Kurz negativního myšlení

Tak nějak si představuji, jak to dopadne, když je v člověku nevybalancovaná energie, ať příliš pozitivní nebo negativní, energie, která se tlačí ven z těla a výsledkem tohoto velice složitého procesu je život jako na houpačce, ode zdi ke zdi a nemluvě o tom, jak to vypadá, když se tyto protipóly střetnou, což krásně bylo zpracováno do tohoto filmu. (12.08.2010)

4,5*/5....Vynikajúci film, psychologicky otvorený a "presný", inteligentne napísaný a natočený, správne vybalansovaná dávka černoty, humoru a nadsázky, vynikajúco vytipovaný herci, skvelý hudobný backround...To, čo v mojich očiach robí film ešte lepším a čo ma "dostalo" (okrem Geirovej fuckujúcej scény, jemne asociujúcej 25.hodinu:) je mrazivo pravdivá filozofická rovina celého filmu, charakterizovaná brutálne trefným záverečným vyjadrením: " Nikdy sa nedostaneš úplne k podstate svojich problémov, kým neprejdeš kurzom negatívneho myslenia" - smutno realisticko geniálno pravdivé. (26.05.2010)

Hraje tam supr hudba, ale jinak mě to zas tak nevzalo. Uznávám, že to není nějakej prvoplánovej doják a má to, alespoň pro mě, docela nečekaný vývoj postav. Jenže mi to přišlo moc divadelní. Moc věcí se stalo v podstatě za chvilku v jedný lokaci, to mi přišlo divný. Ale hlavně mi tam vůbec neseděl ten happyend. A nejlepší moment byla rozhodně pěsťovka tý terapeutce. (28.12.2011)

Když mi při práci větev jako noha zlomila před lety sedm obratlů a lopatku, taky jsem měl blízko k tomu, abych skončil na kriplkáře. Nevím co bych potom dělal, možná bych si to hodil, možná bych zase začal chlastat, těžko říct. Určitě ale vím, že bych se k lidem kolem sebe nechoval tak zhovadile jako Geirr. Občas si mě sice něčím naklonil, třeba když nečekaným direktem poslal k zemi tu otravně vlezlou psychočůzu, ale většinu času mě jeho slabošské ublíženectví a nasranost na svět nebavily. Nebavila mě ani většina ostatních postav, nebyly mi ničím blízké ani sympatické, chovaly se dost nepravděpodobně a nezáleželo mi na nich. Film na mě "v psychologické rovině" nijak významně natož novátorsky nezapůsobil, protože pesimismus i negativismus jsou v různých podobách a variacích samozřejmou (sou)částí mého/mých světonázoru/názorů, stejně ovšem jako i opačné úhly pohledu, prostě nic nového pod Sluncem. Po formální stránce se jedná o vizuálně nepříliš přitažlivou a filmařsky okázale ledabylou poloamatérštinu ve stylu podobných severských rádoby syrových a autentických ledabylostí. Nejdéle si z filmu asi zapamatuju scénu s ruskou ruletou odkazující na Deer Huntera, ale silně pochybuju že se k němu ještě někdy vrátím. (20.05.2019)

Co se týče norskejch filmů, moc jsem jich zatim neviděl. Napadá mě snad akorát tohle a tohle. Ani jeden film se mi zrovna dvakrát nelíbil, takže jsem od Kurzu negativního myšlení taky nic moc nečekal. A byl jsem hodně mile překvapenej. Mam rád černej a morbidní humor a toho mi tahle norská komedie nabídla celkem dost. Totálně ujetý postavy, situace, hlášky, atd... Snad jenom škoda, že je ten film takovej až moc minimalistickej. 80% (02.07.2012)