Mise na Mars

Mám z Mise na Mars neskutečně ambivalentní pocity. Na jedné straně jsou tu scény, které jsou způsobem natočení úchvatné (nepřerušený střih De Palmy je prostě ohromující) a je tu (minimálně pro mě) atraktivní téma, potažmo jeho rozvinutí. Potíž je v tom, že ona samotná myšlenka nemá žádných vlastních nápadů, pouze zpracovává mnohokrát nahozená témata. Vinou toho má film ohromně nevyvážené tempo, protože pokud se zrovna neděje něco akčnější, tak postavy bádají dlouze nad tím, co už divák tuší. Chvílemi jde navíc o neskutečně naivní sci-fi, co se hereckých projevů týče, až mi to evokuje stařičké žánrovky z 50tých let (něco jako Zakázaná planeta). Závěr by měl být ohromujícím zážitkem hodným úcty, ale jaksi to působí až příliš nevěrohodně (otázkou je, jestli můžu takový termín užít u sci-fi... dejme tomu, že v duchu seriózní podívané je konečná sekvence jaksi příliš pohádková). Prvně jsem tento film viděl těsně po jeho uvedení a byl jsem ohromně zklamán. Dnes je pro mě Mise na Mars slušným žánrovým počinem, jehož největší slabinou zůstává, že se snaží být tak moc inteligentní, vážnou a hodnotnou podívanou pro další generace. Na to, vzhledem ke své přímočarosti a občasné naivitě, opravdu nemá... jo a Morricone si to vykrádání tématu z Obětí války mohl odpustit... (23.01.2006)

Kua, to som si zase raz dal :( O čom to vlastne bolo?! Nekonečne dlhý koniec a nekonečne dlhá nuda. A aby toho nebolo málo, tak komparz pre zmenu vyhrali najnesympatickejší herci pod slnkom. Počnúc Garym Sinise a tým jeho idiotským úškľabkom, končiac Timom Robbinsom. Ešteže zahučal pomerne rýchlo, bo som sa na ten jeho xicht už nemohol pozerať. Opäť raz zabitý čas... (22.02.2009)

mise na mars by mela byt poustena od druhe poloviny. ta je natocena skutecne pusobive a samotne finale trochu pripomina vesmirnou odyseu. film tak bohuzel dojizdi na neuveritelne nudny a ukecany warm up, ktery je o to mene snesitelny, protoze vedouci castingu odvedl primo trestuhodnou praci. cely herecky ansambl je sympaticky asi jako hejno moskytu, specialne duo tim robbins a connie nielsen opert pokalelo svou pritomnosti dalsi nadejny film. vse tak zachranuje pouze stary dobry gary sinise, ktery se do popredi dostava prave v one druhe pulce filmu, kdyz konecne zgebne robbins. a prijemnym pohledem na timovo mrtve telo plovouci vesmirem by mel film zacinat... (15.08.2005)

Zatím se shodujeme - zajímavá SCI-FI, dobře herecky obsazená a řemeslně zpracovaná. Úchvatná hudba, kterou pro film vytvořil sám bůh - Ennio Morricone - vám v některých chvílích připomene Vesmírnou Odysseu, a možná tady můžeme spatřit počátek rozporuplnosti celého filmu - při některých scénách budete okouzleni, ale při jiných se nebudete moci zbavit pocitu, že jste to všechno už někde viděli...prostě tahle hvězdná sestava měla na víc. (29.03.2003)

Slabé tři za slušnou výpravu a triky. Ale jinak ve srovnání třeba s filmem Red Planet je to zdlouhavé, bez tahu na branku, užvaněné a nezajímavé. Red Planet je aspoň survival thriller, a v rámci něho funguje (i když jsem čekal něco jiného, třeba že budou zkoumat planetu). Když jsem vlastně i zde viděl, jak (mikro)meteority zničí kosmickou loď a posádka se nouzově zachraňuje, říkal jsem si, že v tom NASA musejí stavět rakety pěkní bulíci, když jim každou kosmickou loď jen tak bez problémů proděraví jakékoliv smetí, co letí kolem. To není dobrá reklama na rakety NASA. Taky jsem si říkal, že NASA je pověstná tím, že se buď všichni zachrání (Apollo 13), nebo zhebnou (raketoplán Challenger) - jen ve filmech se vždy jeden obětuje, aby se zachránili ostatní. Příběh Mise na Mars je v podstatě jednoduchá povídka, a myslím, že dnes už nejde o žádný spoiler, když prozradím, že jedna expedice na Marsu cosi objeví, a druhá, záchranná, tam nakonec plážovým krokem vejde, odhalí číslo 42, a každý jede domů. Mezitím hromada patosu, srdceryvné a slzopudné historky, loučení, shledání, nehody, záchrany na poslední chvíli, nezáchrany na poslední chvíli a další hromada patosu. Už jen úvodní barbecue na zadním dvorku, trvající deset minut, mi bylo z duše protivné, protože slouží jen k tomu, aby si postavy řekly to, co o sobě vědí desítky let, jen to teď musejí zopakovat divákovi. Když přihlédnu i k poslednímu filmu Marťan, docela se těším, až se ve vysokorozpočových studiích najde pár drobných na film, kde se všechno nepodělá, a kde se třeba chvilku bude ten Mars i zkoumat. Protože třeba dějově je takový céčkový snímek Dobyvatelé rudé planety (Crimson Force) zvratů plnější a zábavnější, pořád se tam něco děje. (15.02.2016)