Cesta

75% Intenzivní atmosféra knihy se na plátno převést nepovedlo, ale to snad ani není možný. Jinak se Hilcoat drží předlohy velmi věrně, což oceňuju. Mortensen jen standardně výbornej. Kdo nečetl McCartyho knihu, toho čeká asi celkem šok i když jedna z nejbrutálnějších pasáží knihy se tam nedostala. Nukleární zima. (24.06.2010)

V mezích možností citlivá a adekvátní adaptace novely Cormaca McCarthyho. Pravdou je, že to, co v předloze odkazovalo kamsi do nepostižitelných výšin "božství", "soucitu" a "humanity" se ve filmu logicky drží bláta a prachu. Ale podle mého to o moc lépe a syrověji natočit nešlo – pouze větší sevřenost by nepochybně nezaškodila. (24.04.2010)

Komentáře typu "zbytečný film" nebo "zbytečná adaptace" jsou povrchní, alibistické a značí jen nevyspělost samotného tvůrce komentářů. Filmové adaptace mohou být dobré či špatné, ale rozhodně ne zbytečné. Pokud má autor (v tomto případě režisér John Hillcoat) určitou vizi, stoprocentně se na ni zaměří a obětuje ji vše (v případě Cesty co nejvěrohodnější převedení literární předlohy na filmové plátno), je příliš jednoduché mu to vyčítat a hlouběji se nad tím nezamyslet, zvlášť, když je to tak kvalitní film. (14.03.2010)

Pomalejší tempo, kterým se pohybujeme v ponuře zbarveném postapokalyptickém světě podporuje jakousi "konečnou" atmosféru, která má nejspíš být hlavní devizou filmu. Samotný děj totiž není nikterak bohatý, otec se synem kamsi jdou, naráží na pozůstatky někdejšího světa a ve flashbacích tesknou nad minulostí. Právě flashbacky se mi zdály zbytečně emocionálně přepálené. Film se snaží těžit z emocí, pohybujících se na hraně patosu, místo toho, aby rozpoutal nějaký opravdový boj o přežití, či bezútěšnou depresi... 6/10 (07.08.2016)

„Snažil jsem se vypadat jako každej jinej cestující zabiják. Ale srdce mi bušilo. A když jde o syna, pokládám si jedinou otázku. Dokážeš to, až nadejde čas?“ Svět, ve kterém otec předává synovi rady ohledně toho, jak se má správně zabít…Cesta je více než pochmurným postapokalyptickým obrazem světa po ehm, nějaké katastrofě (po jaké? Těžko říct, z těch pár flashbacků se moc nedozvíte). Na filmu se mi líbila atmosféra, ta mě hodně bavila (pošmourno, zamračeno, zlověstné zvuky v pozadí, všude spálená země bez života). Podstatně horší to ale bylo s protagonisty. Pokud k otci chováte jen malé sympatie a syn vám naopak silně leze na nervy (chápu nepříjemné srovnávání se s nutným předčasným vyspěním a převzetím plné zodpovědnosti za svůj život, ale když on byl tak strašně „na-přes-držku“), není zrovna jednoduché se do snímku plně ponořit. A konec (zjevně udělaný pro mainstreamové zámořské rodiny) film zrovna také nevytrhne. Takže stejně jako v případě Země bez zákona odměním Hillcoata jen lepším průměrem. (27.10.2019)