Kurz negativního myšlení

Působivé poselství o tom, že kurs negativního myšlení vám může dát mnohem víc než kurs myšlení pozitivního. V některých okamžicích film balancuje na (velmi ostré) hraně mezi silným dramatem a černou komedií, ale (alespoň pro mne) ji naštěstí nikdy nepřekročil (a myslím si, že hledat, pěstovat a vychutnávat si v něm komediální linku je úkol pouze pro cynika). Slušné nebo i skvělé herecké výkony, dobře padnoucí hudba, neodhadnutelný vývoj děje a mnohovrstevný pohled na život hendikepovaného, ale i těch, kteří s ním sdílejí jeho osud. Film měl ale skončit o dvě minuty dříve, před návratem možná nejvíce postižené. (12.10.2008)

Pocty Apokalypse a Lovci jelenů. Šílené konotace mezi černým (spíš temným) a hořkým humorem. Skupinka postižených se vyrovnává se svojí existencí i blížními svými. Perfektně vystavěný scénář však není směšný, spíš smutný. Je to komedie, ale smál jsem se jenom dvakrát. Divák si hold může vybrat, zda-li se bude smát nebo jenom kroutit hlavou, protože už jenom hlavní postava - magor, co má rád americké filmy a Johnyho Cashe, nesnáší sám sebe a okolí je precizně vystavěná, ale divná... Jinak je to velmi lidský film... (14.11.2008)

Rozporuplné stejně jako ústřední tématika. Tragikomika jako paralela ke střídání křečovitého pozitivizmu a samozřejmého negativizmu je skvělý nápad a herci se v perfektně padnoucích rolích mohou přetrhnout, ale trochu překvapivě se mi postupně začala zajídat zprvu příjemná nepředvídatelnost. Po dvaceti minutách jsem pochopil, že se v každém dalším okamžiku může stát prakticky cokoli. To potěší dvakrát, třikrát, ale za chvíli mi přišel každý nenadálý výbuch překvapivých emocí jako zbytečná hysterie. 70% zaokrouhlených dolů právě za to, že těmi neustálými změnami trpí finální katarze. (21.01.2011)

Co se týče norskejch filmů, moc jsem jich zatim neviděl. Napadá mě snad akorát tohle a tohle. Ani jeden film se mi zrovna dvakrát nelíbil, takže jsem od Kurzu negativního myšlení taky nic moc nečekal. A byl jsem hodně mile překvapenej. Mam rád černej a morbidní humor a toho mi tahle norská komedie nabídla celkem dost. Totálně ujetý postavy, situace, hlášky, atd... Snad jenom škoda, že je ten film takovej až moc minimalistickej. 80% (02.07.2012)

Dříve než film jsem viděl divadelní hru, která byla napsána právě podle tohoto filmu. A musím říct, že ztvárnění Švandova divadla se mi líbilo o něco víc. Zejména Michal Dlouhý podal pro mě nezapomenutelný výkon. To však nic nemění na tom, že se jedná o výborný film, popisující problematiku života handicapovaných lidí a toho, že zdravý člověk nikdy nemůže pochopit v plné míře jejich pocity. Co se týče hodnocení, filmu dávám 4*, divadelnímu představení ve Švandově divadle jasných 5*! (13.05.2011)