Kurz negativního myšlení

Když mi při práci větev jako noha zlomila před lety sedm obratlů a lopatku, taky jsem měl blízko k tomu, abych skončil na kriplkáře. Nevím co bych potom dělal, možná bych si to hodil, možná bych zase začal chlastat, těžko říct. Určitě ale vím, že bych se k lidem kolem sebe nechoval tak zhovadile jako Geirr. Občas si mě sice něčím naklonil, třeba když nečekaným direktem poslal k zemi tu otravně vlezlou psychočůzu, ale většinu času mě jeho slabošské ublíženectví a nasranost na svět nebavily. Nebavila mě ani většina ostatních postav, nebyly mi ničím blízké ani sympatické, chovaly se dost nepravděpodobně a nezáleželo mi na nich. Film na mě "v psychologické rovině" nijak významně natož novátorsky nezapůsobil, protože pesimismus i negativismus jsou v různých podobách a variacích samozřejmou (sou)částí mého/mých světonázoru/názorů, stejně ovšem jako i opačné úhly pohledu, prostě nic nového pod Sluncem. Po formální stránce se jedná o vizuálně nepříliš přitažlivou a filmařsky okázale ledabylou poloamatérštinu ve stylu podobných severských rádoby syrových a autentických ledabylostí. Nejdéle si z filmu asi zapamatuju scénu s ruskou ruletou odkazující na Deer Huntera, ale silně pochybuju že se k němu ještě někdy vrátím. (20.05.2019)

Zápory: určitá předvídatelnost a prvoplánovitost některých scén a konec, který vyhlíží až nepřirozeně optimisticky. Klady: vynikající hlavní hrdina, dobří herci, dobré dialogy, vydatná dávka černého humoru, skvělý soundtrack a stopáž "tak akorát". Kromě toho je "Kurzu..." třeba přiznat i značnou dávku napětí, po celou dobu si udržel moji soustředěnou pozornost. Hlavně se mi ale zamlouvá naprostá absence pokrytectví, které je s daným tématem pohříchu tak často spojeno. (28.03.2009)

Mám rád tyhle severské depresivní tragikomedie, obecně je z nich cítit život, který má nedostatek světla a slunce. Kurz negativního myšlení má ovšem ještě jiný rozměr, a to konkrétní životní tragedie - pohybové omezení života ochrnutých lidí a z toho plynoucí psychické trauma. Není to snímek tak syrový, jak by se od zástupce severské kinematografie dalo čekat, žádné Dogma 95, je naopak do jisté míry stylizovaný, ba dokonce vykalkulovaný, ale to je překvapivě ku prospěchu - tvůrci sice kalkulují se vzedmutím lidských emocí, ale nejde jim o manipulaci s divákem, ale o poukázání na vážné a tak trochu opomíjené téma, a to hodně osobitým způsobem. Nejsilnější devizou je skutečně hodně černý humor a nadstandardní herecké výkony, příběh sám není prvořadý, mnohem silnější je kontext, prostředí a společnost lidí, ve které se vše odehrává. Kurz negativního myšlení není sice úplná špička svého žánru, ale díky svému obsahu je to stále skutečně hodně silný film, který se vyplatí vidět (a možná vlastně spíše zažít...ale jen na těch 79 minut...) (06.12.2009)

Já si nemůžu pomoct, ale buďto jsem suchar, nebo nevím, ale todle že je komedie? ANo, zamál jsem se.. Asi 4x, z toho jednou připohledu na kšiltovku s nápisem I love your Mum a jednou u zvracení do Sracího pytlíku. Celý ten vývoj mi nepřišel nějak moc přesvědčivý a co je hlavní - nikterak zajímavý. Pro mě nafouknutá bublina, která nemá co nabídnout. Ale možná jsem prostě jen suchar (03.09.2007)

Tak nějak si představuji, jak to dopadne, když je v člověku nevybalancovaná energie, ať příliš pozitivní nebo negativní, energie, která se tlačí ven z těla a výsledkem tohoto velice složitého procesu je život jako na houpačce, ode zdi ke zdi a nemluvě o tom, jak to vypadá, když se tyto protipóly střetnou, což krásně bylo zpracováno do tohoto filmu. (12.08.2010)