Warcraft: První střet

Rozhodně ne takový průšvih, jak se čekalo, ale obstojná fantasy. Pro mě jí nejvíc kazila přemíra všech možných "magických vychytávek," člověk z toho rychle otupí - ten umí vrhat modrý blesky, ten zase zelený, žen si je zmrazí na místě apod., což ale třeba zase ocení fandové herní předlohy, tak těžko říct, která cesta je ta lepší - zjednodušování pro neznalé nebo žádné vysvětlování pro zasvěcené? Něco mezi... I jako nezasvěcená jsem si film užila, pořád se tam něco děje a herci se snaží (Travis Fimmel, hm...), někteří překvapí svou srandovně minimální účastí (Glenn Close) a filmu se daří, co tady od Shreka nebylo - vytvořit sympatického zlobra. Takže celkově se dá říct, že se to povedlo. Duncan Jones to ukočíroval se ctí. Nezbývá, než se zamyslet, jak by to dopadlo, kdyby se majitele práv skutečně pomátli na mozku a svěřili režii Uwe Bollovi :-D (10.07.2016)

Děj sám o sobě celkem ušel, ale přehnané množství patetických nechtěně vtipných frází ("když jsem byl/byla malý/malá, zjistil/zjistila jsem, že jsem jiný/jiná než ostatní"), klišovitých řešení ("budu tě chránit" - "ne, jsem velká holka, umím se ochránit sama") a neplynulé vyprávění film velmi sráží dolů. Na tom posledním se asi podepsalo stříhání, možná eventuální režisérská verze tohle odstraní, ale strašně rušilo, když nějaká postava v jedné scéně zaujme určitý postoj k věci nebo jiné postavě, aby v další scéně měla postoj přesně opačný, aniž by ta změna měla nějaký vývoj. Pokud jde o akční scény, když jde o souboje jeden na jednoho, jakž takž, ale hromadnější bitvy jsou naprosto bez choreografie, nepřehledné a zmatené, prostě na sebe dvě armády naběhnou a hotovo (u filmu podle RTS bych čekal, že si s taktikou a strategií trochu pohrají). Nakonec stejně sledujeme boje hlavních bijců obou stran s bezvýznamným komparsem v pozadí. Aspoň můžu pochválit design trpaslíků, kteří jsou daleko podobnější sami sobě než to cosi v Hobitovi (jehož druhý a třetí díl Warcraft trumfuje, je tak fifty fifty s prvním dílem). Dám ***, ale myslím, že Duncan Jones má talent na víc. (12.06.2016)

"Ze světla se rodí tma a ze tmy světlo." Já vím, že ve dne je světlo a v noci je tma, ale tohle má v sobě patrně něco mnohem hlubšího. Nicméně to nehodlám zkoumat, protože mne všeobecně souboje ušatých s vousatými v rytmu magie zase tak moc nebaví. Tady jsem se navíc poměrně rychle ztratil v tom, na které straně válčí Lothar, Medivh, Gul'dan, Orgrim, Durotan nebo Blackhand. Jediné vyložené sympatie si u mne získala Garona, kterou jsem nejen několikrát bezpečně poznal, ale po drobném stomatologickém zákroku bych ji byl ochoten považovat za použitelnou. Jenže to je pro mne málo, takže si vemte svůj fel a foukejte ho na někoho, kdo hrál Warcraft častěji než já. Já jsem to zkusil asi hodinu a když jsem nedal ani jeden gól, tak jsem to s Azerothem vzdal. (04.07.2016)

“VÁLKA MEZI ORKY A LIDMI SE VEDLA OD NEPAMĚTI. BYLY ALE DOBY, KDY JSME ANI NETUŠILI, KDO JE NÁŠ NEPŘÍTEL...“ /// Přesně tak - herní svět Orků mi zůstal utajen. Naštěstí parchant to má zmáklý, takže prováděl osvětu, abych jako prej těm zubatejm příšerám víc rozuměl. Asi se mu to povedlo, páč jsem byl vcelku spokojenej. Dvouhodinový intro, který, řek bych, hernímu světu rozhodně ostudu neudělalo. Scénář není ničím vyjimečnej, ale solidně zapadá do fantasy světa, ve kterým v tom veškerým digi bordelu nechá dost prostoru postavám. Sice s něma emočně neprožívám, ale (aspoň) dostatečně lidsky soucítím. Viking Fimmel i Paula Patton jsou fajn, akce sice není buhví jaká, ale s příběhem se vhodně doplňujou. Víc bych to nepitval. Hru nedám, ale na další díl si s radostí počkám! /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Našel jsem v potoce dvouzubýho parchanta (a v Chrastavě nikdo nechybí). 2.) Knižní a herní sérii sjíždím jako pravej závislák. /// PŘÍBĚH *** HUMOR ne AKCE ** NAPĚTÍ * (18.06.2016)

Neotesaný základní kámen, asi jako první herní Warcraft. Film, ve kterém se bije videoherní plytkost s extrémním zahuštěním fikčního světa, který se film snaží předložit, aby rozehrál události do budoucna. Výsledek nevede ani tak k přehlcení informacemi, (kdo nezpracuje čtyři výchozí lokace a půl tuctu archetypálních postav, měl by odevzdat diváckou průkazku) jako spíš k neschopnosti uspokojivě pohltit a dosáhnout emočního dopadu jako celek. Jones dokáže kouzlit se samostatnými scénami, ale k mému překvapení nedokáže nad celým příběhem uvázat okrasnou stuhu a vystřelit ho do publika jako vypravěčský "full package". V paměti tak zůstávají hlavně střípky a hrstka sympaticky se profilujících postav v čele s Fosterem (další feťácká role!), Fimmelem (Ragnar reloaded!) a Schnetzerem, který se kupodivu rozehraje do sympatického tahouna. P.S.: Body k dobru za osvěžující nekompromisnost v zabíjení hrdinů a částečně i za neústupnost Jonese při určení stylizace, která není ani LOTR, ani Hobit, ale "prostě Warcraft". Mínusy za šišlající Paulu Patton a vůbec celý pokus o romantiku na ploše tří scén. (08.06.2016)