Kainova výchova

Já mám divné filmy rád, ale Kainova výchova není dostatečně divná na to, aby mě zaujala, ani natolik normální, aby mi nepřišla divná. Většinu času jsem u toho filmu protrpěl, byl mi vyloženě protivný a kdyby na tom nebyl řemeslně tak dobře (procházka budovou na jeden záběr), dal bych mu bez milosti dvě hvězdy. (16.05.2010)

Ve své oficiální verzi "Kainova výchova" nabízí sice ne dokonale vystavěnou, ale zato dokonale zrežírovanou parafrázi na "Psycho". Mnohé neduhy kino verze pak napravuje fanouškovský "director's cut", který vznikl podle původního scénáře a nadšeně jej posvětil sám režisér. V obou verzích nicméně vynikne nejen úchvatně vyšinutý výkon Johna Lithgowa, ale také až fetišistická režie. De Palma se vyloženě vyžívá v inscenování okázale umělých, ale důmyslně vrstvených scén, které působí jak obživlá tabla, v nichž se snoubí kýčovitá nadreálnost s vyhrocenou dramatičností. (27.12.2022)

Tak tohle jsem si užil. Brian De Palma znásilňuje Hitchcocka ( a to doslova ), podráží diváka, opouští žánrová pravidla a já se skvěle bavím, s občasným příjemným mrazením v zádech a úsměvem na rtech ( přímé citace z Psycha ). Dočkal jsem se i De Palmových obsesí monitory ( obecně voyeurství ) a dlouhých steadicam záběrů ( ten nejdelší má těměř 4 minuty ). A samozřejmě nějaké ty vracečky. Brát to jako seriózní thriller/horor je fatální chyba! Pobavte se! Zásadní pro vvychutnání nebo odvrhnutí tohoto filmu je to, do jaké míry jste ochotni přistoupit na De Palmovu hru, kde je pro vás míra "tak tohle už ne." Závěrečná scéna je lahůdka!!! -- Sám Quentin Tarantino na bonusovém disku k Pulp Fiction ( rozhovor s Charlie Rosem, 31. minuta ) říká, že se u tohoto filmu skvěle bavil a označuje ho za experiment na téma "Jak neuspokojit řadového diváka." Souhlas. Jen mě mrzí, že jsem ještě neviděl De Palmovy starší thrillery, protože je možné, že tohle už je jen slabý odvar. -- psáno cca o 3 týdny později: Femme Fatale je taky pecka a Brian De Palma jde do mých TOP 5. (12.12.2005)

„Někdo štěpí uran, někdo dětem psychiku. Vědec nebo buran? Praotec všech zvrhlíků!“ Filmy na téma DID mám rád, ostatně sám už léta studuji csfd pacienty s dissociative identity disorder, kteří si povídají sami se sebou (se svými dalšími nicky) na zdejších diskuzích. LÉKAŘSKÉ OKÉNKO: [][] Příklady DID: Ꙭ Samozvaný „hororový expert“, ten strčí do kapsy i Rozpolceného Kevina s jeho 23 osobnostmi. Ꙭ Uživatelé, kteří v komentářích Raising Cain vyzdvihují, ale současně ho nízkým hodnocením srážejí. Ꙭ De Palma sám, rozštěpený do těchto osobností: režisér, scenárista, zvukař, osvětlovač, kulisák, slečna s klapkou. [][] Tím vším plus chytrým sofistikovaným scénářem mě De Palma napálil a já byl v Cainově rodině a jeho identitách natolik dezorientován, že z rozštípání na osobnostní třísky jsem podezříval i Jenny, jejího milence, malou Amy a dokonce i jejího plyšáka. SPOILER: ten králíček to nebyl. (06.01.2024)

Brian De Palma ve svých filmových dítkách sice vykrádá Hitchcocka, ale pravdou je, že tyhle thrillery, často o poruchách osobnosti, mu svědčí jako málo komu. De Palma je hračička a velký detailista, což je naprosto odzbrojující kombinace, díky které si můžeme vychutnat mnohdy fascinující obrazy a kamerové hrátky, něco jako střihem nepřerušený čtyřminutový záběr několika postav, které společně procházejí několika patrovou budovou. Je sice pravda, že samotné závěry nemá nijak šokující a plné překvapivých zvratů, což byl problém i u staršího snímku Oblečen na zabíjení, ale jenom kvůli tomu na jeho filmy nekoukám. Výbornou volbou bylo obsazení Johna Lihtgowa do hlavní role Cartera Nixe, jehož rozštěpění na několik rozdílných osob jsem mu sežral i s navijákem. Jeho precizní práce s prudkými změnami ve tváři, zabarvení hlasu nebo řečí těla si u mě vyžádalo ocenění nejvyšší. A když navíc vzpomenu hudebního mistra Pina Donaggia, není o čem diskutovat. (14.05.2011)