Síla slova

Druhy Denzeluv pocin je daleko dokonalejsi nez ten prvni. Film je zalozeny predevsim na preciznim a propracovanym scenari. J.N Howard vytvoril dustojny doprovod velkemu pribehu o velkych vecech. Bohuzel v zivote dobro vzdy nevyhrava a prave proto tu mame jiny svet - filmovy svet, ktery kdyz uchopi do rukou ti spravni lide, muze to byt i Vas svet. A to je pripad The Great Debaters. Velky film nepotrebuje velke penize. (03.09.2008)

Velmi slusna drama, ktora nam osvetluje jednu etapu z americkej historie, o ktorej sa na skolach neuci. Otroctvo je fakticky zrusene, avsak rasova segregacia a vsetky s tym spojene spolocenske neduhy ovladaju takmer celu americku spolocnost. Decentna rezia, skveli herci a inteligentne dialogy, aj napriek urcitej davke moralizovania a patosu, sposobilii, ze film je od zaciatku do konca zaujimavy, absolutne nenudi, neirituje a v konecnom dosledku co to aj priuci. Spolocnost mrtvych basnikov vsak jednoznacne ostava neprekonana. (13.05.2008)

Denzel si tady udělal fajfku "splněno". Jako stoprocentní černoch natočil solidní black drama o nadějných studentech a jejich cool debatním kroužku. Je to sice klasicky schématicky vyprávěné a ke konci i relativně přeslazené, nicméně nelze si nevšimnout multitématické provázanosti. Jednak Washington trefně poukazuje na ambice černošských adolescentů o plnohodnotné studium, vzdělání a začlenění se do sociálního systemu USA ve 30tých letech minulého století, tedy období, které příliš nepřálo rasové jednotě. Zároveň solidně načrtává globální, celoamerickou rasovou krizi a segragaci. V neposlední řadě pak svým počinem zmiňuje a oslavuje klasické hodnoty správných a nesprávných postojů, činů a myšlenek, mnohdy v přímé názorové konfrontaci. Bohaté na myšlenky, ale příliš jednoduché koncepčně, zabalené do místy dost otravné cukrové vaty, prolnuté častým syndromem umělých slz hlavních hrdinů. Režisér je ovšem před kamerou opět suverénní borec s tvrdostí a razancí sobě vlastní. (01.03.2018)

Denzel Washington má evidentne slabosť pre skutočné príbehy a obzvlášt pre skutočné príbehy o významných amerických černochoch, ktorí silno ovplyvnili svoju dobu alebo aj celé americké dejiny. A okrem toho má ešte takú malú úchylku - pravdepodobne chce, aby si verejnosť pri spomenutí na tieto osobnosti vybavila práve jeho tvár. Tak ho poznáme už ako Malcolma X, Rubina "Hurikán" Cartera, futbalového trénera Hermana Boone-a a najnovšie aj ako významného vysokoškolského profesora Melvina Tolsona. Vo svojich úlohách takmer vždy podáva výborné herecké výkony a inak tomu nie je ani v prípade The Great Debaters. Z Washingtona priam srší charizma a prekonáva aj Foresta Whitakera (i keď je pravda, že ten dostal aj omnoho menej priestoru). A celkovo, herci predstavujú na celom filme to najväčšie pozitívum, aj "debatéri" podávajú skvelé výkony. Film síce niekedy takmer skĺzne do zbytočnej moralizácie, no nikdy to nie je za hranicu znesiteľnosti. Celkovo príjemný zážitok. 8 / 10. P.S.: Aj keď sa môže zdať, že film má výpovednú hodnotu len o nutnosti (rasovej a inej) tolerancie, inšpiráciu si z toho môže zobrať aj naše školstvo - podstata týchto debatných krúžkov a súťaží (= naučiť deti a mladých ľudí kreatívne a kriticky myslieť a svoje názory potom šikovne vyargumentovať) totiž na našich školách, založených na memorovaní a encyklopedických vedomostiach, zúfalo chýba... (30.01.2008)

Washington coby režisér docela obstál, a to snad zejména díky tomu, že jeho film se ani v nejmenším nesnaží vybočit ze zavedených postupů. Je to tuctový, hezký film o hezkých lidech bojujících proti nespravedlnosti. --- Mě tyhle filmy o diskriminaci černochů často vybízejí ke srovnání s bolševickým režimem, který jsem zažil. Slovo "totalitní" je zřejmě důležité; v Americe diskriminace existovala a byla sprostá, jenže Amerika nebyla totalitní, takže všechny ty bariéry byly jaksi děravé. U nás nebylo možné byť na periferii provozovat činnost, která úplně neladila s vládnoucí ideologií, v Americe člověk narážel na odpor, ale nějaké cestičky přecejen existovaly. --- Tenhle rozdíl se mně týkal velmi osobně, protože já jsem coby mládenec vnímal život v komunismu jako naprosto bezvýchodný a jedinou volbou pro mě byla emigrace. Kdybych měl ty šance jako měli oni černoši, určitě bych bojoval... Celkem mě mrzí, jak rychle tyhle historické zkušenosti z paměti nejen mladých lidí vyprchávají. Zase už by rádi stát, který všechny díry utěsní a zajistí všem bez výjimky jakési jistoty. Ukazuje se, že dáte-li otrokům demokratická práva, zvolí si otroctví. Ostatně i mezi americkými černochy někdejší étos boje za svobodu zdegeneroval v nárok na sociální dávky. (17.05.2016)