Sluha

Nahlížení do světa těchto artových filmů bývá pro mne často obrovskou houpačkou, některé podobné kousky mne úplně nadchnou, vyvolají silné emoce, jiné i přes své nesporné silné kvality spíše minou. U Sluhy jsem v poslední půlhodince už doslova trpěl, těžko se mi hledá odpověď, proč. Film jsem před nedávnem po zhlédnutí prvních minut odložil pro rozpoložení na daný styl, díval se úplně v klidu odpočinutý, v případě nutnosti udělal i přestávku. Zpočátku mne film hodně zaujal, už od prvních minut začal přinášet podivně depresivní náladu, ale dostával mne do očekávání, jak se načrtlé vztahy vyvinou. Občas jsem byl trochu otráven z poněkud monotónní formy ve znamení dusivé atmosféry na prostorách jednoho pokoje, ale definitivně to zazdila úplná destrukce všech postav spějící k závěrečnému dění, kdy se skoro ze všech přítomných stávala jakási podivná monstra a celé to začlo nabírat na surrealistických obrátkách. Ač mne povětšinu času zaujala minimálně osobitá experimentální kamera, za cca poslední půlhodinu (a mé dojmy z ní) nakonec musím jít s hodnocením ještě níž, než jsem předpokládal. S Josephem Loseyem jsme se ve finále totálně minuli. 45% (29.12.2019)

Komentář obsahuje spoilery. Až do osmdesáté minuty jasných pět, zbytek za dva. Řemeslně naprosto precizně natočený film, s velmi působivou hudbou (vzpomeňte na sílu fagotu ve Slavnostech sněženek) táhnoucí se napříč celým dějem, s vynalézavou kamerou (skvělé záběry v zrcadle, vlastně už první nájezd kamery ve scéně, kdy Barrett vstupuje do domu a přichází ke schodišti, je úžasný). Příběh, který však selhává v tom nejdůležitějším - režisér nepochopitelně odmítl rozvinout divákovi Barrettovu manipulativnost, z hospodského odprošování jsme najednou v situaci, kdy si někdejší přísný pán a jeho gentlemanský sluha tykají, hrají na schovávanou a hází po sobě tenisákem. Jistě, stopáž filmu je i tak už na pokraji únosnosti, ten rychlý a nevysvětlený posun však tohle jinak mistrovské dílo sráží do kolen.___Kolega Ony je vedle jak ta jedle, zmiňovaný dialog je sice skutečně banální a nudný, je však ve filmu naprosto ojedinělý a především má své logické vysvětlení, byl použit jako generalizace (nebo chcete-li, malá ochutnávka z) „povinné“ snobské návštěvy.___ Dirk Bogarde, to je sluha profesionál, Sarah Miles pak neodolatelná svůdnice („Bože, jaké je tu horko..“), do třetice James Fox (který mi silně připomíná našeho Jaromíra Noska, prototyp slizouna) jako namyšlený, ale férový pán. Edit 22.11. 2014: Viděno v dabingu, a dojmy z filmu stejné. Skvělé svícení, vynalézavá kamera, působící hudba. Konec slušně řečeno zazděný. A výborní Etzler, Trojan a Zedníčková v hlavních rolích. (25.02.2010)

Je to síce otrepané klišé, ale aj film Sluha sa rozbieha veľmi zvoľna. Tušíme, že niečo nie je v poriadku a zároveň sa bojíme, že skrytá hrozba sa prejaví vo forme otrepaných klišé amerických filmov, ktoré však vznikli oveľa neskôr. Losey je ale nesmierne precízny v komponovaní záberov, vo forme dialógov, v budovaní napätia, ale najmä v nie tak úplnej predvídateľnosti deja. Je to jednoducho natočené veľmi inteligentne a s veľkým zmyslom pre detail, rôzne akcenty a film môžeme s kľudným svedomím nazvať psychologicky dôveryhodným. Veľkým plusom je atmosféra mesta, ktorú cítime aj napriek tomu, že z domu takmer nevyjdeme. (21.05.2014)

Moc roztomilé byly záběry ulic a dost dobré scény na schodišti. Ale nějak nevím, co s postavami, které se jen válejí a plkají o všem možném, jen jako by si dávaly pozor, aby to nebylo něco smysluplného nebo nedejbože důležitého. "Žijí tam Pončové." "Pončové? To jsou lidi?" "Jasně, kovbojové." "Já myslela, že pončo je ten hadr s dírou na hlavu." "Kdepak, to je pláštěnka, miláčku." Místy se mi zdálo, že to není úplně špatná cesta, protože film mě kupodivu nenudil a příjemně plynul. Dialogy, právě tím, že jsou o ničem, působí sympaticky. Ale stejně mě to nějak nenaplnilo. Příště si to zkusím dát jako komedii. (16.06.2007)

Slúžim, slúžiš, slúžime. V každom sluhovi kus pána. Pretože len oni dvaja majú rovnako intímny prístup všade. Nakoľko podriadený vzťah je z hľadiska prirodzeno právnej teórie rovnosti všetkých prirodzene neprirodzený, každý otrok sa snaží zachytiť odlesk trblietavej nádhery toho, pre koho pracuje. Záleží len na jeho šikovnosti a vynaliezavosti, koľko sa komu podarí uchmatnúť z vládcovho bohatstva, moci a manierov., a ako dlho to vydrží. Losey v dômyselne zrežírovanom príbehu ukazuje pána, ktorý sa spočiatku snaží udržať hru v medziach rozkazovačne poslúchacích konvencií. No klinec do hlavičky udrie jeho frajerka, keď lakonicky skonštatuje: "Ty si tak lenivý." A ozaj - developer, ktorý sa dá nahovoriť na megalomanský projekt v Brazílii, extra pracovitosťou ani záujmom oň nevyniká. Vyvolenej srdca manželstvo síce sľúbi , no nekoná. Po tom, čo osirie jeho príbytok, nie je schopný sa postarať ani o jednoduchý poriadok. Prirodzene siahne po prosiacej ruke sluhu, ktorý už raz zradil. V skutočnosti ho potrebuje ako soľ. Úlohu zohráva i explicitne nevyslovená, no v náznakoch zrejmá, mužská erotická príťažlivosť. Je potom celkom prirodzené, že z kašírovanej pokryteckej hry sa stane to, po čom slabošský aristokrat v skutočnosti vždy túžil - nikdy sa nekončiaci dekadentne opilecký žúr. (05.11.2020)