Rozhovory s mým zahradníkem

Pomaly ale isto sa stavam obrovskym fanusikom rezisera Beckera. Toto je stvrty film, ktory som od neho videl a az na trochu slabsi ale stale prijemny film Effroyables jardins, to boli same kvalitne filmy s neskutocne prijemnou atmosferou. Tentokrat 90% filmu tvoria rozhovory ustrednej dvojky. Castokrat to su uplne banalne reci, ale napriek tomu su neskutocne zaujimave a prial som si, aby trvali co najdlhsie. V scenach v ktorych ustredna dvojica nie je spolu zabavnost klesa do priemeru a dufal som, ze sa co najskor zase stretnu. Dalsim mensim minusom je az prilis gýčovy zaver v galerii, ktory si mohli odpustit. Alebo ho natocit nejak lepsie. Ale az na tychto par drobnosti som z filmu nadseny a tesim sa na dalsi film rezisera Beckera. 8/10. (27.12.2014)

Strašně milý film. Setkání umělce se svým bývalým spolužákem, prostým vesnickým člověkem, je zpočátku založeno jen na společných vzpomínkách. Čím dál víc však roste úcta a obdiv k člověku, který nikdy nebyl slavný ani nic velkého nedokázal, nepozná dokonce ani Mozarta v rádiu. Prožil úplně obyčejný život, přesto byl a je šťastný. Pařížský umělec se jeho prostřednictvím vrací ke svým kořenům a nachází i kus vlastního štěstí. Poklona oběma hlavním představitelům. (09.08.2011)

Na první pohled nevyrovnaná dvojice. Profesor, umělec ošlehaný Pařížským vzduchem, hýčkaný slečnami s mnohými životními zkušenostmi, který je však tak trochu unaven životem. Na druhé straně prostý človíček od dráhy, bez vzdělání, ale se zdravým selským rozumem . Žijící celý čas ve vísce, kde se narodil, stereotypně, bez vzrušení a nevšedních zážitků, přesto má ze života radost. Hned od jejich prvního setkání cítíte jejich rezonanci. Dialogy, které se mezi nimi odvíjejí je navzájem obohacují . Postupně vzniká pevné chlapské přátelství mezi pány Barvičkou a Zahradou. Poetický, čistý, krásný Francouzský film, který má co říct. (18.06.2014)

Bohém z Paříže se nastěhuje do rodného domu v jakési zapadlé vísce, je poměrně dost nepraktický, což se od umělce, tj. malíře, ani vlastně očekávat nedá, aby praktický byl, a tak si dá inzerát.. Překvapením je pro něj setkání s bývalým spolužákem, s nímž se jako malý kluk kamarádil, no a že se desítky let neviděli, je toho hodně k vyprávění.. Jedná se o takovou laskavou, vlídnou, veskrze příjemnou záležitost, místy dojemnou, místy bolavou, s odzbrojujícím přesahem v samotném závěru a fakt, že byl očekávaný, na tom nic nemění.. Oba pánové skvělí, jak Daniel Auteuil, tak Jean-Pierre Darroussin, poklona.. (29.09.2020)

Daniel Auteuil a Jean-Pierre Darroussin se takhle setkali nad zpustošenou zahradou a jelikož byli dřívější kamarádi a desítky let se neviděli, měli si toho poměrně dost co říct. No a to povídání bylo naprosto úžasné. Takové, jako když se setkají dva přátelé, jejichž cesty se náhle rozdělili, aby se následně zase náhle spojili. Život každého si ale na tomto světě čas nevybírá a stejně tak i scénáristé diváka nešetřili a tak tu kromě příjemných rozhovorů, které, když se do nich poctivě zaposloucháte, jsou sem tam i hodně vtipné, tu narazíte i na nějaké to drámo, což už není tak příjemné, ale kopíruje to život jako takový. U tohoto filmu mi bylo krásně, ale zároveň i naprosto příšerně. Dostal jsem se díky němu do duší dvou lidí snažící se o nějakou tu pěknou zahradu uprostřed francouzského venkova, ale pak jsem s nimi prožíval úplně všechno. (10.01.2016)