Čistilišče

dvojhodinové plamene prestrelky strieľačky tečúca krv na zemi na stenách na tankoch, miestami mi to pripomínalo propagandu ruského vojaka, ktorý sa nikdy nevzdá a bojuje aj obviazaný s s nohami v dlahách len aby zničil nepriateľa, ktorý naopak iné nerobí len strieľa, reže gule a hlavy. Nesúhlasím s názorom v oficiálnom obsahu, že ide od takmer "dokumentaristicky vykreslený boj" . Všetko je natočené na efekt, ešte aj reťaze tanku posypané dolámanými - odtrhnutými nohami mŕtvych vojakov a ich črevami. Pre normálnych milovníkov vojnových filmov to neodporúčam, kto che pozerať "sado-maso", nech sa kukne. (17.12.2018)

Pane bože, to byl masakr. Velmi krvavý, brutální, naturalistický a syrový válčený film, jehož zpracování dává diváku pocit, že sleduje válku v přímém přenosu. Bez hlubších znalostí Rusko-čečenských vztahů a konfliktů počínajících již v dávné historii, nemá cenu rozebírat, kdo je v právu a kdo ne. Tento snímek ukazuje hrůzy války a nelidské zacházení s protivníky, ať už živými či mrtvými, poukazuje na sadismus a bestialitu, kterou v lidech probouzí válečný konflikt. Ironií historie je, že po první, ale i druhé světové válce padlo tolik krásných vět o tom, že právě ukončená válka musí být tou poslední v dějinách. Vidíme ale, že zůstalo pouze u slov, neboť i dnes, v tuto chvíli, je na světě nespočet válečných konfliktů a to i na starém kontinentu. Co si matně pamatuji z přednášek o soudobých válečných konfliktech, konkrétně Čečensko-ruských válek, je, že Rusové poslali do Grozného mladou, nezkušenou a ne příliš dobře vybavenou armádu a jejich plán, že město získají za 3 dny, se protáhl na tři měsíce a po jeho dobytí začali úřadovat čečenští ostřelovači... ale dost probírání toho, co a jak bylo. Tomuto snímku dávám 5*, ale ne pro jeho historickou kvalitu (musel bych mít hlubší znalosti ohledně tohoto konfliktu), nýbrž pro jeho naturalistické zpracování, které zanechává znatelnou stopu i díky doslova apokalyptické hudbě podporující už tak syrovou a hutnou atmosféru. (24.01.2015)

Myslím si, že jsem viděla docela slušnou řádku válečných filmů, ale nikdy jsem se nesetkala s něčím takovým, jako je Čistiliščě. Ani nevím jestli se dá říct, že jsem ho viděla nebo ne. Je v něm tolik šílenosti, hrůzy, nepopsatelných scén, které jsem nemohla ustát, že jsem musela často použít posuv a to se mně dlouho nestalo. Myslím, že toho bylo na normálního diváka až moc i když musím připustit, že taková zvěrstva se zřejmě děla. Chvílemi jsem si pohrávala s myšlenkou, že nacisti byli mírumilovní beránci a nebo, že všechny horory (které jsem neviděla) jsou pohádkou pro malé děti. Kdyby všechno to, kde mně bylo mdlo, vystříhali, tak zbyde maximálně půlhodina. Stopáž je skutečně příliš dlouhá. Absolutně nevím jak mám hodnotit takové válečné drama, které ani nikomu nedoporučím. Vůbec se nedivím, že tisíce lidí z Čečenska uprchla. Ona to nebyla jediná bitva, takže je naprosto chápu. Ale co nechápu, čeho všeho je člověk schopen. A také jsem chvílemi nevěděla kdo je kdo. Zůstávám na trojce, ale berte to s reservou, fakt nevím...….. (05.12.2018)

Nikdy nečtu cizí komentáře před tím, než napíšu můj. Ale tady jsem to udělal - bylo jich tak málo. A teď mám pocit, že jsem viděl nějakej úplně jinej film. Syrovost? Věrohodnost? Brutalita? No nevím, já spíš viděl chaotickou amatérštinu. V Rusku je palivo i střelivo levný, sehnat tank taky není těžký, takže všude furt něco hoří a bouchá, pár tanků a starejch vojenskejch aut jezdí sem a tam v nějakým bloku určeným k demolici a v jedný vybydlený barabizně se odehrává většina děje, která spočívá ve vyumělkovaných válečných scénách, ve kterých si parta neherců hraje na vojáky. Některé postavy jsou absurdní až k smíchu, třeba žoldáci "negři", nebo duo litevských biatlonistek-odstřelovaček mířících do koulí. Kapitolou samou pro sebe je pak svérázný styl a obsah dialogů všech postav bez rozdílu, rádoby autentický, vojácký, drsňácký, v reálu spíš teatrálně směšný (viz třeba trapné proslovy plivajícího čečenského velitele "chirurga"). Úplně mimo mísu je pak věta z anotace, že "Scény jsou podány tak pravdivě, že realita nemůže být drsnější.". To je přímý důkaz toho, že emzácí existujou! Protože tohle musel napsat jeden z nich. Ale samozřejmě mám tisíckrát radši východní bratrance Rusy než nějaké zatracené mohamedánské kavkazské divochy, a taky je to dvacet let starej kousek, takže druhá z milosti i za tuhle tendenční, poloamatérskou a pologramotně polopatickou agitku. (03.09.2019)

Jeden maďarský gej mi nasmerfoval do pošty akože tutové odporúčanie. Že vraj „Ak sa ti páčil Ržev, toto ťa totálne odjebe“. A měl pravdu, chalan chlpatý, odjebalo! Úplně mi to odjebalo poslední zbytky důvěry v ruské filmy. Bylo to, jako by zneuznaný režisér amatérského fekálporna dostal oboustranný akutní zánět ambicí a snažil se natočit Zachraňte vojína Chlestakokotova v Apokalypse, k čemuž měl k dispozici závratných 1000 rublů, mobilní telefon, tři hromady suti, partičku notorických leningradských bezdomovců, dva cigánské holobyty, pět litrů rajského protlaku, tři kila vepřového z nuceného výseku, pokoutně nasnímané otáčení tanku v bahně, čtyři podomácku vyrobené sádrové panely, cisternu benzínu, sirky a rusko – čečenský translátor. No neudělejte z toho sofistikovaný a dechberoucí velkofilm s atmosférou, jako by byl divák přímo přítomen v tom pekle! Pekle plošně retardované squatterské čtvrti. Čočka mobilu je dvě hodiny nalepena na xichtě nějakého zjevně nesvéprávného hrdinného krasnoarmějce či do morku kosti odporného separatisty, aby náhodou nebylo v pozadí toho vrakoviště, kde to celé uplácali, vidět stěžně zaparkované Aurory, přičemž tito procítěně trousí do éteru vlastenecké bonbonmoty hodné scénáristicko - herecké přípravky ochotnického spolku Ochrnutý down, nebo se naprosto přesvědčivě pitvoří, jako by měli v rozkroku tři koule. Ta třetí koule je jakože z gumové atrapy snajprpušky Dragunov SVD a pitvoření vypadá, že si právě skřípli pytel v zipu těch rekvizitních maskáčů ze seconhandu Velké vlastenecké války. Tu a tam se záběr přesune na až nevydržitelně drasticky povalující se vepřovou kýtu marinovanou v kečupu, občas na někoho spadne jeden a tentýž sádrový panel, přičemž mu rekvizitář mrdne na hlavu kýbl stavební suti, a v pozadí těch nevyžádaných detailů neustále věrohodně hoří nějaké odpadky polité benzínem. Ještěže to je alespoň dokonale ozvučeno! Ruchy a postsynchrony dozajista profesionálně vyráběli tak, že se pak všichni sešli ve studiu (sklep režisérovy 1+1) a na mávnutí zvukaře dělali do nahrávajícího magnetofonu Karpaty-205 „Zzzzzz-Džžžž“, „Ratatata“ a „Pffffff“ (tohle je citoslovce plápolajícího ohně). Fuckt paráda, dicki moc za doporučení! (02.08.2020)