Anténa

Anténa nabízí mnoho filmových i mimofilmových odkazů, obecně je vnímaná jako pocta němému filmu. Inspirace německým expresionismem (např. Metropolis) či ruskou montážní školou (střídání černé a bílé obrazovky při střelbě ze samopalu kromě Sin city připomíná také Ejzenštejnovu rapid montáž, zpomalené záběry na holčičku, jak poskakuje na posteli zase evokuje zpomalené záběry sportovců v Muži s kinoaparátem apod.) je evidentní, ale určitě nelze celý film okleštit jen na takovýto výklad. Spojením prvků němého a zvukového filmu vznikají nové kvality - lidé slyší ale nemají co slyšet. Slova neexistují ve formě zvuku, zato jsou viditelná a hmatatelná. Stávají se věcmi, rekvizitami - zprostorovění slov - lidé mohou svá slova např. ukrýt do dlaně. Film splácává dohromady nejrůznější postupy, typy postav, způsobů vyprávění a celkové komunikace (vnitřní i vnější - s divákem), přesto velice dobře funguje jako celek, žije vlastním životem. Mimo tohle všechno je Anténa tak neskutečně fotogenický film, že by tam vypadal dobře snad i Paroubek. Možná mi učarovala ta točící se spirála, každopádně jsem tomuhle snímku podlehl, a rád. (09.02.2009)

Kouzelná vizuální oslava němého filmu. Film adorující formu, vystavěný na podmanivé hudbě, výrazné stylizaci, magii černobílého obrazu, střihových přechodech (všechny ty nesčíslné zatmívačky, stíračky, prolínačky, vystrkovačky, střihy motivované zvukem, pohybem atd.), klasických filmových tricích (zpětná projekce, prolínačky, stop triky, skládání záběrů...), kulisách a výhradně studiové mizanscéně, osobité a hodně originální práci s titulky, fascinaci symboly i drobnými maličkostmi (čísla, kaligramy, leporelo...). Nelze samozřejmě přehlédnout ani nesčíslné aluze na předválečný němý film, především pak německý expresionismus a film evropský... Možnou slabinou může být z jistého úhlu poněkud slabší příběh - alegorie totalitní společnosti odkazující k legendárnímu Metropolisu Fritze Langa, v podstatě prezentovaná na bázi pohádkového rámce jako soubor dobra a zla, což je nejspíš onou jednoduchostí odkaz k syžetům klasického němého filmu, přičemž dějová zápletka je variací Orwellova 1984, kde se Strana rovněž snaží manipulovat a zcizit občanům myšlení a jeho nástroj jazyk. Celý koncept charakterizuje výrazný synkretismus, mix nejrůznějších a mnohdy nesouvisejících vlivů (nacismus, judaismus, Orwell, moderní urbanismus atd. - formálně moderní animované sekvence, panorama blikajících obrazovek à la MTV, koláže, místy postmoderně pojaté titulky atd.). Tvůrci občas nejsou záměrně historicky přesní a do svého díla dodávají fragmenty, které pocházejí ze zcela jiné historické roviny, což má buď komický efekt (helma sovětského kosmonauta ze 60. let) či slouží jako akcent (drsní muži s automatickými zbraněmi odkazují do éry klasického Hollywoodu 40. a pozdějších let a k filmu noir atd.) nebo příznakový rys (fenomén televize charakterizují symbolické americké snídaně s designem obalu typickým pro éru nástupu televize coby nového média). Veškeré přesahy jsou tu omezeny hranicemi města a město je tu metaforou světa (podobně jak to známe již od pradávna z jiných oblastí umění - viz malířství či literatura - namátkou barokní Komenského Labyrint světa a ráj srdce). Režisér Esteban Sapir nezapře to, že sám je profesí kameraman, jeho filmový přístup je převážně vizuální. Je to však zcela moderní vidění světa vracející se v rámcové kompozici dějin kinematografie na svůj počátek. Podobné filmy: Krvavý román (11.03.2010)

FILMOVÝ SCI-FI MARATON 2023 – země č. 38: ARGENTINA: Anténa je filmem, pri kterém plně chápu naprostá nadšení vyplývající zejména z formální stránky, ale i přísnou kritiku z prakticky stejného důvodu napodobování 80 let starého filmového stylu s důrazem na formu. Zpočátku jsem právě přijímal tuhle černobílou a většinou i němou podívanou rozpačitěji, coby pouhou vizuální hru a experiment, na jaký je zvolená stopáž přes všechny klady trochu dlouhá (a ke konci jsem to místy začínal pociťovať také). Jenže vedle úžasných hrátek s vizuálem včetně řady nápaditých montáží a poutavě nasvícených záběrů s jedinečnou atmosférou musím vyzdvihnout jednu věc – totiž hned dva z nejzákladnějších technických aspektů klasického němého filmu, k němuž se Esteban Sapir stylově vrací, zde dostávají v rámci příběhu hlubší smysl: Většina postav není slyšet, protože ve vykreslené totalitní společnosti zůstali všichni lidé bez hlasu (výjimkou pro možnost slyšet lidský hlas zůstává gramofonová deska). A pokud jde o psané titulky místo mluvených dialogů, ty vypouští postavy ve světě ovládaném televizí přímo do obrazu (a že jsou často vizuálně rovněž nápadité!). I tento aspekt originálního propojení poetiky němého filmu s obsahem u mě rozhodl o 4. hvězdičce, stejně jako to, že zmíněný svět se zajímavou ukázkou jeho fungování mě spolu s napínavým dějem rozpoutaného honu na chlapce s lidským hlasem i oným vizuálem dokázal plně vtáhnout do sledování. Uprostřed tísně z totalitní společnosti jsem zaznemanel rovněž myšlenku, pěkným rčením vyjadřujícím naději. „Stále se můžeme zachránit. Sebrali nám naše hlasy... ale stále ještě máme slova.“ [75%] (08.08.2023)

Očarenie starými filmami a pocta kinematografii stačili na vytvorenie výtvarne štylizovanej a formálne zaujímavej hračky s názvom Anténa. Prečačkaná forma ale podcenila jej hlavnú úlohu - silný signál, umožňujúci plnohodnotné napojenie dneška na citované diela nemej éry. Zaseknutie kdesi na polceste bolo spôsobené zámerne zjednodušeným dejom a atmosférou, len zľahka sa približujúcou uhrančivému pôsobeniu napr. takého Metropolisu, o ktorý sa film obtiera asi najviac. (03.12.2007)

Po stránce formální a stylistické je Anténa vytříbeným kouskem, který příjemně překvapuje vizuální nápaditostí. Hudební doprovod je rovnocenným partnerem vizuálna, jsou okamžiky, kdy dokonce hraje první housle. Je jasné, že Anténa je v první řadě hračička - která se inspiruje v mnoha významných filmových –nejen němých- érách a má být nejspíš i poctou. Po stránce dějové a logické mám však výhrady – použití občasných ruchů je matoucí (byť obvykle zdůrazňují nějakou důležitou akci, je tím narušena logika komunikace), no a vizuální střet hákového kříže a Davidovy hvězdy mě nesmírně pokazil celkový alegorický dojem (vždyť to bylo jasné i bez toho, počínaje třeba už jen občasným klezmer doprovodem). 65% (22.02.2010)