Náměstí Spasitele

Ohromně kruté sociální drama. Ve všech ohledech. Náměstí spasitele se tematicky zřejmě nemůže zalíbit vůbec nikomu, protože destrukce hlavní hrdinky okolím je tak naturalisticky natočená, že divákovi nezbývá nic jiného než postavu litovat, obdivovat, ale jen těžko by se chtěl s ní identifikovat. Náměstí Spasitele je snímkem, který není lehké vstřebat a hlavně sledovat. Příznávám, tyto filmy ve mě nevyvolávají estetické potěšení, ale oceňuji, že se těmto tématům tvůrci nevyhýbají a nepřikrášlují je k obrazu svému. Domnívám se, že snímku se daří postihnout polskou realitu všednosti a stává se tak výpovědí nejen jedné rodiny, nýbrž i společnosti. Snímek je prostoupen společenskými událostmi a vystřízlivění hrdinů z celoživotního snu je nanejvýš hořké, stejně jako vyrovnávání se s minulostí. Ačkoliv postava Barteka během snímku prodělává řadu rychlých proměn o jejichž logice a reálnosti by se dalo velmi pochybovat, daří se zejména díky výbornému výkonu Arkadiusze Janiczeka přetvořit postavu Barteka-otce v Barteka-monstrum. Jeho podmračený, nečitelný výraz, neprojevování jakýchkoliv emocí, řídká mluva a strojové replikace cizích názorů je ztělesním totálního záporného hrdiny, ke kterému divák pociťuje odpor a to je dobře, protože tento snímek chce v divákovi vyvolávat emoce a donutit se zamyslet nad tím, co se vlastně na plátně odehrává... (18.01.2008)

Režisérovi Krauzemu se až mučivě realisticky podařilo odvyprávět příběh ze sídliště, takový jakých znám osobně i z okolí desítky, ale nikdy jsem nebyl přítomen celistvě až takto na dřeň. Ve fantasticky zahraných hlavních rolích herci vyobrazují tři světy - typickou tchýni s nevyřešeným a ambivalentním osobním přístupem k životu, syna slabocha, který o sobě nechává rozhodovat jiné a snachu, jejíž život nepatří nikomu, ani jí samotné. Všem postavám chybí málo vůle ke změně, a když jí dosáhnou, většinou za to platí nebo nárokují nepřiměřenou cenu. Tři osudy, které se navzájem prolínají, ale jakoby byly od sebe vzdáleny nekonečně daleko. Že nedostatek peněz má vliv na rodinné vztahy je známo, ale tady hraje podstatnou roli pasivita, s jakou protagonisti řeší svoje problémy. Lenost a deprese Beaty, nerozhodnost Bartka a schizofrenost jeho matky jsou silnými mocnostmi v jejich světě a neschopnost dialogu pak vyústí v tragický konec. Polský film příjemně překvapil kulturního ducha, ale zanechal v hlavě tíživé myšlenky. (12.02.2008)

Silný, drásající drama dosahující bezmála kvalit Kieslowskýho Krátkých filmů, zároveň, ač docela depresivní, nenechá diváka v depresi utopit, ale naopak probouzí aspoň trochu naděje. Poláci tyhle filmy uměj, u nás to tak moc nejde, ale to asi nelze kritizovat, protože historická zkušenost i mentalita obou zemí jsou odlišný, takže se to nějak musí odrážet i ve filmech (to jsem zase objevil Ameriku :-)!). Abych řek´ pravdu, moc nechápu některý recenze tady, tohle je opravdu dobrej film a se skvělýma hercema. (03.09.2013)

Tak nejprve klady, ať už se s nimi tady nemusím zabývat. Hodně se mi líbilo, jak se to snaží být natočené ve stylu rumunských filmů, tz. co nejrealističtěji. Na většinu rumunských filmů to sice nemá, ale dojem realističnosti v tom je. Plus ještě samotný námět se mi líbil, protože skutečně má potenciál přijít s dost silným dojmem. Jenže se dá celkem lehce prokouknout, že za realistickým vizuálem se skrývá strašně hloupý scénář. Už po pár minutách to působí dost ublíženecky a s každou další minutou se ten dojem jen zvyšuje. Všechny postavy se chovají hloupě a hlavní dvojice je párem chcípáků, který se dostal (spolu s dětmi) do dost složité životní situace, neustále jim něco hází klacky pod nohy, ale většinou si za to můžou sami, protože odmítají se svojí životní situací cokoli dělat, spíš si jen v tom všem přežívají a stěžují, až... Nebudu spoilerovat, nicméně obojí z toho dělá nedůvěryhodný vykalkulovaný příběh, který se postupem času snaží citově vydírat všude kde to jen jde a ačkoli jsem doufal, že to závěr aspoň trochu zachrání, nakonec ten závěr byl na tom všem úplně nejhorší. Jen za něj bych bez váhání dal odpad, protože je nejen strašně zbabělý a vyděračský, ale taky dost hloupý. Takže to ve finále je jen vykalkulovaná nihilistická blbost, co se strašně snaží hrát si na to, jak realistická je, ale když se podíváte do jejího nitra, dojde vám, jak stupidní, klišovitá a naprosto prázdná je. Btw nechci být hnusný, ale celkem by mě zajímalo, podle čeho je ten film tak strašně nehollywoodský a že bych si ho měl kvůli tomu vážit? Jako sorry, ale filmy s tunami citového vydírání produkuje především Hollywood a tady je ho taky hromada, takže - come on... Slabé 2* (17.10.2021)

Ještě 12 minut před koncem (vím to, protože jsem na to z pudu sebezáchovy koukal po 3 večery a i tak jsem to furt zastavoval, abych se nadechl), jsem osciloval mezi pěti hvězdičkami a odpadem!. Nic mezi tím. Perfektně udělanej biják, jehož největší slabinou je paradoxně ta dokonalost, a z ní plynoucí naturalismus všech těch hnusných věcí, na který přece nepotřebuju koukat (sami máme dost). Nakonec jsou z toho ale hvězdy čtyři, a s čistým svědomím bych šel ještě o jednu níž. Mám totiž za to, že se z toho od zhruba poloviny v podstatě zcela vytratil ten původní problém, ta příšerná finanční tíseň, která je všechny do té doby totálně paralyzovala. Jsem taky přesvědčený o tom, že i v mnohem "hloupějších, jednodušších, přízemnějších" rodinách by se té Beatě dostalo odborné psychologické, následně spíš psychiatrické pomoci. A třetí výtka- ten povinný happy end. Proč? Víc než hodinu a půl mě někdo moří, pere do mě všechny ty sračky hlava nehlava a nakonec to jakože odčiní relativním happy endem? To vám mělo zachránit tržby? Nebo proč? Ten konec mě zklamal, tragédie mají být tragédie, tohle byl zrovna ten případ, tenhle druh milosrdenství si strčte do ... kam chcete (10.03.2015)