REC

Jako malé robě jsem se často bál některých hraných pohádek. Když v Princi Bajajovi přišla na řadu scéna s drakem, odvracel jsem zrak, ale nejhorší ze všeho byla Jamamba - to jsem spolehlivě končil schován za křeslem. Přiblížit se k těmto časům mě po velmi dlouhé době dokázalo až [Rec]. Nejvíce ze všeho to přičítám velmi povedenému dokumentárnímu feelingu celého hororu. Jakmile jsem uviděl siluetu stařeny v noční košili, zbrocené krví, věděl jsem, že je zle a od té doby ani nedutal. Užmoulal jsem si u toho tričko a závěr mě donutil přesunout se pro jistotu na větší vzdálenost od obrazovky. Tentokrát žádné analýzy filmu, tohle byla prostě silná osobní zkušenost. (27.09.2009)

Velice kvalitní snímeček, je pravda, že je o něco méně strašidlnější než Blair Wich, ale na druhou stranu je uplně jinačí. Dokud jsem si to tu nepřečetl v komentářích. tak jsem na starou dobrou Blairskou čarodějnici ani nepomyslel, protože tohle se v určitých ohledech ani nedá srovnávat. Dlouho už jsem necítil u filmu takové napětí a snad i strach. Myslím, že doba po půlnoci v domě s vypnutými světly, je tak akorát čas na sledování. Takže chápu, že kdo se na to díval ve dne, tak mu to moc nepřišlo. Opět váhám s hodnocení (4-5), je to tak na hranici, ale asi zůstanu u nižšího, uvidíme, třeba se mi to ještě rozleží v hlavě. (09.05.2008)

To byl teda španělskej masakr, jen co je pravda. Poslední dobou se s tím autoři neserou, a tak, když v Záhadě Blair Witch natáčeli všechno na amatérské kamery a bylo to úspěšné, všichni si řekli, je to autentické, je to dobré, ale proč se na to všechno pak čekalo tak dlouho? Nakonec přišlo Monstrum a právě [Rec], o kterém se zas tolik neví, ale zpracovává opět příběh o zombií, ale tak v originálním pojetí, že to nemůže zklamat. Bohužel s plným počtem já nemůžu souhlasit. Vadila mi přílišná šablonovitost, se kterou kameraman přichází a fakt, že jim všechno padá pod ruku tak nenápadně až je to nápadné. A ta poslední věc je, že jsem celou dobu věděl jak to dopadne. Jenže ta autenticita, ta byla dokonalá, ta byla tak neskutečně mrazivá, že jsem se do toho s kameramanem tak rychle dostal, až jsem pak nevěděl čemu všemu vůbec věřit. Jen kdyby se to všecko, dokola tak neopakovalo, i když co jiného do tak malých prostor vecpat... Každopádně je to jeden z těch nejoriginálnějších a nejzajímavějších hororů, které jsem vůbec kdy viděl. A věřím, že se mezi nimi jen tak neztratí. (21.03.2008)

No já tedy nevím, na horrory se dívám jednou za uherský rok, a kromě toho, že tu máme moderní adrenalinový zombie slasher (závěrečné odhalení dělá asi takový rozdíl jako jestli vás kosí zombáci s T-virusem nebo Las Plagas) kombinovaný s blérvičoidní kamerou a jasně danými limity prostředí (což ovšem taky není pravda, jak se neustále přesvědčujeme), nějak nevidím nic, co by stálo za stavění na takový či makový piedestal. Šlape to, to nepochybně. Postavy se ale chovají jako nepoučitelní žánroví idioti, to nepochybně také:) Tenhle typ horrorů na mě zjevně nefunguje, stejně jako ruční kamera... ani to, že kameraman má být "členem action týmu", mě nepřesvědčuje, že by měl dobrý důvod ve svém snažení vytrvat po CELÝ film, místo aby se chopil nějakého pádného argumentu (jako třeba toho perlíku, muhehe) a nechal zombákům okusit tu slanou rozkoš a vyzkoušel, jestli by se při fyziologické neusmrtitelnosti nedal problém uspokojivě řešit mechanickou cestou (dělej co dělej, zuby, které nejsou, nemůžou kousat, a na rozdrcených pahýlech se do schodů taky běhá hůř než obvykle;)). Ale abych jen nehaněl, momentka s rozpliznutým hašounem a realistický containment management veřejné moci mě opravdu zaujaly. To druhé tedy jenom do chvíle než se "deusex" rozhodl řešit problém vysláním JEDNOHO specialisty - to, že tvůrci už měli v hlavách (a střednědobém ekonomickém výhledu) druhý díl, který je právě o nasazení zvláštní jednotky, opravdu není omluva... Ale jako proč ne, první půlka, kdy se hlavní hrdinka pořád snaží dělat svoji práci, a odkrývá realistické společenské pozadí bydlení v "činžáku", mě opravdu bavila. REC rozhodně patří do červeného, ale ode mě víc jak sedmdesátku nedostane. Jestli jste ale horroroví fandové, tak (mám-li věřit Sašovi Michailidisovi) si šmáknete podstatně víc než já, protože mě opravdu v tomhle subžánru různé kamerové variace a obrazové kompozice nechávají chladným a suchým. 70% (22.04.2013)

Natočme film realističtější než reality show. O úplně obyčejných lidech v úplně obyčejném baráku s neobyčejnou zombie. S úplně obyčejnými reportéry. Před každou scénou se zamyslíme. Co by udělal obyčejný policista, co by udělal obyčejný reportér, co by udělal obyčejný lékař, co by udělala obyčejná číňanka, co by udělal obyčejný hasič, co by udělala obyčejná matka, co by udělala obyčejná dcerka, co by udělala (ne)obyčejná zombie? A pak to provedem, kameraman přitom párkrát zaklepe kamerou, občas ji upustí, semtam zhasne světlo. Jenom občas vpustíme něco nelogického, aby to měly postavy těžší. Například když nenecháme říct ty venku těm uvnitř, které tam uvnitř proti jejich vůli drží, že není vhodné se nechat pokousat a je vhodné ty pokousané izolovat. Ve výsledku stejně obyčejné jako postavy. Mírně opravdověji působící než reality show, ale s menší výpovědní hodnotou o lidské povaze. A, zakázané slovo, nudnější. A závěrečné odhalení, v němž původ všeho neštěstí je spojen s náboženstvím, které snad možná hlásá: "Jeden zblblý fanatik je schopen vypustit jakýsi virus a rozpoutat apokalypsu," co s ním? To je asi nějaké rychlokvašené sdělení, které nás mělo přesvědčit, že tenhle film je jaksi o něčem víc. U mě se nepovedlo. (17.05.2010)