Mé srdce pohřběte u Wounded Knee

Na televizní zpracování je film velmi povedený a je vidět, že HBO do toho nějakou tu kačku vrazilo. Mírně dokumentární forma není na škodu a je historicky velmi přesná. Spíš než akci čekejte politické hašteření a propracování jednotlivých postav a jejich osudů, i když na závěr dojde i kolty. Emocionálně silný příběh, který se opravdu odehrál a musí vzít za srdce snad každého. Nutno ještě vyzvednout skvělé herecké výkony a odkaz, který nám film dává: lidi, nebuďme svině. (30.07.2015)

Asi vcelku nemá smysl k tématu něco říkat. Jen to, že oproti knížce Dee Browna je toto vyprávění k divákovi mnohem šetrnější a nenutí ho se koukat na zvěrstva vyhlazovací války vedené v zájmu osidlování Západu. Určitě bych k tomuto tématu doporučil mnohem rozsáhlejší a vydařenější materiál http://www.csfd.cz/film/175926-na-zapad/ v produkci Spielberga. Díky silnému závěru 80% (22.09.2013)

Vítězstvím u Little Big Hornu paradoxně začal úpadek Indiánů. Ale ani trestné výpravy, systematické vyhánění z původních teritorií či deportace do rezervací nevzaly Indiánům jejich specifickou hrdost a kulturu, kterou si uchovali dodnes. HBO vyprodukovala další výbornou televizní věc, která by si snad zasloužila i kino vzhledem k tomu, co nám distributoři vesměs nabízejí. Je to působivé a svým způsobem aktuální i dnes. Adam Beach zahrál Indiána, potácejícího se mezi příslušností k vlastnímu národu a světem bílého muže, věrohodně a mile překvapila i Anna "Rogue" Paquin či Aidan Quinn, u kterého jsem měl snad poprvé pocit, že opravdu hraje. Ale kdo mě nejvíc dostal byl představitel Sedícího býka August Schellenberg, jenž vložil do své role celou svou indiánskou mohawkskou duši. 85% (19.05.2009)

Prolog: Minulý rok (květen) jsem měl na zahradě obvyklou slavnost "Otevřený dům", bylo tu přes padesát lidí, hráli tu tři skupiny (včetně Jardy Hutky) a jednou z přidržených akcí bylo odhalování obrazu "Tatanka Jotanka Před Zákonem" od Karla Černého. Jednotlivé rysy jsme vybírali z dostupných fotografií a obrazů, já jsem poskytnul své největší orlí pero, které ční z obrazu (mystické propojení s Indiána s Kafkou) do prostoru.... Na film jsem se díval s hajným Žákem z Brušovce, který ocenil vtipnost, aktuálnost a všeplatnost výroků Sedícího Bizona, které jsem mu přitom citoval (např.: "Žijí ve mně dva psi. Jeden je zlý a druhý hodný a oba se pořád perou. Pokud chcete vědět kdo vyhraje, pak nejspíš ten, kterého lépe krmím")... Ve filmu mi připadlo, že vražda Tatanky Jotanky a Masakr u Wounded Knee se udály bezprostředně po sobě, což jsem si nemyslel. Není to ale tak ani tak: Tatanka Jotanka byl zastřelen 15. prosince 1890 a Masakr byl o čtrnáct dní později (což je filmově nezachyttelné).... Ale tak jako tak, pro samé pindání jsem se k hodnocení filmu vůbec nedostal... (23.02.2020)

Film samozřejmě zachycuje pouze zlomek vynikající dějepisné knihy Dee Browna "Bury my heart at Wounded Knee". Pokud by tak nečinil, musel by čítat alespoň deset hodin. Publikace se na vysoké historické úrovni detailně zabývá (nestydím se říci) genocidou severoamerických Indiánů v druhé polovině 19. stol. až do krvavého vyvrcholení u Wounded Knee. Coby děcko žeroucí Mayovky ať už knižní či filmové, sáhl jsem po knize, že si trochu rozšířím obzory a četba znamenala v tomto ohledu ztrátu ideálů a nevinnosti. Podobně se tak daří i filmu, který zachycuje zvěrstva a ujařmení páchané na původních obyvatelích Ameriky, ale zároveň se vyvarovává romantizujícího znázornění Indiánů. Navíc se velmi dobře podařilo zachytit bezvýchodnost situace těchto lidí, pro které byla jakákoliv volba cestou do pekel. Jen více takových filmů, protože rány jsou živé ještě dnes (např. velký incident v roce 1973). "Žádný indiánský jazyk nezná výraz pro vlastnictví půdy." (06.12.2009)