Hobit: Neočekávaná cesta

"Nastavený čas" ve Středozemi, jinak o tomhle filmu nedokážu uvažovat. Prequel k něčemu, co prequel nepotřebuje, film, který těžko hledá tempo, film, který nedokáže setřást přízrak až příliš snaživé nápodoby Prstenové trilogie, film, jehož postavy navzdory bezmála třem hodinám působí na konci jako Bilbo, Gandalf, Thorin a buclatá banda blekotajících vousačů v závěsu (nejsem si navíc celkem jistý, zda se vydařil krok s pasováním Thorina na pozici Aragorna). Jackson mi od Návratu krále přijde ztracený v pastelech vyvanuté imaginace - po třetím slunce západu / východu nepochybuju o tom, že co bylo v případě původní trilogie "krásné a epické", je tady spíš samoúčelné a kýčovité (to platí i pro ubíjející průlety, které nás mají utvrdit, "že už je to zase tady a je to velký jako skřetí lalok"). Přesto nejsem nijak závratně zklamaný. Dílem proto, že jsem nečekal nic jiného. Dílem proto, že Tolkienově předloze mocné zahuštění "přídavkovými" liniemi zvlášť neublížilo, i když nejlepší momenty jsou pro mě stejně totožné s těmi knižními (hádanky ve tmě, Píseň Durinova lidu). V něčem je to zrcadlový odraz Společenstva (třeba kompozice: historický "bitevní" úvod // expozice v Kraji // diplomatická mezihra v Roklince // akční šlamastyka v hlubinách, ale těch souvislostí je tu víc), v něčem je to jeho opak (zatímco Společenstvo krátilo a dynamizovalo, Hobit spíš natahuje a retarduje retrospektivami a vysvětlivkami). Nemůžu se zbavit dojmu, že původní trilogie vypadala díky menšímu podílu digitálních doplňků o poznání "filmověji" a díky tomu fungovala i jako"dobré epické divadlo". Hobit mi tenhle pocit nedopřál ani při velebných promluvách v Roklince. Ne, rozhodně nejsem otrávený, ale pokud jsem napjatě čekal, zda mělo rozdělení filmu na tři části valný smysl, nemám po dnešku o nic větší důvod říci ANO. Hodnocení platí 3D verzi s dabingem a vznáší se "kousíček" nad třemi hvězdami. Ale jen kousíček. Edit: ani originální verze mě nepřesvědčila. Pro mě ten film mezi poetickým úvodem a akčním finále obsahuje strašnou spoustu dramaticky inscenované hlušiny, která mě ani na moment nevtáhla do hloubky tak jako libovolná (vystřižená) scéna Společenstva. Šíři to má, tak jsem zvědavý, zda to všechny ty dialogické retardace a naznačené linie později zúročí. (11.12.2012)

Hobit je vynikající film, kterému podle mého jakožto samostatnému dílu neubližuje ani tak snaha o srovnávání se Společenstvem prstenu, ale spíše podoby tohoto srovnávání. Ty totiž vedou k přehlížení řady jeho ozvláštňujících postupů, které jej činí výjimečným nejen z perspektivy Pána prstenů, ale i z perspektivy vývoje dobrodružného filmu obecně. Filmového Hobita právě z těchto hledisek analyzuji v článku Hobit a/versus Pán prstenů: o adekvátnosti a neadekvátnosti srovnání. (20.12.2012)

LOTR bol nakrúcaný z lásky a bez prachov, Hobit je nakrúcaný pre prachy. Prvé zhliadnutie ma pocitovo potešilo návratom do Stredozeme, obalenej do tónov Howarda Shora. Po druhom ale znižujem na tri hviezdy. Aby aj scény s Glumom, ktorý bol pred desiatimi rokmi highlightom fenomenálnej trilógie, pôsobili rozťahane a neudržali každým slovom moju pozornosť, je neodpustiteľné. Prvý Hobit je neskutočne rozťahaný. Zatiaľ čo v LOTRovi ste mali pocit že by zniesol viacej, a toto viacej priniesli rozšírené edície, prvý Hobit pôsobí ako prepchaný vatou. Byť hutnejších vzťahov medzi postavami, ako bolo napr. priateľstvo Froda so Samom, bola by snímka pútavejšia. Ale tých tu niet. A kľúčový problém v porovnaní s LOTRom je ten najočakávanejší: Jackson sa tu nemôže oprieť o ultimátne zlo a hrozivú temnotu, ktorých zobrazenie bolo vždy jeho najsilnejšou režijnou devízou. Nemá tu Saurona, Sarumana, Mordor či uruk-haiov, proti ktorým sú hlavní hrdinovia bez šance. Najsilnejším motívom LOTRa bola odvaha mierumilovných, malých hobitov, postaviť sa neporaziteľnému, kolosálne mocnému nepriateľovi. Hobit toto nemá. Hlavný záporák s jeho bandou škretov síce je najstrhujúcejším prvkom filmu, ale v príbehu zatiaľ nezohráva väčšiu rolu než kdejakí záporáci z Narnií, Zlatého kompasu a podobných digitálnych povrchností. Martin Freeman výborný, a najkrajšou scénou filmu je pre mňa let na orloch. (19.12.2012)

Bilbo Pytlík, syn Beladony Bralové a Bungo Pytlíka, jako 14th warrior a nepoctivý nálezce, co zvedá ze země kdejakou lesklou tretku - jak by řekl vládce Rohanu, král Théoden: „Tak to začíná…“ Jackson se nevydal neočekávanou cestou a věren pohádkovosti předlohy mi umožnil návrat do důvěrně známého prostředí, v němž se cítím komfortně. Kritizovanou infantilnost smetávám ze stolu, chybějící faktor lidských postav nešel vložit Tolkienovi navzdory a nějaká polarizace na Dobro a Zlo teprve klíčí v zárodcích. Jako by se předválečné období při psaní Hobita odrazilo na ilustraci bezstarostného ticha před bouří a plíživého zla, načež až Pán prstenů mu dal díky zkušenostem z válečného běsnění pro opojnou sílu moci jasné obrysy. Hodnocení nechávám prozatím otevřené na čtyřech hvězdách a s okoralým lembasem v hlavě si počkám, jak mi bude Šmakovat cesta zpátky.. P.S.: Kdyby byl Gandalf co k čemu, už se dávno stal většinovým podílníkem v letecké společnosti Giant Eagles Airlines - chlupaté hobití hnáty by byly ušetřeny všeho toho putování, ale na druhou stranu, my bychom si to nejspíš tak neužili.. (09.05.2013)

I když bylo milé vidět opět Froda, Galadriel a další středozemní celebrity, další Pán prstenů to prostě není a nebude. Je to prostě Hobit, dětská knížka, přesněji řečeno prvních 100 stran dětské knížky. Se spoustou úžasných scén, ale i spoustou vaty. S výborným Martinem Freemanem, ale i s tuctem zaměnitelných trpaslíků, kteří bohužel nebudou ubývat. Dost se děsím povinné prodloužené režisérské verze, protože tomuto filmu by jedině prospěla kratší verze. btw - Dolby Atmos - mnoho povyku pro nic. Z HFR viděno 20 minut (návštěva u Bilba) - mnoho povyku pro nic. (16.12.2012)