Anténa

Očarenie starými filmami a pocta kinematografii stačili na vytvorenie výtvarne štylizovanej a formálne zaujímavej hračky s názvom Anténa. Prečačkaná forma ale podcenila jej hlavnú úlohu - silný signál, umožňujúci plnohodnotné napojenie dneška na citované diela nemej éry. Zaseknutie kdesi na polceste bolo spôsobené zámerne zjednodušeným dejom a atmosférou, len zľahka sa približujúcou uhrančivému pôsobeniu napr. takého Metropolisu, o ktorý sa film obtiera asi najviac. (03.12.2007)

K tomuto filmu argentinského režiséra se dá přistupovat několika způsoby. Lze ho brát jako silně stylizovanou pohádku o boji dobra a zla, působivou alegorii na totalitarismus a vliv médií, nebo prostě jen jako vtipný hold filmovým vzorům minulosti a němé éry zvláště. Anebo všecko dohromady? Každému dle jeho chuti... . Dějová linka je pohříchu jednoduchá - Pan TV ovládá němou metropoli prostřednictvím obrazovek s hypnotickým spirálovým logem (proč jen mi tolik připomínalo původní logo tv nova? :-) ). Obyvatelé města, kteří konzumují jeho televizi, jeho jídlo atd., přišli o hlas, avšak netuší, že se na ně chystá ještě větší bouda... Zabránit nejhoršímu může pouze malý slepý chlapec, kterému zůstal dar hlasu a kterého jeho matka-zpěvačka úzkostlivě chránila, než sama uvízla v sítích všemocného pana TV... Já osobně shledal jsem velmi šťavňatým toto "filmové asado", které se zalíbením zapíjel jsem lahodným "hudebním maté" pana Sujatoviche. Vždyť ne často se vidí film překypující tolika nápady, vizuálními vychytávkami a drobnůstkami, pohlcující atmosférou, myšlenkovým přesahem orwelovského střihu a uzemňujícím hudebním doprovodem. A hlavně to vizuálno, to vizuálno..... Tolik nápadů by vydalo na několik filmů! (07.02.2009)

Jen dvěma filmům jsem schopen zcela odpustit, že se soustředí na geniální audiovizuální stránku před obsahem. Prvním je Barbar Conan, druhou La Antena. Na La Anteně je však zajímavé to, že ten obsah je geniální také. Kouzelný film, jehož němota není jen vyumělkovanou novodobou pózou, ale logicky zapadá do samotného příběhu. Odkazy na němé snímky místy potěší, místy trochu rozmrzí. Každopádně tenhle film byl jedinečný zážitek. Jo a ještě něco...Danny Elfman, Phillip Glass, Robert Prince, Bernard Herrmann a dejmetomu...Rachmaninov začali spolupracovat spolu pod pseudonymem Leo Sujatovich? Pak to gratuluju, stvořili svoje nejlepší dílo. (06.07.2007)

Esteban Sapir je spíše fotografem či výtvarníkem, než filmařem. Jednotlivé střípky mozaiky často hraničí s genialitou, ale kompletní obraz se v náhledu rozpadá. I přesto, že mě symbolické, odkazující a nápadité výjevy v doprovodu zajímavé hudby bavily, nebyli zas až tak silné, aby kompenzovaly na ploše 95 minut vcelku prostinký příběh. Subjektivním problémem byl také vyhrocený, rádoby retro digitál, který už jsme viděli ve Světě zítřka a dnes už je prakticky trendem. Trendem, který až na výjimky nemusím. Ještě bych vytkl háknkrajc a Davidovu hvězdu, na jednu stranu může vést používání těchto symbolů k jejich odtabuizování, ale tady působí vyloženě na efekt a velmi lacině, nemůžu si pomoci. Anténa je zajímavým dílkem hodným vidění, ale mouchy by zkrátka byly... (05.03.2009)

Pohodlí neinformovaného diváka je při návštěvě projekce v ohrožení a věřím tomu, že nemnohý "náhodný turista" by odešel. Naštěstí na projekce artových klubů moc nezasvěcených lidí nechodí. Ono natočit doslovnou poctu němým klasikám, jako jsou CESTA NA MĚSÍC nebo METROPOLIS, které jsou navíc i otevřeně citované, je zajímavý nápad. Silně stylizované dílo tak při dnešních možnostech hýří vizuálními vtípky, které i jen při mírné snaze působí jako vystřižené ze samotných počátků kinematografie, čemuž umě napomáhá hudební doprovod výrazných kompozic Leo Sujatoviche (po jehož další práci se budu muset poohlédnout). A bude záležet jen na vás, jestli se necháte okouzlit vzpomínkou na doby dávno překonané a nebo si jen poklepete na čelo nad tím, jak jsou podobné pokusy zbytečné nebo snad vykalkulované až k festivalovým vavřínům. 70% (30.01.2009)