Zakázané království

Docela příjemná blbost, kterou si už sice nepustím, ale rozhodně jsem rád, že jsem to viděl. Zajímavé souboje a atmosféra film zachraňují a přes jeho okoukanost. I když do očí bije ten neuvěřitelný kýč a například na vzhled bělovlasé čarodějnice jsem si musel trochu zvykat, tak k filmu se to celkem hodí a dá se to přehlédnout. Filmová jednohubka, která neurazí. (12.12.2009)

Mé kung-fu nepředstavuje pro mé okolí žádné vážnější nebezpečí, překonávání fyzikálních zákonů zvládám spíše teoreticky, ale i s tímto handicapem mohu snít o tom, že umlátím zástupy protivníků a vrátím tupou tyčku opičímu králi. Bude-li mi při tom pomáhat kakabusácký Let Li a nepříliš střízlivý Jackie Chan, tak by mělo být o úspěch postaráno, ale ono by to jedno velké bojové klišé muselo rázněji přeskočit smrtelně nebezpečnou hranici průměru. (01.09.2012)

Nekonečný příběh s čínskými motivy. Nebýt Jeta Li a Jackieho Chana pochybuju, že by producenti takový scénář vůbec kdy schválili. Všechna možná klišé vyplňují "cestovací" pauzy mezi souboji, které jsou naštěstí (díky za Yuen Woo-Pinga) opravdu dobré. Snad příští spolupráce Jeta a Jackieho (prý pro Čínu) dopadne lépe. Tohle je jen lepší průměr. (25.05.2008)

Oproti ne právě pozitivním předpokladům pojícím se zejména ke jménu režiséra se z Forbidden Kingdom vyklubala vcelku příjemná kung-fu pohádka, jež pro mě osobně byla překvapivě koukatelnější než většina vážných čínských historických spektáklů za poslední dobu. Jet s Jackiem si natáčení podle následných reakcí asi moc neužili, ale na obrazovce to znát není, bouchá jim to víceméně pořád slušně a jejich duel je nejlepším mačem filmu. Woo Ping hraje v choreografii na jistotu a průměrná kamera ze soubojů nevykouzlí moc efektních okamžiků, leč je to přehledné, což se také počítá. Kromě na Jeta a Jackieho bych se těšil ještě na bičem se ohánějící bělovlasou záporačku, ta vážně stojí za to. (15.05.2008)

Fantasy pohádka s příjemným odérem osmdesátek. Na nic si nehraje, byť je jako celek vlastně docela i hravá. U mě vztah výpravy za zkamenělým vopičákem určovala především nostalgie. Pokud se dokážete naladit na dětskou vlnu z dob kdy letěl Nekonečný příběh (s tím to má společného překvapivě mnoho a vůbec není náhoda, že je tu tak často zmiňován), Willow či Zlaté dítě, tak máte zpoloviny vyhráno. Pokud navíc dokážete svou nostalgii vyladit tak přesně, že zapomenete na to jací řízci kdysi Jet Li s Chanem bývali, a že se již zákonitě neohýbají jako mladé proutky, tak jste za vodou úplně. Tady jsou sice po fyzické stránce pouhým stínem své někdejší slávy, ale sympaťáci k pohledání se šišlavou angličtinou to stále ještě jsou jedna báseň. Technická stránka ujde, scénář nevybočuje z mantinelů žánru, vykradená hudba sedne na jedničku, tempo nikde výrazněji nedrhne a tak jediným vyloženě špatným elementem je představitel hlavní role Michael Angarano. I německý fotbalový mančaft pobral více sympatičnosti a charismatu. Nový Bastien se tedy nekoná. Celkově však u mě zavládla spokojenost, byť jak jsem již zmiňoval, hlavně díky té mršce podšité co si říká nostalgie. (31.05.2008)