Anténa

Anténa nabízí mnoho filmových i mimofilmových odkazů, obecně je vnímaná jako pocta němému filmu. Inspirace německým expresionismem (např. Metropolis) či ruskou montážní školou (střídání černé a bílé obrazovky při střelbě ze samopalu kromě Sin city připomíná také Ejzenštejnovu rapid montáž, zpomalené záběry na holčičku, jak poskakuje na posteli zase evokuje zpomalené záběry sportovců v Muži s kinoaparátem apod.) je evidentní, ale určitě nelze celý film okleštit jen na takovýto výklad. Spojením prvků němého a zvukového filmu vznikají nové kvality - lidé slyší ale nemají co slyšet. Slova neexistují ve formě zvuku, zato jsou viditelná a hmatatelná. Stávají se věcmi, rekvizitami - zprostorovění slov - lidé mohou svá slova např. ukrýt do dlaně. Film splácává dohromady nejrůznější postupy, typy postav, způsobů vyprávění a celkové komunikace (vnitřní i vnější - s divákem), přesto velice dobře funguje jako celek, žije vlastním životem. Mimo tohle všechno je Anténa tak neskutečně fotogenický film, že by tam vypadal dobře snad i Paroubek. Možná mi učarovala ta točící se spirála, každopádně jsem tomuhle snímku podlehl, a rád. (09.02.2009)

K tomuto filmu argentinského režiséra se dá přistupovat několika způsoby. Lze ho brát jako silně stylizovanou pohádku o boji dobra a zla, působivou alegorii na totalitarismus a vliv médií, nebo prostě jen jako vtipný hold filmovým vzorům minulosti a němé éry zvláště. Anebo všecko dohromady? Každému dle jeho chuti... . Dějová linka je pohříchu jednoduchá - Pan TV ovládá němou metropoli prostřednictvím obrazovek s hypnotickým spirálovým logem (proč jen mi tolik připomínalo původní logo tv nova? :-) ). Obyvatelé města, kteří konzumují jeho televizi, jeho jídlo atd., přišli o hlas, avšak netuší, že se na ně chystá ještě větší bouda... Zabránit nejhoršímu může pouze malý slepý chlapec, kterému zůstal dar hlasu a kterého jeho matka-zpěvačka úzkostlivě chránila, než sama uvízla v sítích všemocného pana TV... Já osobně shledal jsem velmi šťavňatým toto "filmové asado", které se zalíbením zapíjel jsem lahodným "hudebním maté" pana Sujatoviche. Vždyť ne často se vidí film překypující tolika nápady, vizuálními vychytávkami a drobnůstkami, pohlcující atmosférou, myšlenkovým přesahem orwelovského střihu a uzemňujícím hudebním doprovodem. A hlavně to vizuálno, to vizuálno..... Tolik nápadů by vydalo na několik filmů! (07.02.2009)

Po stránce formální a stylistické je Anténa vytříbeným kouskem, který příjemně překvapuje vizuální nápaditostí. Hudební doprovod je rovnocenným partnerem vizuálna, jsou okamžiky, kdy dokonce hraje první housle. Je jasné, že Anténa je v první řadě hračička - která se inspiruje v mnoha významných filmových –nejen němých- érách a má být nejspíš i poctou. Po stránce dějové a logické mám však výhrady – použití občasných ruchů je matoucí (byť obvykle zdůrazňují nějakou důležitou akci, je tím narušena logika komunikace), no a vizuální střet hákového kříže a Davidovy hvězdy mě nesmírně pokazil celkový alegorický dojem (vždyť to bylo jasné i bez toho, počínaje třeba už jen občasným klezmer doprovodem). 65% (22.02.2010)

"Vzali nám hlas, ale zůstala nám slova." Argentinská kinematografie je vedle francouzské a španělské mému srdci tak nějak nejblíže. A stále umí překvapovat. Třeba tahle "La antena". Fantasmagorické dílko s jazykovým kursem v jednom. Zároveň mi z toho nebylo moc dobře. Smutně fascinující, strhující a navzdory nerealitě tak nějak reálné. Důmyslně propracovaný, znepokojující a nezapomenutelný film po stránce vizuální a hudební brilantně vytvořený. Sice trochu nuda, ale nezapomenutelná nuda. A nezapomenutelně jsem se ještě nikdy nenudila. (12.09.2011)

Docela nápaditá hra na němý film. Výsledek nejen připomíná, ale často přímo cituje klasické filmy němé éry. Tomu odpovídá i stylově naivní příběh a herecké výkony. Do současnosti ho posouvá práce se zadní projekcí a zejména nápaditá práce s titulky. Nakonec jsem ovšem měl pocit, že bych se radši díval na některý z filmů, kterým tento snímek vzdává poctu (70%). (07.07.2007)