Režie:
Justin TherouxKamera:
Stephen KazmierskiHudba:
Edward ShearmurHrají:
Billy Crudup, Mandy Moore, Tom Wilkinson, Bob Balaban, Peter Bogdanovich, Bobby Cannavale, Martin Freeman, Christine Taylor, Dianne Wiest, Cassidy Hinkle (více)Obsahy(1)
Rudy Holt, Henryho velice dobrý přítel a zároveň i ilustrátor jeho knihy pro děti o bobrovi Martym, zemře. Henry je zdrcen jeho smrtí a nemůže se postavit na vlastní nohy, jeho zesnulý kamarád mu velice chybí a on ví, že nikdo jiný nebude tak dobrý jako on. Sympatická Lucy se stane jeho novou ilustrátorkou, jenže Henrymu se tato dívka vůbec nezamlouvá, a tak ji jen uráží a ponižuje. Lucy se snaží jeho podivínské chování přehlížet a spolupracovat s ním, i když to jde velice těžce, ale pod vidinou tučné odměny tohle vše hodlá přetrpět. Henry s ní odmítá pracovat, ale postupem času přeci jen svolí. No a jak to tak bývá, Henry je přeci jen muž a Lucy je žena, takže je jasné, že to mezi nimi brzy zajiskří... (Ssimca)
(více)Videa (1)
Recenze (84)
Upřímně mám chuť jednu mířenou vrazit do tváře scénáristy (David Bromberg), který rozbíjí snažení Therouxe i herců. Zabíjí je v naprosto primitivním a hloupém skriptu plném klišé. Jinak roztržitý Billy Crudup i roztomilá Mandy Moore vyzařují dostatečnou chemii, abych jim fandil, to nemohu říct. Tom Wilkinson, Martin Freeman, Dianne Wiest jsou už jen takové zbytečně kvalitní třešničky na sympatickém, ale obyčejném, indie dortu. 60 % ()
Tento pokus o originální zpracování love story mě zase až tak moc neuspokojil, vzhledem k tomu, jak vysoké zde má hodnocení. Postava ultra magora v podání Billyho Crudupa byla bez diskuzí to nejlepší, co se dalo vychutnat. Jeho démony bylo zajímavé pozorovat a člověk mu fandí, když se s nimi snaží vypořádávat. Mandy Moore byla taky sladká a ocenit musím i netradiční poutavou hudbu. Jenže to všechno přebíjí fakt, že jsem se docela nudil, jak se to vleklo. 60 % Oblíbená část- Henryho slovní ulevení si v jeho bytě, předtím než spolu začnou s Lucy pracovat ()
Do filmu jsem šel s tím, že mě čeká taková ta milá žánrovka, fajn herci, do toho tklivý soundtrack, no prostě pohoda hadr. Nedočkal jsem se :-) Dedication, i díky tomu, že se tu fuckuje v intervalu jedno fuck za dvě minuty, je filmem spíše nesmlouvavým, jako kdyby vám do obličeje plivla nějaká hezká holka- lepší než plivanec od nějakýho mamrda, ale pořád je to plivanec... Pár slov o hereckém obsazení (protože to je... trefné): Tom Wilkinson jako vždy precizní, Mandy Moore jako vždy otravná, Martin Freeman měl dostat víc prostoru, ale (i díky dobře napsané postavě, ve které jsem se tak trochu viděl) největší kus koláče si tu pro sebe uzmul Billy Crudup a žvejká mu to víc než dobře. Na první dobrou zaujal ještě soundtrack, který je vážně vážně vážně excelentní (Deerhoof rules). ()
Mám rád takovéhle filmy. Celkem ohrané téma ale s výborným zpracováním, sympatickými herci a celkově dobrým obsazením. Tady byl pro mě ještě nevšední soundtrack který velmi dobře sekundoval jako kdyby podzimní náladě filmu. Výborný filmový zážitek, a i když film byl takový trochu melancholicko-chmurný a tím i utahaný, výrazněji jsem se po celou dobu nezačal nudit, za což přidávám obvyklou jednu hvězdičku navíc. ()
Ten film byl divnej. Navíc, hlavně ze začátku, hrozně sprostej. Což bylo o to horší, protože jsem se na něj dívala s americkými věřícími lidmi. Když se ale na scéně objevila Mandy, začalo to být lepší a lepší... A s písničkou "Oh no, oh no, oh no .." mě pak už ten film dostal (skoro) úplně. Znovu na něj asi koukat nebudu, ale rozhodně mě překvapil. ()
Galerie (57)
Photo © Plum Pictures
![Dedication - Z filmu](http://image.pmgstatic.com/cache/resized/w663/files/images/film/photos/161/012/161012471_084996.png)
Reklama