Kdo může za globální oteplování?

Václav Klaus uvádí... dokumenty s tematikou globálního oteplování (dobová glosa Zdeněk Holý) (zdroj: http://cinepur.cz/article.php?article=1291#top) Už to bude skoro rok, kdy dokument spojený se jménem bývalého amerického viceprezidenta Alberta Gora Nepříjemná pravda vstoupil do našich kin. Chtěli jsme tento dokument recenzovat, ale ukázalo se, že nedostatečná znalost z oblasti problematiky globálního oteplování je tomu zásadně na překážku. Filmový kritik sice může popsat, jakých rétorických forem dokument používá, ale už si nemůže být jist správností jejich zapojení. Např. názorné ukázky katastrofických důsledků lidského počínání mohou být v jednom případě ospravedlnitelným varovným mementem, v druhém se naopak mohou stát zbytečným spouštěčem veřejných hysterií. Když letos v červnu uvedl prezident republiky Václav Klaus dokument Velký podvod s globálním oteplováním popírající tezi o globálním oteplování, objevila se výborná příležitost oba dokumenty porovnat. Oslovili jsme proto ty, jejichž názor je v této problematice nejrelevantnější a u nichž by měla každá diskuse na dané téma začínat, totiž vědce zabývající se změnou klimatu. Položili jsme jim dvě anketní otázky: 1) Jak zachází s fakty film Alberta Gora Nepříjemná pravda a jak ve srovnání s ním zachází s fakty film Velký podvod s globálním oteplováním? 2) Jak v této souvislosti hodnotíte rozhodnutí prezidenta ČR Václava Klause uvést exkluzivní projekci filmu Velký podvod s globálním oteplováním v pražském kině Blaník?   RNDr. Jan Pretel, CSc. V roce 1966 ukončil studia na Matematicko-fyzikální fakultě UK, obor meteorologie a klimatologie. V letech 1966–1991 pracoval v Ústavu fyziky atmosféry ČSAV, v letech 1991–1993 na Ministerstvu životního prostředí a od roku 1993 v Českém hydrometeorologickém ústavu na pozici vedoucího oddělení klimatické změny. V letech 1995–2004 byl členem delegací ČR na jednáních k Rámcové úmluvě a Kjótskému protokolu, v letech 1997–2002 byl členem výboru IPCC (Intergovernmental Panel on Climate Change (Mezivládní panel pro klimatické změny), založený při OSN v roce 1988). 1) Film Nepříjemná pravda je emotivně laděným snímkem, založeným na přednášce Al Gora o klimatických změnách a globálních nebezpečích a rizicích, které tyto změny mohou v budoucnu vyvolat. Prezentuje řadu odborných zjištění, ale nelze v něm nevidět i aspekty politické osobní propagace Al Gora. Snímek podporuje představu velmi silného negativního vlivu lidské činnosti na klima. Informace jsou podávány většinou realisticky a hlavně velmi přesvědčivě. Občas jsou i mírně zkreslovány či ukazují jen část pravdy, někde poněkud nadsazují. Pasáže, které nejsou pravdivé, jsou spíše výjimečné. Film uvádí spíše katastrofičtější varianty dalšího vývoje, a proto se zmiňuje pouze o těch nejméně příznivých vědeckých scénářích. Nadsazuje i v části o extremalitách budoucího počasí. Uvádí např. příliš vysoké počty zemřelých v důsledku vlny veder v Evropě 2003, nadsazuje kauzální vztah mezi počtem hurikánů a klimatickou změnou, zdůrazňuje ničivou sílu hurikánu Katrina, nechává ve filmu stoupnout hladinu oceánů o sedm metrů a zaplavit Floridu, San Francisko, New York, Kalkatu, Peking, Šanghaj a velkou část Nizozemí – zřejmě proto, aby více zaujal. Projekce nárůstu hladin do konce tohoto století je přitom i při nejpesimističtějším scénáři necelých 60 cm... Nechává „zastavit” také Golfský proud, což je zatím skutečně silně nereálné. Film jako celek zvýší zájem diváka o problém, vykreslí mu důsledky v poněkud černějších barvách, nadsadí, ale zásadně ho neklame! Zato film Velký podvod s globálním oteplováním je skutečně klamné a propagandistické vylíčení současného stavu poznání o klimatické změně. Jako nesourodá snůška trochy pravdy, a pak už jenom polopravd a nepravd, které cíleně míří k diskreditaci problému, je skutečně „velkým podvodem” na divákovi. Autor provedl silně selektivní výběr vědeckých informací, a to zejména těch, které jsou spojeny s jistou neurčitostí. Ty se pak snaží divákovi prezentovat tak, aby vyzněly jako „silné argumenty” proti probíhajícím globálním změnám. Například vztah mezi teplotou a koncentracemi CO2: Již paleoklimatologická měření ukázala, že někdy nastává situace, kdy teploty předchází nárůstu CO2. Je to ale jenom důkazem, že mezi oběma veličinami existují zpětné vazby. Primární vliv je ale na straně absorpce a vyzařování dlouhovlnného záření při rostoucích koncentracích, a o zpětných vazbách film nehovoří vůbec. Celý problém je tak účelově vytržen z kontextu. Rovněž 800letý posun mezi oběma křivkami byl pro záměr filmu vytvořen uměle. Rozdíl je dokumentován na křivkách z doby ledové před asi 240 tisíci lety. Konec doby ledové byl ale vyvolán zásadními změnami v poloze Země i změnami její orbitální dráhy a nemá vůbec nic společného se změnami koncentrací. Nebo tvrzení filmu, že antropogenní emise CO2 jsou zanedbatelné vůči emisím ze sopečné činnosti: Současné antropogenní emise jsou více než stokrát vyšší než emise ze sopečné činnosti. Nesprávné jsou i prezentované vztahy mezi změnami teploty a změnami sluneční aktivity za posledních čtyři sta let. Část grafu byla evidentně zkonstruována ze zcela chybných hodnot, pro část grafu byly hodnoty „vymazány”. Film se rovněž nezmiňuje o tom, že v posledních třicet letech sluneční aktivita klesá, zatímco teplota i koncentrace CO2 narůstají. A podobných argumentů by se dala nalézt celá řada. Film Nepříjemná pravda je možné divákovi zajímajícímu se o problém ke shlédnutí doporučit spolu s doporučením, aby se o svoji budoucnost zase moc nebál. Navštívit film Velký podvod s globálním oteplováním je spíše ztráta času, pokud se člověk nechce nad jeho obsahem spíše pousmát. 2) Upřímně řečeno, panu prezidentovi se dost divím, že si před rozhodnutím osobně uvést projekci filmu Velký podvod s globálním oteplováním v kině Blaník neprověřil nejdůležitější ve filmu uváděná fakta a neseznámil se ve větších podrobnostech s fyzikální podstatou problému, na který skutečně není odborník. Jsem také překvapen, že mu neporadil tým jeho poradců. Ve filmu totiž o ekonomické ani společenské problémy vůbec nejde, dokonce v něm nejsou ani v souvislostech zmiňovány. Mělo jít pouze o fyzikálně laděný snímek, bohužel s výsledkem, který jsem popsal v odpovědi k předchozí otázce. Bylo to ale asi jeho vlastní rozhodnutí v zájmu snahy o zpochybnění problému klimatické změny jako „jednoduchého” odrazového můstku k širšímu zviditelnění jeho názorů na některé ekonomicko-politické důsledky změn. S těmi se ale ve značné míře docela ztotožňuji... 2. 8. 2007   RNDr. Václav Cílek, CSc. Vystudoval Přírodovědeckou fakultu UK, obor geologie. Od roku 2004 je ředitelem Geologického ústavu Akademie věd ČR, kde se mimo jiné zabývá změnami klimatu a prostředí v nedávné geologické minulosti a vývojem krajiny ČR. Za knihu Krajiny vnitřní a vnější a za následující knihu Makom: Kniha míst získal Cenu Toma Stopparda. V červnu 2007 získal Cenu ministra životního prostředí „za výrazný přínos k popularizaci české vědy, zejména geologie a klimatologie”. 1) Film A. Gora je sice americky emočně-rodinný a nám Evropanům nemusí vyhovovat právě tou profesionální vypočítavostí – „hraním na city”, ale jinak je v zásadě správný. Mohu mu pár věcí vytknout – například volbu horších scénářů nebo onen sugestivní záběr zaplavování USA při zvedání mořské hladiny, kde není uvedeno, že v tomto století se počítá se vzrůstem globální mořské hladiny „jen” o asi 30 cm (podle různých výpočtů 17–32 cm) – ale jinak nemanipuluje s fakty. Řekl bych, že poněkud manipuluje s city, ale to je v rámci osobní subjektivity a těžko se hledá správná míra. Na druhou stranu právě ona manipulace s city vzbuzuje zájem publika o tento typ problémů. Na film Velký podvod s globálním oteplováním existuje řada věcných kritik, které ukazují manipulaci s fakty. Gorově filmu v zásadě důvěřuji, druhému filmu v zásadě nedůvěřuji. 2) Víte, před časem jsem přišel do nakladatelství Dokořán, kde právě vydali knihu V. Klause o klimatu a svobodě a nabízeli mi ji zadarmo. Odmítl jsem s pocitem, zda nejsem proklatý intelektuál, který z pýchy odmítá jiný názor. Doufám, že to je jinak – buď můžete jako většina komentátorů ztrácet čas a energii nikam nevedoucí diskusí s prof. Klausem, anebo ji věnovat četbě primárních pramenů. Mám málo času, a tak jsem se již před lety rozhodl, že raději budu rozplétat prameny odborné četby, abych pochopil, co se s klimatem skutečně děje, než abych se pokusil rozumět tomu, jak politici reagují na tyto zprávy. Nejsem odborník na balkánský folklor, takže se těmto diskusím raději vyhýbám. 23. 7. 2007   prof., Ing. Jaroslav Kadrnožka, CSc. V roce 1960 absolvoval Fakultu strojní Českého vysokého učení technického v Praze, obor tepelné energetické centrály. Dnes působí na Vysokém učení technickém v Brně, Fakultě strojního inženýrství, kde se zabývá problematikou tepelné energetiky, teplárenství, parní a plynové turbíny, teorie tepelné energetiky a tepelných turbín a turbokompresorů. Autor knihy Energie a globální oteplování. Za knihu Proměny Země při opatřování energie obdržel cenu Českého literárního fondu a Hlávkovy nadace. Další, značně podrobnější a rozsáhlejší kniha na toto téma Globální oteplování Země. Příčiny, průběh, důsledky, řešení by měla vyjít tento rok. Problém globálního oteplování Země a z toho plynoucí celosvětové i regionální klimatické změny je velmi vážný problém celého lidstva, a to se projevuje ve velmi živém zájmu ve všech vrstvách společnosti. Tomu odpovídá též velká frekvence podávaných informací v mediích. Problém globálního oteplování je problém nesmírně složitý a komplikovaný a mnoho důležitých otázek zůstává i z vědeckého hlediska dosud otevřených. Této situaci odpovídá šířka názorového spektra prezentovaného s různým důrazem na jeho jednotlivé části v mediích, knihách i v dosud dostupných filmech. 1) Film Alberta Gora Nepříjemná pravda patří do skupiny prezentací orientovaných v zásadě správným směrem. Problémy globálního oteplování jsou sice interpretovány poněkud zjednodušeně, ale v zásadě v souladu s vědeckým poznáním. Globální oteplování není jen přímo úměrné rostoucí koncentraci oxidu uhličitého v ovzduší v důsledku spalování fosilních paliv. Ovlivňuje je i řada dalších lidských činností, jako je například vypalování lesů, zejména tropických pralesů, čímž se snižuje rozsah fotosyntézy, která odnímá oxid uhličitý z ovzduší, a naopak spalováním biohmoty vzniká oxid uhličitý. Dále je to mnoho lidských aktivit, které zvyšují koncentraci metanu a dalších skleníkových plynů v zemské atmosféře. Navíc oteplování akceleruje celá řada takzvaných kladných zpětných vazeb. Takovou významnou zpětnou vazbou je s rostoucí teplotou vzduchu zvyšující se množství vodní páry v ovzduší, která má rovněž skleníkový účinek. Dále je to vliv albeda spočívající ve velké odrazivosti slunečního záření od ledovců a sněhových plání, a naopak ve velké pohltivosti oceánu po roztátí ledu a zemského povrchu po roztátí sněhového a ledového pokrytí. Velmi významný je vliv rostoucí koncentrace metanu v ovzduší, jednak jako důsledek mnoha lidských aktivit (zvyšování rozsahu a intenzity zemědělské výroby, těžby, přepravy a zpracování fosilních paliv), ale též působením další kladné zpětné vazby spočívající v uvolňování metanu z rozmrzajícího permafrostu (trvale zmrzlé půdy) a z rozmrzajících rašelinišť (například sibiřských). Potenciál globálního oteplování metanu je přitom 20 až 110krát větší než potenciál globálního oteplování oxidu uhličitého. Autor filmu měl k dispozici velké množství unikátních filmových záběrů a výzkumných i ekonomických informací, a to zvyšuje dokumentární cenu filmu. Film je emocionálně velmi působivý, nezapře zkušenost dlouholetého politika s ovlivňováním veřejného mínění a může pozitivně oslovit mnoho diváckých vrstev. Ve filmu jsou uplatněny bohaté zkušenosti autora a jeho poznatky o vnímání posluchačů problematiky globálního oteplování získané z velkého množství přednášek nejen ve Spojených státech, ale i v Číně a mnoha jiných částech světa. Snad poněkud menší rozsah filmu mohl být věnován prezentaci vlastní osoby autora a jeho rodiny. Ale to zřejmě patří k politickému stylu a z něho se autor nedokázal dostatečně vymanit. Film Velký podvod s globálním oteplováním patří na opačný okraj spektra prezentací o globálním oteplování. Na otázku položenou redakcí, který z obou filmů používá vědečtější argumentace, nelze odpovědět přímo a krátce. Neznám argument, který by vědecky zpochybnil nastupující globální oteplování. Rádoby vědecké námitky, které zpravidla používají odpůrci globálního oteplování, a platí to i v tomto filmu, spočívají v tvrzení, že v minulosti byly na Zemi i daleko vyšší teploty a naopak také mnohem nižší teploty. To je sice pravda, ale příčiny těchto vyšších teplot byly zcela jiné než příčiny dnešního globálního oteplování. Zásadní rozdíl je však také v tom, že ke změnám teploty docházelo tisíckrát až milionkrát pomaleji než dnes, a proto se většina rostlinných a živočišných druhů těmto změnám dokázala přizpůsobit. A přesto mnohé druhy vyhynuly, naopak mnohé druhy se vyvinuly. Tvůrci uvedeného filmu samozřejmě také využili takzvané středověké teplotní optimum s doklady, kde všude se v Evropě v té době pěstovala vinná réva. Toto oteplení však nebylo celosvětové. Globální teplota byla v té době dokonce o málo nižší než průměrná teplota v minulém století. Ne zcela seriozně prezentovaný průběh teplot od konce 30. let do konce 70. let (podle mých podkladů tento průběh nevykazuje monotónní pokles teplot) dávají do protikladu s takzvaným hospodářským poválečným boomem v letech 1940 až 1975. Ten zdaleka nezačal tak brzy. Ještě větší část 50. let se svět vzpamatovával z války. Za období hospodářského boomu (ale jen v některých zemích) lze označit až 60. léta. Spotřeba fosilních paliv v té době však byla jen nepatrným zlomkem dnešní spotřeby. Byla na úrovni 20 až 25 procent dnešní spotřeby a spotřeba fosilních paliv by se měla v průběhu tohoto století zvýšit na několikanásobek dnešní spotřeby. Tvůrci filmu rovněž neopomněli spojit zvyšování teploty na Zemi s vlivem Slunce, jak se o to pokouší mnozí odpůrci globálního oteplování. Ten se nepochybně projevuje, a je dobře popsán velmi známou teorií Milankoviče. Je způsoben takzvanými astronomickými rytmy. Ale teplotní cykly vyvolané astronomickými rytmy se pohybují v délce větší než 100 tisíc let, a proto teplotní změny jsou nesrovnatelně pomalejší než při současném globálním oteplování Země. Rychlejší teplotní cykly jsou způsobeny slunečními skvrnami. Tyto cykly mají periodu 10 až 11 roků, ale změna slunečního záření mezi maximem a minimem slunečních skvrn činí okolo 0,1 procenta a to odpovídá teplotní změně na Zemi v setinách oC. Teplotní změny ve velkých částech planety jsou způsobeny změnami v oceánském proudění a s tím souvisejícími změnami v atmosféře. Počasí v Evropě podstatně ovlivňuje takzvaná Severoatlantická oscilace podobně jako v Tichém oceánu jsou to jevy El Niňo a La Niňa. To vše je poměrně dobře známé, i když dosud nejsou jasné příčiny, které tyto děje spouští. Teplotních změn na Zemi tedy proběhlo a probíhá mnoho. Zneužívání těchto přírodních procesů k popírání zcela nového, antropogenního jevu – rychle nastupujícího a akcelerujícího globálního oteplování planety –, považuji za velmi neseriózní a škodlivé. Na podrobnější rozbor zde není místo, souhrnně však lze říci, že film Velký podvod s globálním oteplováním je sestavený v duchu známého úsloví „Kdo chce psa bít, tak si hůl najde”. Bagatelizování a zpochybňování globálního oteplování a lidské zodpovědnosti za tento proces je velmi nezodpovědné a škodlivé, protože narušuje úsilí velkého množství lidí a institucí o dosažení nezbytného světového konsensu k co nejrychlejšímu přijetí nezbytných a razantních opatření. U přemýšlivého diváka, který zná i jiné názory, může mít film Velký podvod s globálním oteplováním pozitivní účinek. U jednoduššího diváka, který nemá další informace, však může mít účinky a důsledky velmi nežádoucí. 2) Rozhodnutí Václava Klause uvést projekci filmu Velký podvod s globálním oteplováním je jedním z důsledků jeho vidění dnešního světa, které se projevuje v jeho osobitých názorech politických, ekonomických, v názorech na význam různých společenských struktur a podobně. Součástí tohoto vidění světa jsou též jeho názory na globální oteplování, které jsou dostatečně známé z mnoha jeho projevů a v koncentrované formě z knihy Modrá, nikoli zelená planeta. Co je ohroženo: klima, nebo svoboda?. Problematika globálního oteplování je nesmírně složitý komplex vzájemně provázaných problémů takřka ze všech oblastí přírodních věd a z mnoha oblastí technických věd. Problematika globálního oteplování má nepochybně dimenze politické a legislativní, ale též etické a rovněž ekonomické. Vidění této problematiky u Václava Klause je bohužel pouze ekonomické a politické, a dokonce vidění jen prizmatem určité ekonomické a politické orientace. Poznatky tisíců vědců z mnoha oborů Václav Klaus nechce vidět. Bohužel své názory nezměnil ani po zveřejnění studie světoznámého ekonoma a finančního experta Nicholase Sterna, kterou zpracoval pro britskou vládu a která byla masivně a ve světovém rozsahu prezentována v listopadu 2006. Názory Václava Klause na problematiku globálního oteplování jsou jednostranné a krajní. A z toho vyplývá i jeho podpora filmu Velký podvod s globálním oteplováním. 25. 7. 2007   prof. RNDr. Lubomír Nátr, DrSc. Absolvoval studium biologie na Přírodovědecké fakultě Univerzity J. E. Purkyně (dnes Masarykovy) v Brně v roce 1953. Od roku 1976 působí na Katedře fyziologie rostlin Univerzity Karlovy v Praze, v současnosti jako emeritní profesor. Zájem o globální klima zákonitě vyplynul z jeho studia přímého vlivu CO2 na rostliny a nepřímých důsledků změn klimatu. V roce 2006 vydala Academia jeho knižní publikaci Země jako skleník. Proč se bát CO2?. Pozn. red.: Lubomír Nátr se rozhodl odpovědět pouze na první anketní otázku. 1) Film Nepříjemná pravda (dále jako film A) jsem vnímal jako populární ilustraci toho, co znám ze studia vědecké literatury. Mám pocit, že populární forma celkem přesně popisuje stávající stupeň poznání o podílu antropogenních emisí CO2 na změnách klimatu a možných důsledcích globálního oteplování. Protože nežiji v USA, vadí mi přílišné velebení „bývalého budoucího prezidenta”, Al Gora, i připomínání „velikého národa”. Film Velký podvod s globálním oteplováním (dále jako film B) mě zaskočil velkým podílem času věnovaného kritice samotných zastánců podílu lidských aktivit na změnách klimatu. Také nejsem ochoten akceptovat představu, že se jedná o celosvětovou organizovanou manipulaci, která vědeckou komunitu zformovala k záměrnému šíření nepravd. Také tvrzení, že katastrofické vize se publikují snadněji, a proto se k tomu vědci uchylují, jistě platí pro obecné sdělovací prostředky a bulvár. Ovšem stejnou publicitu dostávají i velmi předčasné informace o nových lécích či léčebných postupech. Většina vědecké literatury prostě popisuje výsledky vědeckého bádání, a to metodami odpovídajícími aktuálnímu myšlení i experimentálním možnostem. A je jistě povinností odpovědných vědců upozorňovat na neutrální, žádoucí i obávané důsledky nového poznání. Kromě toho jsem při sledování (B) měl pocit, že mnohých tvrzení jsou si dobře vědomi i ti, kteří ukazují na rizika oteplování. Například omezení výpovědí matematických modelů: Jejich tvůrci a interpreti nejsou ignoranti neschopní vnímat limity modelů dané vstupními daty. Kritici modelů nenabízejí alternativu. A naše planeta nemá dvojče, které by se mohlo vyvíjet bez lidí, a takto testovat naše dopady na klima. Ve vědě neplatí, že pravdu má vždy většina (film A). Shoda většiny vědců – specialistů nepochybně vypovídá o aktuálním stupni poznání. Ale nezaručuje jeho absolutní pravdivost. Na druhé straně (film B) vědecká publikace neznámého i veleslavného vědce přinášející zcela nový poznatek není akceptována, dokud není potvrzena (nebo vyvrácena) jinými vědci, laboratořemi. Průměrné i nejvýznamnější vědecké časopisy občas publikují něco, co se ukáže jako (myšlenkový či spíše experimentální) omyl. A naopak odmítnou práci, která jinému časopisu přinese významný ohlas. Ale znovu opakuji: představa o celosvětové cenzuře či cílevědomém publikování jen určitých názorů či autorů je naprosto absurdní. A osobní poznámka: Před několika lety měl na naší katedře přednášku jeden z vědců známý svým popíráním antropogenního vlivu na klima a vystupující i ve filmu B. Podle mého vnímání následné diskuse přítomní čeští klimatologové jeho tvrzení vyvraceli jednoznačnými argumenty. Neobvykle na mě také zapůsobilo (ve filmu B) zdůraznění relativní nevýznamnosti CO2 mezi skleníkovými plyny. Ale i kdyby, tak si představme citlivé váhy, na jejichž obou miskách leží jedna tuna. Přidání nebo ubrání byť jen jedné miliontiny, tedy jednoho gramu, by rovnováhu vychýlilo. A klimatický systém Země je systém velmi citlivý. 7. 8. 2007 (06.10.2022) (méně) (více)