Persuasion
Láska Anny Elliotovej
Režie:
Adrian ShergoldScénář:
Simon BurkeHudba:
Martin PhippsHrají:
Sally Hawkins, Rupert Penry-Jones, Alice Krige, Anthony Head, Stella Gonet, Tobias Menzies, Amanda Hale, Julia Davis, Finlay Robertson, Joseph Mawle (více)Obsahy(1)
Další adaptace románu Jane Austinové v Čechách známého jako Anna Eliotová. Hlavní hrdinka je Anna (Sally Hawkins), nejstarší ze tří sester, je milá, rozumná, hodná, ale nešťastná. Před 8 lety byla zamilovaná a zasnoubená, ale rodina jejího vyvoleného odvrhla, a tak se Anna musela své lásky vzdát. Osud jí ale připravil další šanci. Hrdinka opět potkává svého bývalého snoubence kapitána Wentwortha (Rupert Penry-Jones), ovšem za nečekaných okolností, při návštěvě u provdané sestry je jí představen jako nápadník jedné z jejich sestřenic. Kvalitně zpracovaný příběh přináší zajímavý pohled do duší obou hrdinů. Představitelka hlavní role Sally Hawkins byla za svůj výkon odměněna Zlatou Nymphou na Televizním Festivalu v Monte Carlu. (ylang)
(více)Recenze (78)
Na románoch od Jane Austen krásne vidno, aké bolo pre ženu tej doby dôležité nájsť si vhodného ženícha a dobre sa vydať. Svet mladej ženy sa vlastne ani netočil okolo ničoho iného... Od Adriana Shergolda som doposiaľ videl len jeden snímok, pri ktorom ma presvedčil ani nie tak vďaka svojim režisérskym schopnostiam ako skôr famóznym výkonom Timothy Spalla (Posledný kat z r. 2005). V tomto snímku však nebol tak výrazný herec aby čo-to z celkového dojmu zachránil, ba skôr naopak, hlavná hrdinka bola nesympatická a herecky nepresvedčivá. Dramatické pasáže a citové pnutie medzi zaľúbencami bolo iba priemerné a vedľajšie postavy málo výrazné. Len samá záplava mien a spletitých rodinných vzťahov. Ten bol bratrancom toho, ten zas toho, ten mal tú, potom zase inú.... no povedzte, kto sa mal v tom pletenci príbuzenstva a milostných vzťahov vyznať? Kým sa mi to podarilo bol už koniec. Jediné čo ma ako-tak oslovilo bola slušná dobová atmosféra a pekné kostýmy. Slabší priemer. 55/100 ()
Co bývá na knihách Austenové nejzajímavější je její schopnost zachytit mikrosvět vztahů a prostředí, kterým jsou její hrdinové obklopeni. Tato verze románu se ale soustředí výhradně na svět hrdinky, všemi opomíjené a tiše nešťastné Anny. K tomu napomáhají dlouhé pohledy do kamer, měkká tlumená světla vykreslující náladu atd. atd. Není to špatný nápad, ale vyznění filmu to hodně ochuzuje. Proto ve srovnání dávám přednost verzi z roku 1995. ()
Persuasion (česky jako Anna Elliotová nebo Pýcha a přemlouvání, 1817), jakožto poslední dílo Jane Austen, je poněkud zastíněné některými oblíbenějšími díly. Nicméně se jedná o velmi zdařilý zralý román. Mezi filmaři není tolik oblíbený jako Pýcha a předsudek nebo Emma, ale o to víc může potěšit. BBC televizní produkce se Sally Hawkins v titulní roli je velmi roztomilá, všechny ty náhody a nepohodlí a náznaky jsou rozehrané tak autenticky, jak jen je to v daném žánru možné. Navíc tu má maličkou vedlejší roli moje stará láska Stella Gonet, takže jsem si to vysloveně užila. ()
Pěkná adaptace jednoho z mých oblíbených románů, v porovnání s tou hrůzou z devadesátých let je to vynikající. Výborné obsazení, to se musí nechat, nejlepší asi je Anthony Head jako sir Walter a Rupert Penry-Jones jako kapitán Wentworth. Z děje nebylo vynecháno nic zásadního a bylo to pěkné převyprávění, trochu netradičním stylem, jak tam ta kamera za nima furt jezdila a všide je následovala, asi to mělo působit bezprostředně, ale mě to docela rušilo. Každopádně nejslabší část filmu je ten konec, ten její sprint přes půl Bathu na na konci utahaný polibek na náměstí, na veřejnosti? To si nemyslím. Ale jinak jsem byla spokojená. ()
Príšerne vážne a teda neaustenovské. Pritom práve irónia vnáša do príbehov a lá "červená knižnica" (samozrejme uvedomujem si tu aj ten filozofický moment, ktorý spomína MacIntyre) vítanú dvojznačnosť, nadhľad, ľahkosť, dialóg dvoch spôsobov žitia a tým aj reálnosť a živosť. (...) A čo je ešte horšie, zo všetkých charakterov sa ukrojila tá časť, ktorá ich robila ľudskejšími a zostali neznesiteľne jednorozmerné "funkcie v príbehu". Anča je uplakaná Popoluška, Wentworth len zazerá ako podgurážený ogrgeľ v krčme, Charles pre istotu žiadnu povahu nemá a nezjemňuje tak neznesiteľné výstrelky svojej ženy, Lady Russellová pôsobí skôr ako vypočítavá žena než ako milujúca náhradná matka atď. A aj antagonisti (s výnimkou bratranca Elliota) majú v knihe pôsobiť skôr smiešne, karikovane, ako v prípade starého Elliota a jeho obsesií zo zovňajška a z knihy šľachtických rodín - pre Anne sú skôr zdrojom pohŕdania a hanby. (...) Pre zvýšenie súcitu a vygradovanie celého prerodu sa z Anne stala prakticky slúžka, pritom práve Anne sa sama aktívne snaží pomáhať druhým, čím sa odhaľuje predovšetkým jej láskavá a trpezlivá povaha. Týmto sa podľa mňa len maskuje fakt, že samotné rozprávanie nedokáže čímkoľvek prekvapiť a vynahradiť tak straty, ktoré sa udiali na predlohe a pretvára (v medziach vymedzených dobou) v podstate samostatne mysliacu, sebareflexívnu a hrdú, akurát trochu zdeptanú ženu, na pasívnu hračku. Anne v knihe nebola osobou, ktorá sa musí odpútať od vlastnej podriadenosti. Ona už dávno nie je podriadená a nesamostatná - na rozdiel od Mary, Elizabeth a otca. Cieľom je preklenúť priepasť zloženú z predsudkov, hnevu a sklamaní, ktorá sa utvorila medzi dvoma ľuďmi vinou okolitej spoločnosti. (...) Štýl sa upachtene snaží o simuláciu psychických stavov svojich hrdinov, ale práve kvôli totálnej doslovnosti a jednorozmernosti toho všetkého to pôsobí zbytočne redundantne, až telenovelovito smiešne, pričom práve štylistické postupy mali byť, tak ako v prípade Austenovej, využité na iróniu a viacznačnosť. Veľmi zlé, pretože v porovnaní s 200 rokov starou predlohou, to pôsobí príšerne neživo, didakticky, sploštene a nezaujímavo. ()
Reklama