Nezvaný host

Tenhle snímek Thomase McCarthyho toho "z pomocí bubnování" řekne více a vydá za tísíce plamenných proslovů na zasedání OSN, řešících otázku přistěhovalců. Pouze mám takovou výtku (ani ne tak k snímku samotnému, ale zejména tématu všeobecně), za to (pro mě osobně) hodně podstatnou.Ono to může lehce svádět (vypadat), že ti "špatní" (nechápající) jsou v drtivé většině případů místní (v tomto případě američané), ale opak je pravdou. Zkuste si žít v domě, kde vedle vás žije dlouhých 5 let komunita arabů, za celou dobu neprojeví snahu promluvit česky, hulení na denním pořádku, vynášení odpadu a udržování základ. pořádku jim zhola nic neříká a nechat poblíž volně pobíhat děti je téměř sebevražda. Podezíral jsem kamaráda téměř z rasismu, ale po mých dvou "návštěvách", jsem se mu musel chtě nechtě (ve světle již zmíněných skutečností) omluvit. Co tím chci říct?! Oni se nechtějí asimilovat.Neříkám, že rozhodně všichni, ale nic není v životě tak černobílé, vše má 2 strany mince. NE, opravdu nejsem rasista. Grázl může být stejně tak běloh, černoch, asiat, arab, eskymák a naopak. To není záležitost rasy, barvy pleti, víry...., ale otázka výchovy a hodnot. Jinak co se týče snímku samotného, vítám komorní vyznění, chválím Richarda Jenkinse a hudbu Jana A.P. Kazcmareka a i přes mé výtky vnímám snímek spíše v kontextu lidskosti než "politických souvislostí". Přesto, pokud si filmař vybere takovýto typ látky k zfilmování, musí počítat s určitým přesahem a tudíž komplexním srovnáváním..... (12.07.2011)

Hlavní hrdina je vyhořelý stárnoucí muž, který od smrti své ženy vlastně jen přežívá a post univerzitního profesora ekonomie mu umožňuje předstírat pracovní vytíženost, aby před ostatními zakryl svoji prázdnotu, zatrpklost a osamělost. Náhodné setkání s dvojicí imigrantů mu umožní upnout se k něčemu novému a v pomoci zatčenému muži, kterému hrozí deportace do vlasti, nachází nový smysl své existence. Potíž je ale v tom, že to je takové uměle naaranžované, zkrátka mě to nevtáhlo do příběhu a nevybudilo to ve mně - autory bezpochyby očekávané - emoce. Neprožíval jsem dramata těch hrdinů a nesoucítil s nimi tak, jak by se dalo očekávat. Ten film totiž ukazuje jenom jednu stránku věci a to ještě citově manipulativními prostředky. Není to film analyzující a opravdu provokující. Ona ta záležitost s početnou armádou ilegálních přistěhovalců je pochopitelně mnohem složitější. Celá Amerika vyrostla na práci bezprávných přistěhovalců, kdy obvykle až druhá generace mohla těžit z výhod systému a stát se právoplatnou součástí společnosti. Pro systém je pochopitelně výhodné, že v něm existuje skupina těch, co bez odmlouvání berou podřadnou práci a nechávají si vyplácet minimální mzdu. Tomu je uzpůsobená i represivní složka, která nemá za cíl zlikvidovat nelegální přistěhovalectví, ale udržovat ho v nějakých rozumných mezích. Tady by se našlo pro kritiku spoustu prostoru. Na druhou stranu, co si budem namlouvat, myšlenka, že kdokoliv má právo vstoupit do cizí země, pracovat tam a žít, je pochopitelně naivní a nepřijatelná. Tohle by žádný sociální a ekonomický systém neunesl. Ta imigrační policie a příslušné úřady pochopitelně dělají špinavou práci na politickou a potažmo i veřejnou objednávku. V tomhle je film neupřímný, protože jen na základě toho, že jste slušný, se azyl, resp. trvalý pobyt, udělovat nedá... Celkový dojem: 45 %. Trochu mi vadilo i pomalé tempo a sucharský zjev hlavního hrdiny. (14.10.2011)

Neuveriteľné, koľko úprimných emócií, vážnych tém a naliehavých myšlienok dokáže ponúknuť jeden nenápadný komorný film s postavami, ktoré by ste na prvý pohľad označili za vedľajšie. Úplne iný uhol pohľadu na životy ľudí, ovplyvnené emigračnou problematikou v New Yorku po 11. septembri. Uprená túžba po slobode, šťastí a (pravdepodobne poslednej) láske v živote. Thomas McCarthy je nevídano senzitívny a uvedomelý tvorca. (31.01.2011)

Milej a velmi silnej snímek, kterej do vás napumpuje spoustu energie, aby ji z vás na konci nekompromisně vyrval. A nezapomeňte, Amerika je svobodná země neomezených možností. Znáte to, ne? Americkej sen a tak. Pokud jde o příběh, tak to už je horší. Jednoduchej, předvídatelnej, obyčejnej. Příjemně komorní s neméně příjemnými hereckými výkony, ale po kvalitním artovém filmu je potřeba poohlídnout se někde jinde. Za shlednutí IMHO stojí. (27.10.2008)

Ale no tak. Od prvních minut těžce vykonstruovaný film, který si navíc hraje na nezávislý. Vypadá to spíš celé jako pohádka, jak zabedněný král prohlédl. Stačí pět šest minut, a je jasno, víme, jak to bude pokračovat, i jak to skončí, tuhle a támhle trošku přitlačíme na emoce. Ale uvěřitelné to není ani trochu a postavy jsou neskutečně ploché a nezajímavé. Bodejť jo, když jsou jen loutkami, které mají splnit scenáristovu podivnou premisu. (14.07.2011)