Garth Marenghi: Nemocnice na kraji světa

Pouze pro milovníky britského suchočerného humoru! Ostatní by asi nedocenili, že je to schválně natočené tak nebetyčně stupidně, že nezbývá než zírat s otevřenou pusou a smát se od ucha k uchu. To množství špatných střihů, nelogických sekvencí, levných triků, přehrávaného herectví, mizerné hudby a dementních dialogů témeř boří iluzi, že jde o skutečný, nikdy nevysílaný hororový seriál z 80. let. (Jen skoro, navíc Červený trpaslík má takhle mizerné triky dodnes). Na druhou stranu, kdyby natočili víc než šest dílů, tak už by to nebyla taková stranda. Tohle je přesně ta správná feferonková jednohubka na šest večerů po sobě. __"Pedantský divák by tam mohl vidět provázky. Ale kdo dává pozor na provázky, nedává pozor na příběh! U loutkového divadla jsou taky vidět provázky, ale podstatné jsou loutky. Každý, kdo se chodí dívat na Kašpárka kvůli provázkům, je úchyl." (24.04.2008)

Parodie na nemocniční seriály říznutá parodií na horory a 80tky jako takové se ani v nejmenším netrefila do toho, co mě připadá vtipné. Několikanásobný gag jak hrdinové bojují s jakoby oživlým předmětem, či záměrně toporné herectví a špatné střihy - zdálo se mi to maximálně tak trapné a vhodné jako scénka jen na dětskou oslavu. SHRNUTÍ: Když parodie není vtipná, je to pořád ještě parodie? (03.04.2021)

80ky na 80tou! Tohle je opravdu hukot od samotného splétače snů, podbarvený skvělými hity a opentlený řadou skutečně galaktických hereckých výkonů. A ty hlody okolo :-) Občas to ale bylo za ( mojí ) hranou (ne)vkusu i s přihlédnutím k parodovanému formátu a trochu se to vyčerpávalo s postupem dílů. Nedávám tedy plnej kotel, přesto je to doslova napěchovaný skvělými momenty. (29.08.2010)

Dávám "jen" čtyři pecky, pět si nechávám pro naprostý mimořádky, GM k tomu ale nemá daleko. Sledoval jsem to s radostí a permanentním spokojeným úsměvem ve tváři. Richarda Ayoadeho považuju na základě tohoto seriálu za regulérního génia, dát tomu tento výsledný tvar od něj vyžadovalo neskutečnou sebekázeň, neskutečnou dávku představivosti a nadhledu. Umět a přitom se ve všech směrech a ohledech tvářit, že neumím, to je totiž vážně ohromný umění. Výborná záležitost, jsem moc rád, že jsem na ni kápnul. (06.07.2016)

Na věčnou otázku, která horrorové fandy rozděluje na dva nesmiřitelné tábory již od poloviny sedmdesátých let, tedy zda je lepší Stephen King či Garth Marenghi (u nás takřka nepřekládaný, s jednou výjimkou v povídkovém sborníku sestaveném tuzemským apoštolem horroru Tomášem Korbařem) tu odpověď nenajdete. Zásadnost Darkplace ovšem tkví v tom, že je na tolik kvalitní, že i zapřísáhlé Kingovy pohůnky je schopen zaujmout a nahlodat je, že i na tom Marenghim přeci jen něco může být... Což se v opačném gardu doposavad žádnému Kingovu dílu nepodařilo. (26.02.2011)