REC

Vezměte námět 28 dní poté, použijte koncept natáčení z filmů Záhada Blair Witch, Deník mrtvých a Cloverfield a vytvořte obrovsky stísněnou atmosféru à la Pád do tmy, tím vlastně částečně redefinujete zombie žánr a máte tak otevřené dveře k vytvoření kultu. [Rec] s přehledem kombinuje ze všech výše uvedených filmů to nejlepší a servíruje natolik nekompromisní kritiku dnešní společnosti, až z toho běhá mráz po zádech. A to druhý díl měl teprve přijít. (07.03.2011)

Tak nejdřív neopomenu vyzdvihnout REC vzhledem k Záhadě Blair Witch; jak píše třeba gudaulin, tenhle španělský kousek ji překonává o několik řádů, ale nejen po profesionální stránce, ale i celkově (nebýt té jedné jediné scény, za kterou jsem dal The Blair Witch Project 1*, po zhlédnutí REC bych spláchl onoho "průkopníka" do odpadu!). Ale teď k vlastnímu filmu. Nejdřív mi trochu vadil nudný začátek, ale pak jsem ho ocenil, protože lépe přiblížil vtíravost a senzacechtivost ústřední dvojky. Pak přišla scéna se starou paní a film se náhle změnil. Zasel do diváka ten stísněný pocit, nabral hororovou atmosféru a začal skutečně bavit. Bohužel po cca 45 minutách přišel výraznější logický renonc a film pomalu začal upadat (navíc, určitě postavy, které měly děsit, mě nechaly docela ledově chladným). Potom taky ta návštěva posledního bytu, která odhalila hodně chabou pointu. Na druhou stranu, poslední 5 minutovka byla hodně hustá a navrátila film do původních kolejí (škoda, že až na konec). V každém případě, přestože REC má hodně nešvarů, logických nedostatků a vytasí se s vyloženě klišoidní pointou, nabízí hodně světlých momentů a také několik solidních lekaček (ta na půdě mě docela dost odrovnala a nedýchalo se mi po ní úplně nejlépe, ale takové momenty, kdy divák moc dobře ví, že příjde nějaký takový moment, psychicky se na něj připraví a stejně pak dostane plnou salvu, mám u hororu nejraději). Celkově asi jen průměr, přesto nejsem zklamán, i když bylo očekávání z mé strany vyšší. Jinak popřemýšlím nad několika uživateli zmiňovaným Cloverfieldem. (07.02.2012)

To byl teda španělskej masakr, jen co je pravda. Poslední dobou se s tím autoři neserou, a tak, když v Záhadě Blair Witch natáčeli všechno na amatérské kamery a bylo to úspěšné, všichni si řekli, je to autentické, je to dobré, ale proč se na to všechno pak čekalo tak dlouho? Nakonec přišlo Monstrum a právě [Rec], o kterém se zas tolik neví, ale zpracovává opět příběh o zombií, ale tak v originálním pojetí, že to nemůže zklamat. Bohužel s plným počtem já nemůžu souhlasit. Vadila mi přílišná šablonovitost, se kterou kameraman přichází a fakt, že jim všechno padá pod ruku tak nenápadně až je to nápadné. A ta poslední věc je, že jsem celou dobu věděl jak to dopadne. Jenže ta autenticita, ta byla dokonalá, ta byla tak neskutečně mrazivá, že jsem se do toho s kameramanem tak rychle dostal, až jsem pak nevěděl čemu všemu vůbec věřit. Jen kdyby se to všecko, dokola tak neopakovalo, i když co jiného do tak malých prostor vecpat... Každopádně je to jeden z těch nejoriginálnějších a nejzajímavějších hororů, které jsem vůbec kdy viděl. A věřím, že se mezi nimi jen tak neztratí. (21.03.2008)

Ano, za kvalitním hororem do Španělska nebo Británie. Ale stále váhám mezi třemi a čtyřmi. Nahoru to táhne napětí, atmosféra a docela dobře navozená autentičnost, dolů zase ta proklatá first person kamera. Tenhle trend nemám rád a přestože je to mnohonásobně lepší než Blair Witch (pro mě nepochopitelná popularita), nesedělo mi to. V zájmu navození pocitu reality se lidi chovaj nereálně, místo aby pomohli kde je třeba furt strkaj druhejm kameru pod čumák. Pokud jde o syrovost a celkovou reálnost, vzpomenu si na Bassettovu Wilderness, natáčenou ovšem zcela klasicky. Za vidění každopádně Rec stojí, i když víc se mi od Balaguera líbily Darkness i Frágiles. Už se na nás samozřejmě valí americký remake, ve kterém je aspoň podle traileru tolik stejných záběrů, že se to snad ani nedá posuzovat jako samostatný film. Update: Nakonec přece jen 4*, tři jsou škoda. (19.07.2008)

Jako malé robě jsem se často bál některých hraných pohádek. Když v Princi Bajajovi přišla na řadu scéna s drakem, odvracel jsem zrak, ale nejhorší ze všeho byla Jamamba - to jsem spolehlivě končil schován za křeslem. Přiblížit se k těmto časům mě po velmi dlouhé době dokázalo až [Rec]. Nejvíce ze všeho to přičítám velmi povedenému dokumentárnímu feelingu celého hororu. Jakmile jsem uviděl siluetu stařeny v noční košili, zbrocené krví, věděl jsem, že je zle a od té doby ani nedutal. Užmoulal jsem si u toho tričko a závěr mě donutil přesunout se pro jistotu na větší vzdálenost od obrazovky. Tentokrát žádné analýzy filmu, tohle byla prostě silná osobní zkušenost. (27.09.2009)