Tunelové krysy

Ain´t Boll hell? Naturalismus se marně snaží překrýt režijní chaos, neexistence scénáře není viditelná jen v tunelech (protože je v nich tma) a posledních pět minut zoufalého kopání subjektivně trvá hodinu. Paré si celkem úspěšně hraje na Berengera, ale ten film je stejně dobrý, jako nápad postavit vojenský tábor uprostřed vietnamské džungle. Filmový kritik Jeffrey M.Anderson napsal, že kdyby Boll natočil tenhle film v 86‘, možná by vyhrál Oscara a stal se dalším Oliverem Stonem. Chápu třeba vojáky, že berou drogy, aby potlačili strach nebo zmírnili stres, ale žurnalisté by neměli.. (14.02.2020)

Nadprůměrný Boll. Určitě si zaslouží uznání za celkem originální námět a tunelové scény, které mají skutečně něco do sebe a pro klaustrofobiky musí mít tenhle film příchuť hororu. Na druhou stranu je to pořád Boll, takže je tu řada blábolů typu "Viděl jsem tři Američany, jak znásilňují viuetnamskou ženu. Nic jsem neudělal. Bojuji za tu ženu." atd. nebo šílená choreografie nepodzemních bojových scén, kdy ve válečné vřavě v několika záběrech voják jen stojí a tupě čumí, aby mohl být vzápětí efektně zabit. Nehledě na to, že jednoho herce tam krouhli rovnou dvakrát. Nicméně na německého Ed Wooda je to nadprůměr. 35% (16.10.2009)

Konečně! Konečně, někdo natočil válečný film s malým rozpočtem, který nestojí za starou bačkoru. Já osobně od Uweho viděl jen dechberoucí Dárfůr a hodně komorní nízkorozpočtový Auschwitz. I když to podle jeho filmografie vypadá spíše že je popelářem (je to samý odpad) než filmařem, já na něj nemohu říci nic špatného. Ale třeba jsem měl jen kliku na ty lepší filmy. Nicméně tunelové krysy se povedly. My co známe PC hru Vietcong i další kousky, které nám umožnily virtuální výlet do bojujícího Vietnamu jsme si mohli lezení tunely nejednou vyzkoušet. Známe tu vůni vlhké země a kořínků, stísněný pocit v úzkých průlezech, strach co může číhat za rohem v křižovatce štol i paranoiu z booby traps. Uwemu se toto podařilo divákovi věrně přiblížit. Řada diváků (pokud vůbec) si u americko - vietnamského konfliktu asi vybaví boje v džungli, vrtulníky Huey či osamocené americké palposty kdesi v divočině. Boj se však vedl i v podzemí. Vietnamci vybudovali po vzoru Japíků za druhé světové pod zemí úctyhodnou síť chodeb, skladišť, štábů, nemocnic atd... jako důsledek americké vzdušné nadvlády. A pokud měl být sklad zničen, pak někdo musel vlézt do stísněné díry v zemi. O tom, že Amíci byli co se týče mohutnosti postav úplně někde jinde než Asiaté se asi nemusím rozepisovat. Většina štol šla prolézt jen po břiše po jednom muži. První měl v ruce baterku a zbraň. Nic pro klaustrofobiky. V těch větších se dalo lézt po kolenou a v blízkosti velkých center se v chodbách dalo i stát. Zkrátka, kdo se zajímá o Vietnam - směle může do tohoto snímku jít. Nebude se nudit. Velká spokojenost. Dávám čtyři naostřené bambusové hroty. * * * * (25.01.2013)

Z toho prolézání tunelů mi bylo nevolno. Občas mívám klaustrofobické stavy, které nejsou zrovna moc příjemné. Atmosféra tunelů byla tedy velmi povedená. Jinak tenhle film není ničím zajímavý. Škoda, že se tady kolikrát američtí vojáci chovají jako banda idiotů. Mám na mysli to, co se stalo v základně na povrchu. Byli tam jako na střelnici. Takže si Vietnamci mohli v podstatě vybírat koho a jak zastřelí. Filmy z vietnamského pekla si představuju trochu jinak. (19.12.2011)

Hned z kraje musím podotknout, že je mi úplně jedno, kdo to natočil. Já se díval na film z Vietnamu a především na zpracování klaustrofobických tunelů. Toto téma mne osobně velmi zajímá a tak jsem se na 1968 Tunnel Rats prostě těšil. Nechybí tomu akce, bezmoc a ani utrpení ve velmi drsném, až opravdu hodně brutálním hávu. (14.12.2008)