Kapela přijela

Příjemně melancholická komedie o jedné bloudící kapele a několika ztracených životech uprostřed zapomenutého izraelského městečka. Noc bude dlouhá a za slovy a pohledy je někdy víc, než se v první chvíli zdá. A "balící" scéna v tančírně je absolutně dokonalá... btw: pořád jsem si říkal, odkud znám Tawfíka a on Sasson Gabai hrál ve třetím Rambovi. (20.03.2008)

Takový blízkovýchodní Ztraceno v překladu bez shoegazu a ikebany zato s arabskou kapelou. Jemný humor, který na vlně melancholie občas spadne do kalicha hořkosti. Vše výmluvně podtrženo lahodnou kamerou, která každý záběr podrží o trošičku déle než by se zdálo být nutné. Nadto z krásný milfy Diny se nedaj odtrhnout oči a charismatický Khaled (Saleh Bakri) si mě získal už jako Suleimanův otec Fuad v Čase, který zbývá, takže těch kraťoučkých 85 minut příjemně uteče jako voda. No a kapela zase odjede :) (15.12.2013)

Miluju tyto nenápadné filmy, v nichž se prolíná židovská a arabská mentalita... Tento mě doslova pohladil na duši... A jak jeden z hudebníků vyjadřuje milostné pocity z milování v arabštině, to je jako když vás někdo krásně pomiluje jen zvukem... Více takových filmových perliček, které nepředstavují Židy a Araby jen jako dvě nesmiřitelná etnika, když k sobě mají z historického i jazykového hlediska stejně nejblíže... (24.02.2013)

Lehce komediální melodrama, v němž se zdánlivě nic neděje a přitom je plné příběhů, které předkládá divákům bez zbytečné ukecanosti, zato s patřičnou dávkou suchého humoru. Nejvíc jsem se nasmála při randění ve třech s nápaditým využitím kapesníčku a lahvinky šnapsu. Během sledování filmu jsem se kromě jiného utvrdila v tom, že arabština je vskutku krásný zvukomalebný jazyk, a také, že chytlavé rytmy zdejší tradiční hudby dovedou nabít silnou pozitivní energií. (80%) (04.03.2021)

Plně samostatná egyptská policejní kapela by měla v Izraeli libými hudebními tóny oblažit své místní arabské bratry, leč osud a komunikační qui pro quo to zařídili jinak. Všech osm členů dobrovolně ztroskotalo v kulturou netknutém městě, ale spíše městečku, které omývá moře leda imaginární. A podvečerní procházku po jeho břehu film ze všeho nejvíce připomíná. Navazování vztahů a předávání zkušeností probíhá jenom za sporadické účasti slov. Ty po špičkách ustupují momentům kouzelně trapného mlčení, jež občas trvají o pár zbytečných vteřin déle, ale současně vyvolávají milé vzpomínky na rané filmy Formanovy a Passerovy. Kéž by napjaté vztahy mezi Izraelci a Araby šlo také v reálu řešit s empatiemi namísto předsudků. 75% (17.03.2009)