Kurz negativního myšlení

Když mi při práci větev jako noha zlomila před lety sedm obratlů a lopatku, taky jsem měl blízko k tomu, abych skončil na kriplkáře. Nevím co bych potom dělal, možná bych si to hodil, možná bych zase začal chlastat, těžko říct. Určitě ale vím, že bych se k lidem kolem sebe nechoval tak zhovadile jako Geirr. Občas si mě sice něčím naklonil, třeba když nečekaným direktem poslal k zemi tu otravně vlezlou psychočůzu, ale většinu času mě jeho slabošské ublíženectví a nasranost na svět nebavily. Nebavila mě ani většina ostatních postav, nebyly mi ničím blízké ani sympatické, chovaly se dost nepravděpodobně a nezáleželo mi na nich. Film na mě "v psychologické rovině" nijak významně natož novátorsky nezapůsobil, protože pesimismus i negativismus jsou v různých podobách a variacích samozřejmou (sou)částí mého/mých světonázoru/názorů, stejně ovšem jako i opačné úhly pohledu, prostě nic nového pod Sluncem. Po formální stránce se jedná o vizuálně nepříliš přitažlivou a filmařsky okázale ledabylou poloamatérštinu ve stylu podobných severských rádoby syrových a autentických ledabylostí. Nejdéle si z filmu asi zapamatuju scénu s ruskou ruletou odkazující na Deer Huntera, ale silně pochybuju že se k němu ještě někdy vrátím. (20.05.2019)

Nezasmial som sa, ako by sa patrilo na komédiu, aj keď čiernu. Nenašiel som nič, čo by som obdivoval na Kurze z filmového hľadiska. Námet nie je nový a spracovanie neprekypuje originalitou. Vlastne ma na celom filme zaujalo iba hľadanie riešení problému: my a oni. Paraplegici (a nielen oni) by chceli, aby sa na nich hľadelo, ako na bežných ľudí neuvedomujúc si, že existujúce obmedzenia sa nedajú prehliadať. A svojím partnerom, ktorí majú na výber z dvoch zlých možností, ich situáciu často neuľahčujú, ale komplikujú. (28.02.2011)

Jasné, že každý človek musí niekedy vybuchnúť. O to viac, keď je po krk v problémoch. V problémoch, ktoré nemá silu vyriešiť k vlastnej spokojnosti. Nedá sa byť za každú cenu pozitívnym. A ani negatívnym. Stredná cesta je to pravé orechové. Partička, ktorá sa zišla na párty u Geirra bola excelentná, takisto aj muzika. (12.03.2016)

Troufám si říct, že díky jistým životním zkušenostem si dokážu celkem reálně představit, co cítí obě strany (postižení/jejich okolí). Sejmutí pozitivismus šířící psychoterapeutky perfektní. Hanozpěv na čuráky v televizi perfektní. Černej humor taktéž. Ale k tomu, kam se to rozjelo, ten optimistickej závěr naprosto neseděl (a podle mě vztah bez sexu nemá šanci přežít). Ani mírná reklama na matroš mě právě neoslovila. Veskrze pozitivní na filmu je, že neukazuje postižené jako např. lidi s obrovským uměleckým talentem nebo čímkoli jiným, co jim dá tu sílu "poamericku" vše pozitivně překonat. Jo, stejně za podobným negativismem je vždycky pocit křivdy, strach, a nakonec naděje. A potřeba někoho blízkýho. (08.12.2009)

Poté, co jsem se vydala pěšky přes celé naše městečko k místnímu kinematografu v očekávání spatření tohoto skadinávského kousku, usměvavá postarší uvaděčka mi snad se zvráceným zadostiučiněním sdělila, že jim od České pošty nepřišla očekávaná kopie filmu a tudíž se produkce nekoná, a jako útěchu na moje napružené nervy mi pověděla, že v náhradu promítají nového Indiana Jonese, kterého jsem měla již zamluveného na další den. Tak tehdy jsem opravdu ZAČALA MYSLET NEGATIVNĚ!!! ---- Tak už jsem to viděla. A přišlo mi to jako pozitivní film. (09.06.2008)