Anténa

Sapirova Anténa je po delší době film, se kterým mám velký problém. Nedokážu přijít na důvod, proč jsem si po celou dobu projekce uvědomoval, že kdybych se zvedl a odešel z kina, nijak by mi to nevadilo. Pod krásnou a originální slupkou plnou aromatické silice se schovává unylá dužina obyčejného příběhu, jenž je poplatný naivitě některých jeho předloh a nedokáže zaujmout sám sebou, nýbrž jen formou, kterou je obklopen. Dokonce i všemi opěvovaná Sujatovichova hudba mi nepřišla nijak objevná a spíše bych ji nazval nepříjemně vtíravou. Anténu budu muset nechat s prozatímními třemi hvězdičkami řádně rozležet. (05.05.2009)

Scénář: Esteban Sapir .. Očekával jsem výživnější alegorii. Anténa se totiž povětšinou táhne až občas nudí. Ze začátku totiž nemá děj co nabídnout a ani spousta vtipných a originálních výrazových momentů nezachrání nevýrazný výsledek. Radši si pustím klasiky mistrů němé éry než znovu Anténu. Pocta na půli cesty. 50%. (20.01.2009)

Mysteriózní podobenství s řadou velice chytře použitých odkazů na němou klasiku. Tématam Antény je vysílač - může to být člověk vyplňující prostor hlasem, slovem nebo pouze emocemi - proti němu stojí přijímač, negativní a bizardní TELEVIZÁK... Film plný jemných paradoxů, výtvarně úchyvatný, nabobtnalý intertextualitou po okraj... Jemné detaily na polické a společenské souvislosti celého světa. Dotázání se po tichu i hluku a bytostné potřebě úlevnému výkřiku... (13.02.2009)

Kouzelná vizuální oslava němého filmu. Film adorující formu, vystavěný na podmanivé hudbě, výrazné stylizaci, magii černobílého obrazu, střihových přechodech (všechny ty nesčíslné zatmívačky, stíračky, prolínačky, vystrkovačky, střihy motivované zvukem, pohybem atd.), klasických filmových tricích (zpětná projekce, prolínačky, stop triky, skládání záběrů...), kulisách a výhradně studiové mizanscéně, osobité a hodně originální práci s titulky, fascinaci symboly i drobnými maličkostmi (čísla, kaligramy, leporelo...). Nelze samozřejmě přehlédnout ani nesčíslné aluze na předválečný němý film, především pak německý expresionismus a film evropský... Možnou slabinou může být z jistého úhlu poněkud slabší příběh - alegorie totalitní společnosti odkazující k legendárnímu Metropolisu Fritze Langa, v podstatě prezentovaná na bázi pohádkového rámce jako soubor dobra a zla, což je nejspíš onou jednoduchostí odkaz k syžetům klasického němého filmu, přičemž dějová zápletka je variací Orwellova 1984, kde se Strana rovněž snaží manipulovat a zcizit občanům myšlení a jeho nástroj jazyk. Celý koncept charakterizuje výrazný synkretismus, mix nejrůznějších a mnohdy nesouvisejících vlivů (nacismus, judaismus, Orwell, moderní urbanismus atd. - formálně moderní animované sekvence, panorama blikajících obrazovek à la MTV, koláže, místy postmoderně pojaté titulky atd.). Tvůrci občas nejsou záměrně historicky přesní a do svého díla dodávají fragmenty, které pocházejí ze zcela jiné historické roviny, což má buď komický efekt (helma sovětského kosmonauta ze 60. let) či slouží jako akcent (drsní muži s automatickými zbraněmi odkazují do éry klasického Hollywoodu 40. a pozdějších let a k filmu noir atd.) nebo příznakový rys (fenomén televize charakterizují symbolické americké snídaně s designem obalu typickým pro éru nástupu televize coby nového média). Veškeré přesahy jsou tu omezeny hranicemi města a město je tu metaforou světa (podobně jak to známe již od pradávna z jiných oblastí umění - viz malířství či literatura - namátkou barokní Komenského Labyrint světa a ráj srdce). Režisér Esteban Sapir nezapře to, že sám je profesí kameraman, jeho filmový přístup je převážně vizuální. Je to však zcela moderní vidění světa vracející se v rámcové kompozici dějin kinematografie na svůj počátek. Podobné filmy: Krvavý román (11.03.2010)

Pseudo retro, které se ale s každou digitální postprodukcí, která marně supluje poetiku němého filmu, rozpadá tvůrcům pod rukama. Příběh banální, jen smutně parafrázující Langovo Metropolis, s pár slušnými nápady a výbornou prací s psaným slovem. Nejmutnější ale je, že film oslavující poetiku němého filmu stejně nejvíc funguje v momentech, kde se mluví... Ten konec nebyl zlej... (12.03.2009)