodnocení, ale tentokrát už musím být přísný. Stále sice zbožňuju Blair Waldorf i Chucka Basse a milerád se ztotožním s Danem, ale zbytek už je na mě příliš. Sereniny útrpné pohledy, intriky kolem Van der Woodsenových a Rhodesových (Ty jsi Charlie-Já jsem Charlie) nebo šílená linka s Chuckovou rodinou, kde už asi nikdo neví, kdo je čí matka nebo otec - to bylo zkrátka moc. Nejvíc mě ale překvapuje, že i s takhle nelogickými zápletkami nemám vůbec problém celou tu prodlouženou sérii sledovat a některé její aspekty si i užít. Bohužel při současném odfláknutí vztahů a nereálnosti VŠEHO, už dokážu oči přimhouřit jen do jisté míry. 6. série - 50% - Poslední zvraty na hranici snesitelné povrchnosti, zbytečné linky většiny postav (Rufus, Charlie, Nate i Serena) a pocit, že žádný seriál by neměl do konce toporně klopýtat. I posté se nechám nalákat na to, že Ed Westwick a Leighton Meester spolu mají neskutečnou chemii a právě pouto Chucka a Blair je tím posledním, co v Gossip Girl vydrželo z původních kvalit. Jakkoli je poslední sezóna v mnoha ohledech útrpná a postradatelná, jednu věc jí musím nechat. Poslední dva díly fungují jako mírně vylouhovaná esence všeho, co jsem měl kdy na seriálu rád. Takže když jsem sledoval rafinované plány, nečekaná (a občas bohužel i nepochopitelná) setkání či spolčení, nostalgie na mě nakonec přece jen dýchla. To, kdo nakonec skončí s kým, komu se v budoucnu jak daří a kdo nakonec byl pravá Gossip Girl, je v duchu celého drbnovského konceptu trochu úsměvné, trochu neuvěřitelné a občas i docela na škodu, ale tady už jde hlavně o osobní sympatie každého z nás. Ten trpký pocit, že druhá polovina seriálu byla jen parodií na polovinu první, ve mně ale i po letech zůstává hodně hluboko. XOXO. (07.02.2010) (méně) (více)