Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Laura (Rebecca Romijn) je mrcha. Příběh začíná na Mezinárodním filmovém festivalu v Cannes v roce 2001, kde smrtelně krásná, ale také všeho schopná "femme fatale" odvážně uloupí drahocenný šperk a vypálí rybník svým komplicům. Poté odjíždí do Ameriky a v letadle se seznámí s úspěšným podnikatelem Wattsem (Peter Coyote) a s ním si užívá anonymity v cizině. Po sedmi letech je podnikatel pověřen prací ambasadora ve Francii, takže jeho žena Laura se po odvážné loupeži vrací zpět do Francie s novou identitou. Bývalý paparazzi Nicholas (Antonio Banderas) Lauru neustále pronásleduje a pokouší se odhalit ji takovou, jaká je. Vyfotí ji pro jeden z velkých týdenních skandálních časopisů, a její bývalí komplicové po čase stráveném ve vězení po ní jdou. Laura je ohrožena na životě, ale jako ztělesněný ďábel se umí bránit všemi prostředky.

Režisér Brian De Palma záměrně sáhl po klasické femme fatale tak časté ve filmech z let čtyřicátých a padesátých, a přizpůsobil ji současnému příběhu. Film Femme Fatale má jedinečnou pařížskou vůni, to proto, že režisér žil několik měsíců v Paříži a město si oblíbil. Antonio Banderas nezklamal v roli Nicholase, který je odrazem Lauřina ducha a obav. Jejíma očima ho vidíme jako nebezpečného jedince oblečeného do černého. Vpravdě ďábelskou podívanou předvedla Rebecca Romijn-Stamos (X Men) jako Laura, která používá svou krásu a sexualitu jako zbraň k získání toho, co chce. A daří se. V malé, zato výživné roli ambasadora Wattse se ukázal Peter Coyote. (oficiální text distributora)

(více)

Videa (1)

Trailer

Recenze (214)

Shadwell 

všechny recenze uživatele

Ačkoliv bývá Brian De Palma často přirovnáván k Hitchcockovi, v mistrovském díle Femme Fatale se se svým vzorem dost radikálně rozešel. Jistě, pořád tu máme spousty společných trademarků jako perfekcionismus, napětí, zdvojování, morbidní humor, silná vizuálnost, manipulace s divákem, voyeurismus atd., jenže Femme Fatale je nesmírně chytře zkonstruovaná hlavně po obsahové stránce, takže se poněkud příčí Hitchcockovu krédu hlásajícímu, že „jak“ je důležitější než „co“. Většina Hitchcockových filmů zní podle anotace hrozně hloupě, některé přímo otřesně, což ale není nikterak na závadu, protože Hitchcockovi šlo primárně o zpracování. Dokonce inklinoval ke špatným předlohám a vyjadřoval se nelibě o těch dobrých a složitých. Nenáviděl chytré mysteriózní filmy a scénáře, které klamou (mystifikují) diváky a vyžadují po nich intelektuální činnost, a místo toho kladl důraz na emoce vyplývající z napětí, které vyvolával tím, že poskytoval divákovi všechny informace – odsud vidíme, proč je tajnůstkářský Lynch přesný opak otevřeného Hitchcocka. A stejně tak odsud vidíme, proč je Femme Fatale, která je založená hlavně na intelektuální rekonstrukci značně zamotaného děje, tak anti-hitchcockovská. Důvod může být i ten, že Palma si k filmu sám napsal scénář, na rozdíl od Hitchcocka, který sice se scénáristy dost úzce spolupracoval, ale sám nikdy nepsal, takže nekladl tolik důraz na obsah. Tady je ovšem obsah vzdor prvotřídní formální stránce, která je pro Palmu typická, takřka vším. Tudíž i když většina lepších kritiků odmítá podrobné popisy děje jako zbytečné a příliš snadné, v tomhle filmu je to právě to nejtěžší. ____ Netvrdím, že jsem přesofistikovaný příběh pochopil, pokusím se nicméně o jeho sesumírování, snad to bude někomu vhod: (-spoilery-) Laura (zlodějka) je na začátku po loupeži drahocenných šperků zaměněna jistými lidmi za svou dceru Lily (sebevražedkyně). Záhy Laura usne ve vaně a ve snu prožívá budoucí život Lily ve Francii. Fakticky vzato zažívá podobnou vidinu i na úplném začátku při sledovávání noiru Pojistka smrti, díky němuž se dozví, co se stane se „špatnými holčičkami“, jako je ona. Klíčové je, že Laura je svým způsobem jen snem Lily (byť sní Laura, ovšem život Lily) a Nicolas (paparazzi) je zase snem Laury. Přesvědčuje nás o tom i název dokumentu o filmu: Dream Within a Dream. Podobně jako v Počátku tu tak máme několik hladin, konkrétně tři: Lily-Laura-Nicolas (ve skutečnosti však čtyři, protože si to všechno vymyslel a vysnil Palma, totéž však platí i pro Nolana). Banderas to údajně vůbec nepochopil a pořád nějak svou postavu inovoval, aniž chápal, že je jen snem Laury a reálně existuje pouze v posledních minutách, když ji zve na drink. Určitý paradox spočívá navíc v tom, že vždycky ten aktivnější je ve skutečnosti pasivnější - Nicolas, byt chlap a fotograf, je jen sen Laury a mrcha Laura je jen sen Lily. Druhým paradoxem či komplikací je fakt, že Laura zažívá Lilynu budoucnost, kdežto Nicolas sestavuje z fotek Lauřinu minulost (pro Nicolase je to sice Lily, ale ve skutečnosti je to Laura, která ve snu prožívá budoucnost Lily). Zásadní je samozřejmě vztah Lily a Laury, který není jen snivý, ale probíhá i v reálu v pokoji rodičů Lily. Odsud vidíme i důvod druhého twistu na konci - Lily odlétá do Ameriky, kde se seznámí s ambasadorem (a prožívá tak v reálu velkou část toho, co snila Laura), a Laura vyměňuje diamanty za peníze. Ten důvod, proč je může vyměnit a proč jsou oba černoši zabiti, je ten, že zachránila život Lily, když předešla jejímu zasebevraždění, a tudíž si zasluhuje odměnu – nejen peníze, ale i vykoupení. () (méně) (více)

lamps 

všechny recenze uživatele

Přišel jsem, ulehl jsem, zapnul jsem Femme Fatale, nepochopil jsem ji, přesto si užil skoro každou minutu, opakovaně se poslintal nad Rebeccou Romijn a šel jsem spát. De Palma je docela podrazák a nejsem si jistý, že všechny ty kinematografické pocty a dějové kličkování tentokrát smysluplně ustál, ale ty hrátky mě baví - když už nic jiného. 75% ()

Reklama

Aluska88 

všechny recenze uživatele

Podivný, zmatený, nelogický, ale zároveň také velmi zajímavý, působivý a svým způsobem umělecky originální film. Toto vše se mezi sebou neustále prolíná, objímá, odstrkuje, točí se v jednom kruhu a nikdy se nedostane pryč. Nad všemi těmito spletitostmi nesmyslností, absurdit a divákovým nepochopením ničeho, vyniká a vládne postava ženy L. Nádhernou, tajemnou, smyslnou bytostí, která je vodítkem celého filmu a jejímuž poslání v něm nejste schopni porozumět. Rebecca Romijn je nádherná žena a její striptýz za doprovodu songu "Sexe" od Damiena Saeze je velmi vzrušující:) ()

Flakotaso 

všechny recenze uživatele

Moje první setkání s De Palmou dopadlo víc než dobře, ale určitě ne bezchybně. Režisérův osobitý styl mě velmi zaujal, stejně jako mnoho kamerových vychytávek, které mám tak rád. Stejně tak hudba na motivy Bolera byla výtečná. Co mi ovšem na filmu vadilo, byla přílišná složitost, řekl bych až překombinovanost scénáře. Na jednu stranu je to dobře, ale na druhou je člověk zmatený a i když si myslí, že nakonec pochopil, není si tím, tak jako já, jistý. A to nemám rád. 75% ()

Douglas 

všechny recenze uživatele

FEMME FATALE je jeden z promyšleně podvratných filmů Briana De Palmy, přičemž si celý hraje s několikavrstvým vyprávěním, ženskou perspektivou a komplexním stylem. Předpokládá přitom právě ochotu přistoupit na zlomyslnou vypravěčskou hru, a tak nenaplňuje požadavek být filmem pohlcen, což by ostatně mohl být i hlavní důvod, proč jej tolik diváků odmítá. Zatímco dřív De Palma tyto svoje filmy zpravidla rouboval na schéma tří "Hitchcocků" (OKNO DO DVORA, VERTIGO, PSYCHO) či na ZVĚTŠENINU (VÝBUCH), díky čemuž to bylo čitelnější, a KAINOVA VÝCHOVA byla úplně vymknutá z kloubů a nemohl ji brát vážně vůbec nikdo, FEMME FATALE je zlomyslnější v tom, že podobně jednoduchá vodítka nedává a tváří se mnohem seriózněji než všechny zmíněné, ačkoli blbne s perspektivami, spolehlivostí a přepisováním úplně stejně. ___ Vzpomínám si, že jsem film kdysi analyzoval nejen z naratologické, nýbrž i z feministicko-psychoanalytické perspektivy... s níž si vědomě pohrává. (Následuje SPOILER.) Hned úvodní scény filmu totiž divákovi zprostředkovávají pouze ženské hledisko, zatímco žena jako objekt pohledu je mu dlouho odpírána. A když se tak stane... je to opět jen proto, aby mohla zneužít svého těla k tomu, aby obelhala mužskou postavu. FEMME FATALE přitom celý příběh pomyslného zneužívání sebe sama jako prostředku zneužívání a manipulování mužských hrdinů potměšile zarámuje do snění hlavní hrdinky, čímž vše ukazované odhalí jako bytostně introspektivní, vše narativně podléhající právě  ženskému hledisku. ___ V kontextu (z mužské pozice nazíranou) sexualitou nasycené tvorby Briana De Palmy je to pozoruhodný posun v práci s perspektivou, který je o to překvapivější, oč více jeho snímků jste viděli, stejně jako celý tento výjimečný film. Film mnohem chytřejší, než se jeví. ()

Galerie (41)

Zajímavosti (17)

  • Brian De Palma nemohl najít pravou dívku, která by hrála Veronicu. Rebecca Romijn-Stamos doporučila svoji kamarádku, dánskou modelku Rie Easmussen. Tu pak režisér potkal a obsadil, mimo jiné také proto, že se mu líbila její chůze. (don corleone)
  • Rebecca Romijn sa pôvodne zdráhala ísť do tohto filmu kvôli množstvu sexu a nahoty, ktoré si jej rola vyžadovala. Nakoniec súhlasila v nádeji, že ju to posunie v kariére tak ako Sharon Stone po Základnom inštinkte (1992). Tento film mal však v pokladniach malý úspech a rola ju nikam nevystrelila. (Arsenal83)

Reklama

Reklama