REC

Vezměte námět 28 dní poté, použijte koncept natáčení z filmů Záhada Blair Witch, Deník mrtvých a Cloverfield a vytvořte obrovsky stísněnou atmosféru à la Pád do tmy, tím vlastně částečně redefinujete zombie žánr a máte tak otevřené dveře k vytvoření kultu. [Rec] s přehledem kombinuje ze všech výše uvedených filmů to nejlepší a servíruje natolik nekompromisní kritiku dnešní společnosti, až z toho běhá mráz po zádech. A to druhý díl měl teprve přijít. (07.03.2011)

Intenzivní hororové peklo, ve kterém to režiséři perou do diváka s takovou razancí, až vám bude i ta diskutabilní ruční kamera úplně šumák, byť má silnou obhajobu v televizní show, kde chtějí novináři natočit všechno kolem sebe. Vědomí, že se zombíky už moc novinek vytasit nelze, tedy přivádí na scénu vynikající partu charakterů, které se vybarví už v poklidném úvodu, aby jste jim v tom závěrečném infernu mohli, s nehty v zubech, fandit. Hlavní hrdinka je fajn sympaťačka a já si uvědomil, že už dlouho jsem se o nikoho, tak jako o ni, ve filmu nebál. Těch několik šokujících momentů (pád ze schodů, holčička u maminky) a celý závěr, vstupem do podkroví počínaje, je pak samostatná kapitola, za kterou bych tvůrcům pozlatil ruce. Dlouze nazpět se musím otáčet, abych si vzpomněl na TAK kvalitní hororový kus. (01.01.2009)

Jako malé robě jsem se často bál některých hraných pohádek. Když v Princi Bajajovi přišla na řadu scéna s drakem, odvracel jsem zrak, ale nejhorší ze všeho byla Jamamba - to jsem spolehlivě končil schován za křeslem. Přiblížit se k těmto časům mě po velmi dlouhé době dokázalo až [Rec]. Nejvíce ze všeho to přičítám velmi povedenému dokumentárnímu feelingu celého hororu. Jakmile jsem uviděl siluetu stařeny v noční košili, zbrocené krví, věděl jsem, že je zle a od té doby ani nedutal. Užmoulal jsem si u toho tričko a závěr mě donutil přesunout se pro jistotu na větší vzdálenost od obrazovky. Tentokrát žádné analýzy filmu, tohle byla prostě silná osobní zkušenost. (27.09.2009)

[REC] je návrat k podstatě zombie subžánru, k společensko-kritické reflexi, kdy dění sledujeme z pohledu kameramana dokumentujícího nastalou situaci - stejně jako v Reevesově CLOVERFIELD anebo ve stejném (sub)žánru u Romera v DIARY OF THE DEAD._____ Expozice je dostatečně dlouhá na to, abychom se seznámili s postavami a byli uvrženi do akce, a tentokráte se nedokumentuje proto, že jsou tím lidé posedlí - jako v CLOVERFIELD - či proto, že se jedná o filozofické vyjádření - jako v DIARY OF THE DEAD, ale z toho důvodu, že se tohle musí zaznamenat, jinak by tomu nikdo neuvěřil a nikdo jiný to za ně neudělá._____ [REC] se navrací do dob NIGHT OF THE LIVING DEAD a těchhle klasik žánru, když nám ukazuje, že ti, kteří nás mají chrání - ať už policisté anebo vědci - nás nakonec oddělají. Stylistická promyšlenost, která ale působí autenticky a vytváří si zajímavá alibi na kompoziční nedostatky je obdivuhodná, atmosféra filmu pohlcující a lekačky natolik efektivní, že jsem se z nich vzpamatovával ještě dlouhou dobu. Možná lepší než CLOVERFIELD, který se musel přizpůsobovat na žánrové požadavky katastrofických filmů. Španělsko mi poslední dobou dělá vyloženou horrorovou radost... (29.03.2008)

BLAIR WITCH si hrála na skutečnost, MONSTRUM těžilo maximum z formy a REC je jen tuctovou zombiárnou ozvláštněnou reportážní kamerou, kde se hlavně hodně kecá, postavy se chovají jako idioti, když se k zombies neustále obracejí zády a na pointu se kašle. Do toho dva tři napínavé momenty a povedené lekačky a sympatická fešná reportérka v hlavní roli. (10.02.2010)