Cesta

Cesta je ukázkovým příkladem rčení "Za málo peněz hodně muziky." Otec a syn putují pochmurnou, depresivní a zdevastovanou krajinou ve světě, ze kterého vymizel život. Nikde už nic neroste, zvířata nejsou. Jen šeď, déšť, zima a hlad. Společnost jim dělá nákupní vozík a občasný výskyt dalších přeživších, prahnoucích po mase. Jejich mase. Vůbec mi nevadilo, že se ve filmu nedozvíme příčiny této zkázy. Cesta je jeden z těch snímků, který by mohl ukazovat budoucnost takovou, jaká by klidně mohla být. A přesto, když jsem v závěru uviděla moře, dostala jsem podnět k zamyšlení. Moře, voda. Tam, kde je voda, je přece život. Mohly by tedy nějaké organismy či snad i tvorové ve vodě přežít, nebo by z ní snad znovu mohla započat evoluce...? (26.12.2012)

Film ma jedinej zasadni problem, je to proste tezce stereotypni. Jestli vam utece zacatek filmu, skocite se behem nej na pul hodiny vysrat a podobne, o nic proste nepridete, fotrik se synackem jdou pres lesy, pres louky, pres plaze a po silnicich a furt jen jdou a jdou a nic se nedeje. Sem tam to je sice spestreny setkanim s nekym a podobne, ale to zabira vzdy jen minimum casu, proste je to film o chozeni. Moc tomu ani neprida celkovej look filmu, kde jsou neustale jen stromy a vse je sedivy a spinavy. Navic bohuzel typicky tema takovejchhle filmu, celej svet v prdeli a oni jdou nekam, kde si mysli, ze bude lip. No ale nejakym zahadnym zpusobem to nenudi, dokonce se na to diva docela dobre, film ma fajnovou lehce depkoidni atmosferu, pusobi drsne a realisticky, cely to prostredi, ac stereotypni, tak ma neco do sebe a hraje prijemna hudba. Navic zarostlej, spinavej a chrchlajici Mortensen je fajn. Co se tyce jeho synacka, Kodi to hraje slusne, bohuzel me jeho postava docela rozcilovala. Ne tim, ze by to byl typickej malej prechytralej parchant, tady je to presne naopak, malej, vecne s necim otravujici uplakanek. Co se tyce ostatnich, prekvapuje me, ze tu jsou takovy jmena jako Duvall, Pearce a Theron, kdyz jejich miniaturni role moh zahrat jakejkoliv vosoust. Co se tyce konce, o tom radsi pomlcim, nebudu se zbytecne rozcilovat. Ty 4* dam, je to proste docela zajimavej postapokalyptickej film, ale to hodnoceni na IMDB me docela prekvapuje, zas takova pecka to neni. (14.01.2010)

The Road je o putování otce a syna ve zpustošeným postapokalyptickým světě, kterej vypadá jako jedna velká skládka, za přežitím. Je to minimálně akční, vlastně vůbec, protože to je film o osamělosti, beznaději a přeci stále o síle bojovat o obyčejný přežití a neumření hlady. Takže namísto bojů s kanibalistickejma skupinkama se to soustředí spíš na předlouhý putování a občasný narazení na nějakýho zuboženýho člověka což samo o sobě neni špatný, béčkovejch postapokalyptickej masakrů tu už bylo hodně, ale chtělo to postupem času nějaký oživění, protože ke konci to už hodně citelně ztrácí dech a závěr je vyloženě mimo, nicméně Vigo Mortensem je tady naprosto úžaasnej, stejně jako Kodi Smit-McPhee,, vypadaj tak příšerně, že bych jim i tu korunu hodil, v podstatě oni dva dělají celej film, zbytek herců se tam vždycky jen mihne a nestojí moc za pozornst. (13.01.2010)

Pomalejší tempo, kterým se pohybujeme v ponuře zbarveném postapokalyptickém světě podporuje jakousi "konečnou" atmosféru, která má nejspíš být hlavní devizou filmu. Samotný děj totiž není nikterak bohatý, otec se synem kamsi jdou, naráží na pozůstatky někdejšího světa a ve flashbacích tesknou nad minulostí. Právě flashbacky se mi zdály zbytečně emocionálně přepálené. Film se snaží těžit z emocí, pohybujících se na hraně patosu, místo toho, aby rozpoutal nějaký opravdový boj o přežití, či bezútěšnou depresi... 6/10 (07.08.2016)

Opojně pomalé, beznadějně depresivní, se všemi odstíny šedé, špínou, kterou nesmyjete a vizí před níž nelze utéct. Hillcoat zahalil Ameriku do nejponurejších barev a zadaptoval McCarthyho knížku s takovým důrazem, že začnete ve sklepě vršit zásoby a učit se střílet z luku, stahovat místo filmů králíky a hledat nejrychlejší cestu k nejbližšímu krytu. Mortensen je sázkou na jistotu, Kodi Smit-McPhee je příjemným překvapením, ale klobouk letí k nohám Hillcoata, který publikum válcoval už v Proposition. Apokalypsa, ze které běhá mráz po zádech. Řemeslo, které hřeje. A film, jenž nutí k zamyšlení. (15.01.2010)