Mé srdce pohřběte u Wounded Knee

Prolog: Minulý rok (květen) jsem měl na zahradě obvyklou slavnost "Otevřený dům", bylo tu přes padesát lidí, hráli tu tři skupiny (včetně Jardy Hutky) a jednou z přidržených akcí bylo odhalování obrazu "Tatanka Jotanka Před Zákonem" od Karla Černého. Jednotlivé rysy jsme vybírali z dostupných fotografií a obrazů, já jsem poskytnul své největší orlí pero, které ční z obrazu (mystické propojení s Indiána s Kafkou) do prostoru.... Na film jsem se díval s hajným Žákem z Brušovce, který ocenil vtipnost, aktuálnost a všeplatnost výroků Sedícího Bizona, které jsem mu přitom citoval (např.: "Žijí ve mně dva psi. Jeden je zlý a druhý hodný a oba se pořád perou. Pokud chcete vědět kdo vyhraje, pak nejspíš ten, kterého lépe krmím")... Ve filmu mi připadlo, že vražda Tatanky Jotanky a Masakr u Wounded Knee se udály bezprostředně po sobě, což jsem si nemyslel. Není to ale tak ani tak: Tatanka Jotanka byl zastřelen 15. prosince 1890 a Masakr byl o čtrnáct dní později (což je filmově nezachyttelné).... Ale tak jako tak, pro samé pindání jsem se k hodnocení filmu vůbec nedostal... (23.02.2020)

Žili jako jiné národy. Nebyli lepší ani horší. Nebylo jejich zásluhou ani vinou, že se dějiny vyvinuly pro ně nepříznivě. Přinutily je žít v jedné zemi s jiným, početnějším národem, jehož hodnoty nesdíleli. Bránili se jak uměli, bojovali i vyjednávali. Přestože snad nakrátko uvěřili, že se štěstí obrací na jejich stranu, nakonec svoji zem ztratili a zachránili sotva holé životy. Tklivá hudba a nádherné obrázky přírody nás dohánějí k slzám. Tragika jejich osudu je ohromná. Jsme svědky zániku národa Sudetských Němců a marné snahy jeho posledních náčelníků, Konrada Henleina a K. H. Franka, zachránit pro svůj lid svobodu a důstojnost. --- Snad jednou i u nás vypukne takzvané revizionistické pojetí historie a někdo takový film natočí. Koneckonců, jak kdysi napsal Jaroslav Hašek, „morální vítězství je vždycky na straně toho, kdo je bit.“ --- Tento film v podobě hraného dokumentu není až tak zlý. Z věcného hlediska není zásadně nepřesný a jeho tendenčnost je převážně únosná. Je rozhodně mnohem slušnější, než třeba 1492: Conquest of Paradise. Kdo chce, může i z tohoto filmu rozpoznat, že hlavním bolehlavem vlády nebylo Indiány pobít, nýbrž je nějak, v rámci možností, zachránit při životě. (Pro srovnání, Argentinci měli v téže době se svými Indiány prakticky totožné potíže, a jediným vojenským tažením je vyhladili. Nikdo to nepřipomíná, nikdo jim to nevyčítá.) --- Více než film sám mi vadí kontext, ve kterém podobná díla vznikají a působí na publikum. Je to určitý trend, jehož společným rysem je podkopávání hrdosti a sebeúcty Ameriky a celého Západu. Člověk se musí ptát „cui bono“? A vtírá se mu na mysl Leninův výrok o „užitečných idiotech“. (21.08.2010)

Na televizní zpracování je film velmi povedený a je vidět, že HBO do toho nějakou tu kačku vrazilo. Mírně dokumentární forma není na škodu a je historicky velmi přesná. Spíš než akci čekejte politické hašteření a propracování jednotlivých postav a jejich osudů, i když na závěr dojde i kolty. Emocionálně silný příběh, který se opravdu odehrál a musí vzít za srdce snad každého. Nutno ještě vyzvednout skvělé herecké výkony a odkaz, který nám film dává: lidi, nebuďme svině. (30.07.2015)

Tolik jsem si přál, aby tento film byl tak skvělý jako třeba Tanec s vlky, až jsem si naběhl na vidle nepatřičného očekávání. Na rozdíl totiž od adaptace románového melodramatu, Wounded Knee nám přibližuje syrovou historickou realitu. Neservíruje nám žádné okázalé dobrodružství, žádnou romantiku, zároveň žádnou šablonovitost a i když je tento snímek natočen s určitou dokumentární strnulostí, nabízí nám nepodbízivým způsobem cennou autentickou výpověď velmi smutné kapitoly americké historie a lidských dějin vůbec. (03.09.2011)

Projekty z produkcie HBO sa stávajú čím ďalej, tým viac synonymom výraznej kvality. Aj tu ide totiž o perfektný film s príbehom hodným akejkoľvek ceny, prihliadajúci na historické fakty. Dojemné, drsné a pravdivé výpovede o osudoch červených tvárí. Ale nakoniec všetci hrajúci Indiáni sú jasným dôkazom toho, že práca ľudí presadzujúcich ich práva v minulosti nevyšla nadarmo, za čo im patrí obrovská vďaka. Kvalita je však nielen v príbehu, ale aj v hercoch a vyspelom spracovaní, ktoré ani prinajmenšom nepripomína črty televíznej produkcie, čo sa prejavuje na dobre vyzerajúcich kulisách, kostýmoch a dobre pracujúcom komparze. Takisto aj suprová práca s kamerou, filtrami a strihom. Bez týchto by to asi nebol taký vysoký nadpriemer. 85%. (11.07.2008)