Cesta do lesa

Cesta do lesa mě utvrdila v tom, že nesnáším myslivce a všechny filmy o nich, které je ukazují v rádoby dobrém světle. Jsou to vesměs typičtí vesničtí čecháčci - pupkatí strejci, pro který je vrchol blaha a kultury, když si sednou v hospodě k pivu, ogrilujou divočáka, sežerou ho a zlijou se do němoty. Tfuj. Tady se naštěstí otázka myslivosti příliš neřeší a když už, rozhodně ne v dobrém. Divoženka Anyna je krásná holka, dokonce i mně se na ni hezky kouká, a ten trouba mysliveček je tu tak roztomilej blbeček, že nikoho ani naštvat nemůže. Neříkám že schvaluju tenhle alternativní životní styl, ale rozhodně mi nevadí - ti lidi žijí poctivou prací a mají vše, co potřebují... a to, že nepotřebují televizi, bary nebo super auta, to je druhá věc - jejich věc. 68% (05.12.2013)

Dvě nesmiřitelně nepřátelské entity činící si výlučný nárok na přírodu a definici vztahu k ní spojí se v lásce, podporovány další konkurenční entitou, totiž zemědělstvem (Polívkových tři sta tisíc), jsouce spolu na jedné lodi, proti nepříteli smrtelnému - všepožírající průmyslové civilizaci, s nímž zase je spřažena policejní moc. Takže sledujeme jednak ideový návrh jakési nouzové koalice a její vnitřní i vnější konflikty, jednak druhou fázi útěku - už nestačí být mimo město, leviathan dosáhne i sem a boj se vyostřuje - druhá generace jde zase o krok dál, do lesa. To všechno bych bral, i přesto, že s Cestou z města její proklamované pokračování vlastně nijak nekomunikuje. Horší je, že Vorel za čtvrt století kontinuálního tvůrčího chabnutí dospěl pozvolna přesně do té polohy, kterou jeho mladická sklepácká tvorba na začátku tak subtilně paroduje. Kruh trapnosti se uzavřel. Cestu z města, která byla teprve na půli cesty Vorlova sestupu, ještě bylo možno brát jako dílo vážně a těšit se z ní. Cesta do lesa především zásluhou trapného scénáře, který jen kupí smysl postrádající, nevkusné, citově podbízivé příhody a umělé proklamace, vypadá jako pilotní díl k nějakému novému nekonečnému tv seriálu a bojím se, že z tohoto dna se její autor už nikdy nezvedne. A ztvárnění muchomůrkových tripů? Pardon, ale taková rádoby psychedelická šmíra to opravdu zachránit nemohla. Jedna hvězdička z lítosti, ačkoli podle hodnocení většiny mých oblbenců to vypadá, že se mi zase něco neřeklo, a že to je s těmi vorlovými filmy úplně jinak. (01.06.2016)

Na týhle cestě jsem se cítil o něco líp, než na agresivním proticivilizačním tripu z města. I přesto, že je ten film přesně o ničem a všechny náznaky příběhu jsou dost děravý / zbrklý. Každopádně jako sonda do života lesní komunity, v níž je každá postavička tak trochu hardcore, funguje film dobře. Neglorifikuje, nezesměšňuje, nepoměřuje. Vztahy a názory všech jsou přesně tak vřelý / amorální / umělý / milosrdný / naivní, jak to zrovna jejich aktéři vnímají a potřebujou, na základě čehož se rovněž mění a kolidujou. Je to až s podivem, jelikož u Vorla jsem byl zvyklej na třeskutý (byť výstižný) karikatury charakterů. Tady jim podobnej přístup pomáhá k sympatický přesvědčivosti. A lesy máme rádi! (28.12.2019)

Tak jako sympatická podívaná. Všude les, srny, pole, postavičky, houbičky, dobři herci a docela aji sranda. Samozřejmě že to neoplývá nějakou nepředstavitelnou kvalitou, ale je to něco, co je originální a v českym filmu jsem nic takovyho podobnyho ještě neviděl. Bohužel to ale furt stojí na druhé koleji a neví, kam se to má posunout - tak to na mě aspoň působilo. Ale spíš spokojenost, než nuda, takže je to ok. (14.04.2014)

V jednom pořadu jsem viděl ukázku scény, kdy se Bolek Polívka hádá se svou filmovou ženou Evou Holubovou. A tak jsem si řekl, že to bude určitě dobrá komedie. Jaké ale bylo mé zděšení po zhlédnutí první půlhodiny. Nějaká debilní holka tam pořád lítá po lese ve stylu hippies a ve stejném lese se pohybuje přiblblý myslivec s pubertálním knírkem. Jenže potom se to nějakým zázrakem rozjelo a já jsem si užil vcelku netradiční komedii. Udělal jsem dobře, že jsem film hned nezavrhl. (26.11.2015)