Femme Fatale

Ačkoliv bývá Brian De Palma často přirovnáván k Hitchcockovi, v mistrovském díle Femme Fatale se se svým vzorem dost radikálně rozešel. Jistě, pořád tu máme spousty společných trademarků jako perfekcionismus, napětí, zdvojování, morbidní humor, silná vizuálnost, manipulace s divákem, voyeurismus atd., jenže Femme Fatale je nesmírně chytře zkonstruovaná hlavně po obsahové stránce, takže se poněkud příčí Hitchcockovu krédu hlásajícímu, že „jak“ je důležitější než „co“. Většina Hitchcockových filmů zní podle anotace hrozně hloupě, některé přímo otřesně, což ale není nikterak na závadu, protože Hitchcockovi šlo primárně o zpracování. Dokonce inklinoval ke špatným předlohám a vyjadřoval se nelibě o těch dobrých a složitých. Nenáviděl chytré mysteriózní filmy a scénáře, které klamou (mystifikují) diváky a vyžadují po nich intelektuální činnost, a místo toho kladl důraz na emoce vyplývající z napětí, které vyvolával tím, že poskytoval divákovi všechny informace – odsud vidíme, proč je tajnůstkářský Lynch přesný opak otevřeného Hitchcocka. A stejně tak odsud vidíme, proč je Femme Fatale, která je založená hlavně na intelektuální rekonstrukci značně zamotaného děje, tak anti-hitchcockovská. Důvod může být i ten, že Palma si k filmu sám napsal scénář, na rozdíl od Hitchcocka, který sice se scénáristy dost úzce spolupracoval, ale sám nikdy nepsal, takže nekladl tolik důraz na obsah. Tady je ovšem obsah vzdor prvotřídní formální stránce, která je pro Palmu typická, takřka vším. Tudíž i když většina lepších kritiků odmítá podrobné popisy děje jako zbytečné a příliš snadné, v tomhle filmu je to právě to nejtěžší. ____ Netvrdím, že jsem přesofistikovaný příběh pochopil, pokusím se nicméně o jeho sesumírování, snad to bude někomu vhod: (-spoilery-) Laura (zlodějka) je na začátku po loupeži drahocenných šperků zaměněna jistými lidmi za svou dceru Lily (sebevražedkyně). Záhy Laura usne ve vaně a ve snu prožívá budoucí život Lily ve Francii. Fakticky vzato zažívá podobnou vidinu i na úplném začátku při sledovávání noiru Pojistka smrti, díky němuž se dozví, co se stane se „špatnými holčičkami“, jako je ona. Klíčové je, že Laura je svým způsobem jen snem Lily (byť sní Laura, ovšem život Lily) a Nicolas (paparazzi) je zase snem Laury. Přesvědčuje nás o tom i název dokumentu o filmu: Dream Within a Dream. Podobně jako v Počátku tu tak máme několik hladin, konkrétně tři: Lily-Laura-Nicolas (ve skutečnosti však čtyři, protože si to všechno vymyslel a vysnil Palma, totéž však platí i pro Nolana). Banderas to údajně vůbec nepochopil a pořád nějak svou postavu inovoval, aniž chápal, že je jen snem Laury a reálně existuje pouze v posledních minutách, když ji zve na drink. Určitý paradox spočívá navíc v tom, že vždycky ten aktivnější je ve skutečnosti pasivnější - Nicolas, byt chlap a fotograf, je jen sen Laury a mrcha Laura je jen sen Lily. Druhým paradoxem či komplikací je fakt, že Laura zažívá Lilynu budoucnost, kdežto Nicolas sestavuje z fotek Lauřinu minulost (pro Nicolase je to sice Lily, ale ve skutečnosti je to Laura, která ve snu prožívá budoucnost Lily). Zásadní je samozřejmě vztah Lily a Laury, který není jen snivý, ale probíhá i v reálu v pokoji rodičů Lily. Odsud vidíme i důvod druhého twistu na konci - Lily odlétá do Ameriky, kde se seznámí s ambasadorem (a prožívá tak v reálu velkou část toho, co snila Laura), a Laura vyměňuje diamanty za peníze. Ten důvod, proč je může vyměnit a proč jsou oba černoši zabiti, je ten, že zachránila život Lily, když předešla jejímu zasebevraždění, a tudíž si zasluhuje odměnu – nejen peníze, ale i vykoupení. (03.08.2011) (méně) (více)