Zkažená mládež

Tady budu souhlasit s uživatelem kajdou, že výpovědní hodnota přebíjí tu filmařskou. Ale dlouho mě žádný film tak nehnul žlučí a nerozhadroval mojí psychiku jako právě zhlédnutý film, nota bene podle skutečnosti. Je mi jedno, do jaké míry to bylo trochu přibarvené, ale stalo se to a to svědčí o tom, kam spěje naše společnost. Je to dle mého názoru i obrovský vykřičník pro rodiče, protože to mě nikdo nepřesvědčí, že z velké míry na tom nesou vinu i oni, když pominu laxnost učitelů. Pochopitelně existují vyjimky, ale na prstech jedné ruky by se daly spočítat. Jinak po herecké stránce byli všichni výborní, asi nejpřesvědčivěji na mě zapůsobil Kasper. V závěru mně z toho všeho bylo k uzoufání smutno, možná o to víc, že v dalších letech po natočení této události jich přibývá kosmickou rychlostí. - Viděno v rámci Challenge Tour 2015: 30 dní se světovou kinematografií. (01.04.2015)

Deprese jak prase. Děkuju pánubohu za tu třídu, do níž chodím já, protože v nějaké takové, co byla v tomto filmu, bych se ocitnout nechtěl. Pokud jsem Requiem for a Dream doporučoval k povinnému pouštění jakožto prevenci proti drogám, musím Klass doporučit jako prevenci proti šikaně. Zatraceně must see film. 100% (15.10.2008)

Kdy se podobné filmy začnou točit u nás? Toť v čase, kdy se u nás tématikou mladých v lepším případě zabývají Gymply, Rafťáci a podobné typicky české, rádobyvtipné povrchnosti o nadržených, potažmo revoltujících pubescentech (jak příznačné, že hlavní trýznitel v Klass se dost podobá V. Kotkovi), toužebná otázka, nad kterou si zdejší filmový fanda jen rezignovaně povzdechne. Plné hodnocení dávám filmu z dosud mě neznámého filmového Estonska za působivé uchopení společensky závažného tématu, které navzdory nepřekvapivému průběhu a nijak extrovní formální stránce vyznívá v Klass patřičně mrazivě. Ony velmi nepříjemné a ponižující akty jsem ve škole téměř nezažil, ale do kůže Kaspara a Josefa jsem vklouzl snadno. Co byste, být jimi, dělali vy? Pane Janáku, prosím Vás, aspoň jednou se přestaňte ve svých filmech zabývat rozbouřenými hormony Kotka s Mádlem a natočte něco vážnejšího... ze života. Něco jako Klass. (14.12.2007)

Kolik šikany se dá snést než se začne střílet? V mém případě stačí jeden urážlivý pohled a mé kolty nekompromisně promluví. Jenže já jsem vyrovnaný jedinec a Joosep s Kasparem k tomu teprve musí dojít. Jejich cesta trvá na můj vkus příliš dlouho, je plná těžce stravitelného ponížení, ale finále bylo balzámem pro mou duši. Jak já bych si rád do těch značkových pitomců zastřílel. (09.10.2015)

Něktré filmy jsou točené jen kvůli tomu, aby byly dobré... a tohle je jeden z nich. Vybralo se téma, jehož scénář nemůže být nepůsobivý, vybral se styl natáčení, který nemůže vypadat špatně a vybrali se ti nejlepší herci, kteří byli v dosahu... Vzniklo poselství v pozlátku, na které nejde než pět ódy a chválit ho. Bohužel pro tvůrce to jde prokouknout. Film je sázka na jistotu, do které není přidaná ani špetka originality. Kamerové filtry jsou působivé, ale okoukané. Styl je zajímavý, ale bez jakýchkoli filmařských experimentů. Herci hrají skvěle, ale jsou to jen role. Navíc jsem ve filmu nenašel tolik zmiňovanou kontroverzi - tvůrci se naopak snažili, udělat film kontroverzní co nejméně. Krom toho je děj uspěchaný a konec přichází moc rychle na to, abych mohl uvěřit, že se to stalo. Děj se odehrává během týdne... nevěřím, že by se podobná událost mohla takto vyvinout během měsíce, natož týdne... Prostě nekonečná sázka na jistotu. (13.12.2009)