Transformers: Pomsta poražených

Jako zážitek na velkém plátně s očima otevřenýma dokořán a mozkem vypnutým jsou druzí Transformátoři orgastickou akční podívanou, plnou monstrózních bitek a úžasných efektů, ale po rozkrytí příběhu vypluje na povrch zoufalá stupidita (vtípky ještě nebyly nejhorší), logické trhliny a dokonce i špatně ukočírovaná režie v rovině vyprávění (nekonzistentnost). Mrzí mě také, že kamera často zabírala obraz příliš zblízka, bez nadhledu a přehledu (vytvářela rádoby "intenzivní" zmatek), takže si člověk v té ohromné, až překombinované akci nemohl užít všechny detaily, transformace a choreografii. 6/10 (24.07.2009)

Řečeno s Voskovcem, Transformers 2 destilují z normální reality světelný alkohol suprareality. ____ Jedna analytická poznámka k závěrečné akci, smím-li: Přes problematičnost této obří sekvence nám tu v rámci hollywoodské produkce vyklíčilo cosi nového – divák už není účastněn akce přímo, ale stojí jakoby v jejím středu a pouze zpovzdálí se otáčí k jednotlivým mikro-konfliktům jednotlivých mikro-subjektů (Megan, vojáci, Robot A, Robot B, Robot C, John Turturro, Sam, Samovi rodiče, stíhačky...). Akce je tedy decentralizovaná (můj obdiv tomu, kdo to byl nucen sestříhávat dohromady), ale divák vycentrován a umístěn doprostřed coby nerušený pozorovatel (typ „diváka s dalekohledem“); kdežto u většiny akčních filmů tomu je přesně obráceně – akce má jedno těžiště, jeden vektor, po němž se pohybuje, kupř. honička dvou aut, a divákovi nezbývá, než být takříkajíc u toho (typ „diváka s drobnohledem“). To by rovněž vysvětlovalo, proč nejsou jednotlivé mikro-konflikty v závěru Transformers 2 nijak provazbeny, proč se jednotlivé výjevy a objekty kladou jako volně plující znaky, které zůstávají izolované a rozpojené navzájem, a proč celá závěrečná půtka mnoho diváků tak znavovala – divák s dalekohledem není akcí zaplavován, není uváděn do pohybu, ale sám si vybírá, co bude sledovat. A to vysiluje. P.S. Jestliže se mi v jedničce nejvíce zamlouval odlehčený úvod (spielbergovský vklad „kluk a jeho auto“ a balení Mikaely), pak ve dvojce platí to samé o řádění v univerzitním kampusu. Jsou-li ovšem ty nejlepší scény v akčním filmu scénami neakčními, nutí mě to optat se Baye: „Nenadešel čas, aby ses vynořil z jezera svého jáství?“ (13.08.2009)

Neuveriteľný, obludne zdurený popcornový nádor, ktorý sa vymyká akýmkoľvek merítkam vkusu a snahám o racionálne hodnotenie. Buď dáte odpad alebo absolútne hodnotenie. Buď dovolíte Bayovi, aby sa vám vyhoncoval na nohe a napchal vám do ksichtu svoje obrovské devastátorské gule, alebo sa pokúsite vnímať to ako bežný film a do 30 minút vás zabije predimenzovanosť a stupidita (VŠETKY dialógy pozostávajú len z pátosu a sexuálnych narážok). Ten film je tak neopísateľne zlý, až je vlastne geniálny, a tak imbecilný, že sumár stupidity všetkých filmov Uwe Bolla a firmy Asylum sa krčí v jeho tieni. Je dokonca imbecilnejší ako výraz na tvári Megan Fox... nie, dobre, to kecám, nič nie je debilnejšie ako výraz Megan Fox. Odpad alebo plný náklad. Čokoľvek medzi tým sú bludy a bláboly alibistických sráčov. A nič nie je viac mimo misu ako prirovnania k Spider-Manovi 3 a King Kongovi. Bay totiž predtým nenatočil Spider-Mana 2 a Pána prsteňov. Vždy vyrábal (slovo tvoriť v jeho súvislosti nepoužívam) tento neodolateľný megahollywoodsky megahumus. Rozdiel je len v tom, že sa tentoraz definitívne odtrhol z reťaze. Jednotka stála rozkročená medzi príčetným rodinným "spielbergovským" dobrodružstvom a bayovským šialenstvom. K dokonalosti jej chýbalo, aby sa vybrala výhradne jedným smerom. Dvojka to urobila. Niektorých to zaskočilo. Mňa nie. Kráľovsky som sa bavil. A po druhej projekcii, keď mi prestane vibrovať prvá signálna sústava, dám jednoznačne odpad. Dovtedy čistých 10/10. (25.06.2009)

Kde jsi, strýčku Spielbergu? Bay se utrhl ze řetězu a bohužel ne zábavným způsobem jako v druhých Mizerech. Jestli něco Pomsta poražených odhaluje, tak to, že Bay bez producentského dohledu je jako mimino bez rodiče. Pořád by chtěl dělat tohle a tamto, ale ve výsledku neudělá nic. V případě Transformers se k tomu naneštěstí přidává i totální ztráta nápadů a soudnosti, a tak se na sebe jen vrší scenáristické podpásovky, tuctové akční scény (starší bratříček válcuje pokračování každým záběrem) a spousta dialogové vaty, která je do Turturrova nástupu takřka neúnosná. Odlehčenost jedničky zmizela s jejími závěrečnými titulky, dvojka se bere příšerně vážně, přitom je ještě víc cheesy a bayovsky oplzlá (až už to není moc vtipné). Což vskutku nejsou pozitiva. Bayovi se navíc film pod tlakem přeplácanosti rozpadá a většina scén funguje tak tak, přičemž některé (hlavně ty, kde by měly být emoce) už takřka vůbec (vivat Megan a Shia, kteří svoji romanci umí prodat). Trojku prosím ne. Alespoň v dohledné době. P.S.: Jablonskyho soundtrack překvapivě suxx. Po druhém zhlédnutí můžu s klidným srdcem prohlásit, že je to snesitelná, ale ve světle prvního dílu stále bolestivá prohra. Vtipy jsou fajn, nápadité detaily potěší a akce se dá při opakování mnohem lépe "pochytat". Ale hodinové finále je stále pekelně dlouhé, neobjevné a nudné. A jako celek to drží pohromadě vážně jenom silou vůle. Za což fakt nedík. (19.06.2009)

Ach, Michaele, přesně takhle to dopadnout nemělo. Syndrom jménem Mizerové 2 se projevil v plné síle a dvojka Transformerů je sice větší a dražší, jenže kvalit prvního dílu nedosahuje z jednoho zásadního důvodu, kterým je zpackané finále. Člověk se dvě hodinky baví pod náporem skvělého humoru a solidní (často ale pořád nepříliš přehledné) akce, aby pak přišlo závěrečných 30 minut a dalo bayhaterům do rukou obušky, kterými mohou Michaela umlátit. Že se v Pomstě poražených bez ostychu vykrádají původní Star Wars nebo třetí Terminátor bych nikomu za zlé neměl, ale vytáhnout na závěr zbytečně přeplácanou téměř parodii jedničky, ve které je dvakrát víc zpomalovaček, než by mělo, člověk se v ní ztrácí a o nové nápady nezakopla, to dožralo i mě. Michael je pořád mistr v pořádání obřích vojenských manévrů, a když má na place mile hláškující Megan, Shiu nebo Johna Turturra, všechno jede jako na drátkách, jenže jakmile uteče k nepříliš zajímavým robotům, nebo nedej bože začne aplikovat svoje urychlovací vyprávěcí postupy (nelogičnost příběhu tu dosahuje úplně nových výšin!), je zle. Jak ale říkám, tyhle výtky se z velké části týkají až poslední pětiny filmu (jen scénář je debilní pořád), takže svých 7/10 přeci jen zaokrouhlím nahoru. Trojku ale fakt raději ne, Bayovo stupňování v případě Transformerů příliš nefunguje. P.S. Nevím, jestli byl ve filmu nadbytečnější Devastator nebo Isabel Lucas. Ve fázi vývoje to možná vypadalo fajn, ale v kontextu příběhu byly tyhle věci tááákhle mimo. Update: Neočekávané se stalo skutkem a napodruhý jsem si to užil mnohem víc. Když člověk ví, do čeho jde, zapadá to do sebe mnohem líp, a přestože mám furt kupu výtek, akceptuju to jako zábavnou a nabušenou prostřední část trilogie. Radím první pokus vynechat a jít rovnou podruhý :) (19.06.2009)