Cesta

Většinu stopáže jsem byl přesvědčen o stoprocentním hodnocení, posledních pár minut však snad patří úplně jinému filmu. V zobrazení postapokalyptické budoucnosti Cesta strká veškerou současnou konkurenci do kapsy. V intenzitě zoufalství a deprese se může měřit snad jen se starším britským Threads. The Road je pádným argumentem pro ty, kteří tvrdí, že I Am Legend nebo Carriers nejsou nijak zvlášť povedenými snímky. 9/10 (13.01.2010)

Scénář: Joe Penhall .. Zvládnuté. Od jistot, kterými jsou Viggo Mortensen, hudebník Nick Cave a především adaptace proslavené předlohy po nedůvěřivě obsazený post režiséra, jenž svojí prací naštěstí přesvědčil. Podobně jako v knize je téměř vše, co se okolností spalující katastrofy týče, zahalené rouškou nejasností a tajemstvím a vlastně jediné, co je rozpracované svévolně, je dění okolo ztráty matky. Žádné zbytečné okázalosti anebo efektní akční momenty navíc se naštěstí nekonají. Jde o strohé ovšem působivé putování anonymních osob postapokalyptickou pustinou, jejich vzájemné pouto i rozdílné pohledy, kde mi jen ten neustále z temného nebe padající popílek a častější nalezení jídla chybělo. Cesta nekončí. Cíl je stále v nedohlednu. (12.01.2010)

Tohle bezútěšné putování za prchavou nadějí v postapokalyptické vizi má něco do sebe, ale to hlavní mu schází – dramatická stavba. Otec a syn putují zdevastovanou krajinou, které přírodní katastrofa vzala všechno, co vzít mohla. Lidská důstojnost je ta tam, hrstky přeživších dohnal nedostatek jídla k pojídání jeden druhého a neúplná rodinka chce být těmi good guys a díky houževnatosti vůdce téhle minismečky (naprosto soustředěný Viggo Mortensen opět dokazuje své herecké kvality) jimi i jsou. Pokud se tedy někdo nechce zmocnit jejich „pokladů“ a pár konzerv, které tlačí v nákupním vozíku v těchhle nesmírně fotogenických lokacích. Cesta odnikud nikam a hlavně na jih, kde je prý lépe.. S oblohou zatěžkanou šedočernou depresí a bez jediného slunečního paprsku nám tak tvůrci předkládají tuhý boj otce a syna, který těží z prý výborné knižní předlohy jednoho z nejuznávanějších současných amerických prozaiků Cormaca McCarthyho. Život v tomhle komorním dramatu s minimem dialogů a bez okázalých gest nemá příliš velkou váhu.. takhle na papíře to vypadá výborně!! Ale není.. nečekal jsem žádné opulentní akční sekvence nebo uplakané scény, ale australský rodák John Hillcoat se mi jednoduše nedokázal za ty necelé dvě hodinky dostat pod kůži. I když právě realismus tkví v nejsilnější zbrani Cesty, tihle dva kolem mě během svého nekonečného putování prošli, vzájemně jsme se zaregistrovali, letmo pozdravili, ale k bližšímu souznění nedošlo. Proto jsou už zase někde v nedohlednu.. (02.05.2010)

,,CESTA, TO JSOU UPRCHLÍCI TÁHNOUCÍ VOZÍKY A OZBROJENÉ GANGY HLEDAJÍCÍ BENZÍN A JÍDLO“....... /// Každej to zná (nikdo neprožil). Vím. Třeba Max. Jenže tady nejde o zábavnou akci. Jde o život, o syna, o otázku, jestli to nakonec dokáže. A všechno je tak NÁDHERNĚ DEPRESIVNÍ! Líbí se mi vytvořenej svět (některý obrazy bych si klidně flákl na zeď a v depresi bych do nich třískal hlavou), ve kterým je málo těch dobrých (nemyslím Šluknovskej výběžek). MY PŘEŽIJEME! Dobře je, když najdeš brouka a víš, že nesníš člověka. Neustálej boj o kejhák – to nemám ani ve válečným filmu. A navíc...všechno je tak NÁDHERNĚ DEPRESIVNÍ, takže tomu hudba Nicka Cavea sedne jako ,,nočník na prdel“. Chcete si zkurvit náladu? /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Knížku od Cormaca McCartyho ,,The Road“ číst nebudu. 2.) Brouzdám po městě s vozejkem od ,,kafláče“. 3.) Utekl jsem řezníkovi z udírny (možná to nebyl řezník, ale udírnu poznám!). 4.) Potřebuju si zopakovat pravidla přežití. /// PŘÍBĚH **** HUMOR ne AKCE * NAPĚTÍ ** (05.09.2011)

Soumrak lidstva aneb takhle to jednou s námi dopadne. Kdo si myslel, že na natočení kvalitního filmu jedna vystřelená kulka a putující otec se synem nestačí, tak se škaredě pletl. Cesta má tak silnou atmosféru, že by se dala krájet sekáčkem na maso. Trojice Hillcoat - Mortensen - Cave vyždímala z daného tématu absolutní maximum, což se odráží hlavně na depresivním pocitu při sledování. Nejvíce mne ale na celém snímku uchvátil jeho obraz. Po celou dobu totiž nenarazíte na jakékoliv pastelové barvy, pokud zrovna hlavní hrdina v krátkých záblescích nevzpomíná na pestré časy se svou láskou. Moře vypadá jako Londýnská stoka, zvěř se stala součástí historie, celkový look okolní krajiny je pouhá směs odstínů černé a bíle, takže i taková duha působí jako dar od Boha. Beznaděj a zoufalství na každém kroku. Konečně dílo pojednávající o konci světa, které má srdce a duši. (02.02.2010)