Střepy v hlavě

Budování atmosféry od nečekaného rozbití zrcadla je slušné. Takřka neustálé napětí, docela dost mrazivá atmosféra, fungující lekačky…a také soustavné odpírání vodítek divákovi, tvůrci s ním rozhodně nehrají fér hru (vždyť třeba i takový „hloupý“ rozhovor doktora s rodinou po nehodě publikum neslyší). Jenže největší podraz je závěrečná pointa…a musím bohužel konstatovat, že tak hloupé, nedomyšlené a neuspokojivé „vysvětlení“ už jsem dlouho neviděl. Velmi dobrý dojem ze zbytku filmu totiž konec opravdu hodně kazí. A když si k tomu člověk přičte „některé“ postavy, co v divákovi vyvolávají spíš zklamání/výsměch než děs a nezvládnuté detaily (kupříkladu do očí bijící figuríny v autech, ty snad ani nebyly potřeba, ne?), hodnocení padá strmě dolů, a to až na průměr (žádnému žánru neodpouštím zpackaný konec, ale u hororů/thrillerů to platí v mém případě dvojnásob). (20.07.2014)

Nasaju kouř do plic a nechám ho tam stát, když dostane se do mozku, začne si se mnou hrát, to pak mám zas ty svoje šílený stavy, dělám co mi řeknou ty hlasy z mojí hlavy... Ale jo, mrazivá atmosféra se tomu upřít nedá, příběh docela zajímavý, pár fajn bubu scén a pozadí... ehm, pozadí Londýna, ofkórs, taky pěkný ;-) Ale zároveň i docela nůďa a takovej ten pocit 'who cares', bude vám asi jedno, kdo, kde, kdy a proč. A to není nikdy moc dobře... (19.08.2015)

Ten nápad o zrcadlových odrazech pronikajících do našich životů je poměrně neotřelý, parádní a vlastně i pojat docela mrazivě. Jen mě trošku ubíjelo to ultrapomalé tempo, které by bylo fajm, kdyby nebylo pomalé zase až tak moc, že mě uspávalo. Což mi trochu kazilo tu mnohdy lynchovskou atmošku. Lena je úžasná, ty haluzově snové sekvence jsou parádní, ale na můj vkus jsem si film musel několikrát vracet. (03.03.2014)

Když jsem se dozvěděl, že Cashback a Střepy v hlavě spojuje osoba režiséra, vykulil jsem oči. Zatímco Cashback znamenal pro mě úžasnou vizuální a napáditou podívanou, druhý ze snímků představuje devadesátiminutovou nudu ozvláštněnou několika napínavými scénami a zaujetím nad pointou, kterou jsem však osobně vůbec nepochopil a celý film na mě tedy působí zmateně. (31.12.2010)

Hororové ladění se nerovná unikání smyslu, a tak se stalo, že mě napadla další varianta českého názvu - Hlava jako střep - čímž chci říct, že jsem nepochopila a výjimečně z toho neviním vlastní zabedněnost , takže k pochvale mně zbyl jen příjemný pohled na Lenu Headey, ačkoli mám výhradu k jejím sedmadvacetinám, na které se neúspěšně snažila vypadat, i fakt, že mě The Broken dokázal udržet v napětí, to však nic nemění na tom, že jsem se po svých každodenních ranních zkušenostech mohla krátce po projekci, uprostřed noci, vysmát všem zrcadlům. (08.12.2013)