Kurz negativního myšlení

Tomu říkám dobrej, temně komediální film! Žádná laciná Spielbergovská hra na city, žádné chození okolo. Obsah je výše a v podstatě sedí, ovšem nevejde se do něj zdaleka všechno. Jednak neskutečně černý humor, kterého je film plný, jednak spousta věcí o tom, jací jsou občas lidé uvnitř - zvlášť ten nechutný typ lidí, co jsou pořád pozitivní. Ze všech postav je absolutně nejlepší Asbjorn. Jestli si neoblíbíte tohohle nechodícího a nemluvícího typa, co se snaží sápat i po psycholožce, tak už nevím. Jako fanouška válečných filmů mě dostala scéna, kde právě tahle pozitivní psycholožka přijde do Geirova pokoje, a za ní je plakát k Lovci jelenů. Ten černobílý. Ostatně, tenhle film do děje ještě promluví. :-)) Jeden z nejzajímavějších filmů, které jsem viděl. A první norský. Možná to souvisí. (22.10.2007)

Příběh z invalidovny v severském pojetí.  V záměrně šokujících okamžicích (ne)příjemně upřímné a úsměv vyvolávající ve zcela nepřístojných situacích. V této rovině je Kurz negativního myšlení moc fajn a přesně tam, kde bych ho čekal. Na druhou stranu by bylo rovněž fajn, když už jsme k sobě tak upřímní a umíme strhávat masky falešného pozitivismu, si přiznat, že když už jsme v té prdeli, tak si tam chvíli pobudem, a to i když se ožerem, zfetujem se a zašukáme si.  Ale dobrý konce mám vlastně rád  a co si budeme povídat, s Geirrovou manželkou bych si je i užil. (16.01.2022)

Troufám si říct, že díky jistým životním zkušenostem si dokážu celkem reálně představit, co cítí obě strany (postižení/jejich okolí). Sejmutí pozitivismus šířící psychoterapeutky perfektní. Hanozpěv na čuráky v televizi perfektní. Černej humor taktéž. Ale k tomu, kam se to rozjelo, ten optimistickej závěr naprosto neseděl (a podle mě vztah bez sexu nemá šanci přežít). Ani mírná reklama na matroš mě právě neoslovila. Veskrze pozitivní na filmu je, že neukazuje postižené jako např. lidi s obrovským uměleckým talentem nebo čímkoli jiným, co jim dá tu sílu "poamericku" vše pozitivně překonat. Jo, stejně za podobným negativismem je vždycky pocit křivdy, strach, a nakonec naděje. A potřeba někoho blízkýho. (08.12.2009)

Co se týče norskejch filmů, moc jsem jich zatim neviděl. Napadá mě snad akorát tohle a tohle. Ani jeden film se mi zrovna dvakrát nelíbil, takže jsem od Kurzu negativního myšlení taky nic moc nečekal. A byl jsem hodně mile překvapenej. Mam rád černej a morbidní humor a toho mi tahle norská komedie nabídla celkem dost. Totálně ujetý postavy, situace, hlášky, atd... Snad jenom škoda, že je ten film takovej až moc minimalistickej. 80% (02.07.2012)

„Som ochrnutý a impotentný. To nepokladám za pozitívne.“ Uf, toto je „komédia“, z ktorej môžu byť slabšie povahy šokované. Ukážkový „festivalový film“, ktorý musí byť radosť pozerať na veľkom plátne, s originálne napísanými postavami a originálnymi hereckými výkonmi, krvavo dozdobený zvratmi, ktoré nečakáte (pästný úder, chodenie vozíčkara). Zaujímavé a príjemne krátke. Optimizmus nikam nevedie? (10.09.2010)